
Název: Který je ten pravý? - 6. část
Autor: Vendulka
Byla jsem strašně mile překvapená že Miro mě nevzal do žádné restaurace, ale místo toho bude radši vařit sám. S údivem jsem vstoupila do penzionu a Miro mířil přímo k recepci a tak jsem ho poslušně následovala. Na recepci nás přivítala velmi milá slečna, která už natahovala ruku po klíčku a hned ho Mirovi předala. Miro mě něžně chytil okolo zad a odváděl si mě do svých spár. Došly jsem do druhého patra a zastavili se před poměrně velkými dveřmi. "Vendulka, zavri prosím oči." S Mierm jsem se cítila v bezpečí a tak jsem se jím klidně nechala vést poslepu. Slyšela jsem jen rychlé otočení klíče v zámku a pak jsem jen překročila práh naší dnešní restaurace. Miro mě opatrně posadil na gauč a poprosil abych měla oči pořád zavřené. Chvíli jsem slyšela jak cinkají talíře, ale pak to utichlo. Chytil mě za ruku a odvedl mě ke stolu, kde mi konečně sundal šátek. "Páči?" "Je to nádherné, Děkuju!" Otočila jsem se a Mira políbila. Ten se nenechal zahanbit a hned mi tu pusu oplatil. Zase jsem se oddávala jeho smyslným a nádherným rtům a laškovně jsem si pohrávala s jeho jazykem. Na jídlo jsem úplně zapomněli takže na něj přišla řada až po naší sexy hře. "Máš to výborné. Až skončíš se zpěvem můžeš se klidně věnovat profesi kuchaře." Ani jeden znás se neudržel a oba jsme propukli v obrovský smích. Když jsem dojedli, přesunuli jsem se do obývací části kterou zdobili rudé svíčky a jedna velká kytice rudých růží. "Panebože, ta je nádherná!" Vydechla jsem s údivem. "Páči?" "Miro, to je nádhera." Odpověď jsem dostala v podobě dávky něžných polibků. Nejdřív mě líbal na rty, později se přesunul na krk a dál… Pomalu mě začal svlékat a já cítila že se to stane. "Ja ťa milujem.!" "Miro, Miro. Počkej.!" "Prečo?" "Prostě ještě nemůžu, nebo ještě nechci!" "Dobře." Na chvíli se na mě zadíval a opět se na mě vrhnul. Mezi něžnými polibky mi šeptal do ucha. "Milujem ťa a počkám so sexom ako dlho budeš chcieť, ale teraz sa neudržím, tak mi dovoľ aspoň ťa ochutnať v podobe bozku." "S tím problém nemám a ráda ti vyhovím." Bylo na něm vidět že ho mrzí že na to dneska nedojde, ale pochopil to. Chvíli jsem se jen líbali a pak Miro pustil nějaký romantický film. Chvíli jsem se dívaly ale pak hlavní hrdinka umřela a bůh ví co ještě a mě po tváři začali stékat slzy. "Ty plačeš?" "Vždyť je to smutný. Co se mi směješ. Jsem holka." "Veď je to len film" " Ty jsi táák vtipnej" vzlykala jsem a mezitím jsem Mira lehce uhodila polštářem. "Teraz som sa urazil." Prohlásil se smíchem a na truc se ke mně otočil zády. "Ale, vždyť víš že to byla jenom sranda." "Neviem, ale spravil by to jeden krásny bozk od teba." " Tak to teda nevím." Chtěla jsem se otočila a praštit Mira ještě jednou, ale jakmile jsem se otočila už jsem cítila jeho rty na svých. A potom… Ucítila jsem ránu do zad. Oba dva jsem se zvedli a začali se navzájem mydlit polštáři. Na chvíli jsem se posadili a Miro mě jen něžně hladil po zádech. Ráno jsem se probudila až něco po desáté, ale největší šok přišel když jsem zjistila že nejsem doma, ale spím u Mira v náručí. Nejdřív jsem se strašně lekla, ale pak si uvědomila jaký to byl krásný večer. Koukla jsem na hodinka a zjistila kolik