close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Který je ten pravý? - 7. část

20. prosince 2011 v 14:40 |  Fan fiction





Název: Který je ten pravý? - 7. část

Autor: Vendulka







"Ahoj Mami" špitla jsem ve dveřích. "Vendulko, kde jsi byla?" Ona není naštvaná? Probíhalo mi hlavou pořád to samé dokolečka. "Včera po tréninku, jsem přespala u Klárky, ale zapomněla jsem ti to říct." Nemohla jsem jí říct pravdu. Přece nebudu matce vykládat že jsem byla u Mira. "Wendy, tohle už mi nikdy nedělej. Já se o tebe tak hrozně bála." "Neboj slibuji." Odhopkala jsem do pokojíku a hned hledala svůj telefon. Naštěstí jsem ho našla ve spod školní kabele. Vytočila jsem Klářino číslo a celou historku jí povyprávěla. "Jasně kdyby volala tvoje mamka tak jsi spala u mě." "Děkuju, jsi zlatíčko." "Vendy, pojď jsem." Co zase chce? Jen přijdu hned po mě něco chce. "Vendulko, je tady týdenní vážení, tak šup na váhu." A sakra, celej týden jsem jedla co jsem chtěla a vůbec mě nenapadlo že mě mamka bude vážit. "Mami, je to nutné? Nejsem přece malé dítě!" "Vendulo, to není kvůli mně, ale já to dělám kvůli tobě." S nervy jsem vlezla na váhu a čekala jakou cifru mi ukáže. Otevřela jsem oči a málem jsem dostala infarkt. "To si ze mě děláš srandu?" "Mami, já ti to vysvětlím…" Marně jsem se pokoušela, mamka byla pořád naštvaná a už mi sepisovala dietní jídelníček. Ta cifra děsila i mě, tolik jsem v životě ještě neměla. Doběhla jsem do pokojíku a zabouchla za sebou dveře. Podívala jsem se na sebe do zrcadla a viděla jsem jak jsem pořádně nakynula. Z přemýšlení nad váhou mě vyrušil telefon. Jakmile jsem ho zvedla do ruky už jsem věděla kdo mi volá. Na displeji mi blikalo jméno Miro. Celá natěšená jsem telefon zvedla a čekala co se bude dít. "Ahoj, Vendulka. Máš dnes čas? chcel by som ťa niekam vziať." "Ahoj Miro… na tebe si čas udělám vždycky." "Ešte aby nie! Tak sa obleč a za pätnásť minút som u vás." "Už se na tebe těším." "Pá a posielam pusu." Telefon jsem rychlostí blesku hodila na stůl. Za patnáct minut ze sebe musím něco udělat. Vytahala jsem asi půlku skříně než jsem našla to pravé oblečení. Násilím jsem se nacpala do černých legín a nahoru jsem zvolila pletené šedé šaty. Vlasy jsem si jen lehce promnula prsty aby získaly objem a na uši jsem nasadila ladící klapky. Jelikož venku nebyl sníh a to máme devatenáctého prosince, hupsla jsem do conversek. Ještě jsem zaskočila do koupelny a líčení jsem sladila s oblečením. "Jdu ven." Oznámila jsem a nečekala jsem na žádnou odpověď. Zabouchla jsem dveře a vyběhla ven. "Ahoj" Přivítal mě Miro hned jen co mě spatřil. "Ahoj" Miro se na mě hned vrhl a vlepil mi jeden dlouhý a vášnivý polibek. "Mačka! Pristane ti to." "Kam jedeme tentokrát?" "nechaj sa prekvapiť." Chvíli jsem jeli naší vesnicí a pak jsme zahnuli na polní cestu. Za celých šestnáct let co tu žiju jsem tudy nikdy nejela. Chvíli jsem jeli po poli a pak Miro zahnul do lesa. Netrvalo to dlouho a z lesa jsem vjeli na krásný palouček. "Sme tu." Nemohla jsem ani mluvit, bylo to jako v pohádce a tak jsem se jen usmála. Uprostřed byla nachystaná deka se všemožnými dobrotami. Sedli jsme si na deku a Miro si hned začal nandávat. "Čo je? Ty nebudeš?" Podívala jsem se na všechno to jídlo a hlavou mi probleskla cifra na váze. "No, Miro je to od tebe moc milé ale mě není nějak dobře, takže asi radši ne." "To ma veľmi mrzí." Chvíli jsem si povídali, pak jsem se o Mira opřela a on mě hladil po vlasech, něžně mě líbal. Byla jsem tak vyčerpaná z toho neustálého hlídání váhy a tréninků ,že jsem mu nakonec usnula. Probudil mě až jeho něžný dotek u nás před domem. "Už si doma ty moja princezná. Vstávaj" "Já jsem usnula? Miro… Mě…" "Pššš. Nič nehovor. To je v poriadku" "Ale..." Dál jsem se nedostala protože se naše rty znovu setkaly. Rozloučili jsem se a já celá šťastná běžela domů. Jen co jsem otevřela dveře hned mě čekal křížoví výslech. "Vendulo, kde jsi byla? A s kým? Můžeš mi laskavě odpovědět?" "Byla jsem venku, s kým to tě nemusí zajímat a jestli slyšíš tak ti odpovídám. Zamknula jsem se v pokojíku a ponořila se do cvičení. To jediné mi teď pomáhá. Po třech hodinách cvičení jsem si napustila horkou vanu a šla se pořádně vypotit. Vzala jsem si sešit biologie a začala jsem se učit. Bezobratlí, hmyzožravci, primáti… koho to sakra zajímá? No mě teda rozhodně ne! Po důkladném vypocení jsem odtančila k sobě do pokoje kde jsem se ještě trochu protáhla a konečně jsem spokojeně zalehla do své vyhřáté postýlky. Jak já nenávidím budíky. Zdá se mi krásnej sen a uprostřed "Crrrr" To je ten nejohavnější zvuk. Letěla jsem do koupelky a pak se stavila v kuchyni. Na lednici byl magnetem přidělaný lísteček. "Vendulko, moc mě mrzí že jsme se včera pohádaly. Ani jsem ti nestačila říct že dneska brzo ráno odjíždím na služební cestu. Vrátím se až příští týden. Jídelníček máš položený v obýváku na stole tak se pěkně uč a pravidelně jez a trénuj. Velkou pusu svojí Vendulce posílá Mamka." Otevřela jsem ledničku a byla plná samých krabiček. Na každé byl lísteček který den si ji mám dát a jestli je to večeře, svačina nebo oběd. Při podhledu na všechnu tu stravu se mi začal zvedat žaludek a radši jsem ji zase zavřela. Jenže pouhé zavření lednice tomu moc nepomohlo a tak jsem hned ráno musela jí zvracet. Vyzvracela jsem co šlo a opět jsem si šla přečistit svoje zoubky. Hodila jsem na sebe mikinu a vyrazila do školy. Před školou na mě už čekala Klára a já ji zase musela povykládat včerejší zážitky. Obě jsme se smíchem došly do lavice a začala hodina. Profesorka vstoupila a začal každodenní teror.Když jsem došla domů vzpomněla jsem si že mám v lednici oběd. Našla jsem správnou krabičku a celý její obsah jsem si vysypala na talíř. Když jsem si oběd nesla do obýváku, tak jsem procházela okolo zrcadla. Musela jsem se zastavit a podívat se jak vypadám. Připadalo mi že vidím balón co si nese další porci jídla a tak jsem změnila směr a obsah talíře jsem vysypala do záchodu. Posadila jsem se líně na sedačku a vytáhla telefon. Dlouho jsem to bez Mira nevydržela a poslala jsem mu textovku že jsem celý týden doma tak jestli se nechce na těch pár dní ke mně nastěhovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 Verča Verča | Web | 20. prosince 2011 v 14:47 | Reagovat

Skvělý:-))

2 Alena Alena | 20. prosince 2011 v 15:37 | Reagovat

to je ale krásná povídečka :) další díl

3 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 20. prosince 2011 v 15:37 | Reagovat

krásná povídka :-)

4 vendulka vendulka | E-mail | 20. prosince 2011 v 15:55 | Reagovat

Jsem hrozně ráda že se vám povídka líbý XD ♥

5 Miška Miška | Web | 20. prosince 2011 v 17:00 | Reagovat

Krásná :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017