je. Panebože tolik? Měla jsem být ve škole! Jak to vysvětlím doma? Všechny tyto myšlenky se mi honily hlavou, ale stačil jeden jediný pohled na spícího blonďatého andílka a na vše jsem zapomněla. Šla jsem do Kuchyňky s nadějí že bude něco v ledničce, ale marně. V lednici bylo totálně bílo. Mezitím se začal Miro probírat. "Ty už si hore láska?" "Dobré ráno! Dáš si snídani?" "Ne ďakujem. koľko je hodín?" " Půl jedenácté. Miro, můžu tě o něco poprosit?" už toľko? no jasne, ale musím si ešte niečo vybaviť." "Já jen jestli by jsi mě nezavezl do školy." "Jasné. Len musím ešte zavolať Adamovi, že na skúšku prídem s menším oneskorením." "Adamovi....?" "Áno" Miro mi dal pusu za krk a začal hledat svůj mobil. "Zlato, nevieš kde mám telefón?" "Na stolku" oznámila jsem s nadšením. "Ďakujem" Prohodil a opět mě tentokrát velmi dlouze a vášnivě políbil. Pak vytočila Adamovo číslo a začal něco breptat. Za chvíli mě už Miro vysazoval před školou,ale než jsem vystoupila nemohla jsem si odpustit jeden sladký a dneska poslední polibek. Rozloučili jsme se a mě zbývalo už jen vymyslet omluvu pro pozdní příchod. Otevřela jsem dveře do třídy a řekla jsem něco ve smyslu že jsem byla u zubaře. Všichni se za mnou otáčeli a já pořád nechápala a tak jsem s pohledem co se děje zasedla do lavice za Klárkou. "Ahoj, proč na mě všichni tak tupě zíraj?" "No, Wendy máš na krku… jak bych to řekla… pěkně fialový cucflek. "To snad ne? Já toho Šmajdu snad zabiju!" Klára se neudržela a začala se chechtat na celou třídu. Samozřejmě to neuteklo naší profesorce a ta přes celou třídu volala: "Máte něco na srdci, slečno
Kláro? Můžete jít před tabuli a podělit se s celou třídou o tak zábavnou historku." Klára na ni hodila rypák říkající "Dělej si co chceš, stejně mě nezajímáš" Za chvíli zazvonilo a já se řítila na záchody zamaskovat tu pohromu. V kapse se mi rozdrnčil telefon. "Ano?" "Ahoj Vendulko, tak co stihla jsi to?" "Jo, ale víc mě trápí jiná věc." "A aká?" "Ten cucflek co mám od tebe na krku!" řekla jsem pobaveně. Miro se do telefonu jen smál. "Miro, už zvoní, musím jít. Pá" "Pá princezná." Otřela jsem zbývající make-up o krk a utíkala do třídy. Tak už na mě čekala Klárka se zvídavým pohledem mě sjížděla od hlavy až k patě. " To teda musela být noc" Pronesla s úsměvem od ucha k uchu. " No, právě že se nic moc nestalo. Já to bojkotovala. Bylo to na mě až moc rychlé." "Ty snad nejsi normální…!" " A to proč?" "Mohla jsi říct, že jsi spala se super hvězdou a ty mu dáš košem?" "Kláro?" Měla štěstí právě do třídy vkročil pan profesor a důrazně se na nás podíval. Po škole jsem se rozloučily a domluvily jsme se s Klárkou že se počkáme před tělocvičnou. Šla jsem s klidem domů protože jsem věděla že by mamka neměla být doma. Ale omyl. Jakmile jsem zastrčila klíč do zámku dveře se otevřely a v nich stála moje pohledem škrtící matka.
Kláro? Můžete jít před tabuli a podělit se s celou třídou o tak zábavnou historku." Klára na ni hodila rypák říkající "Dělej si co chceš, stejně mě nezajímáš" Za chvíli zazvonilo a já se řítila na záchody zamaskovat tu pohromu. V kapse se mi rozdrnčil telefon. "Ano?" "Ahoj Vendulko, tak co stihla jsi to?" "Jo, ale víc mě trápí jiná věc." "A aká?" "Ten cucflek co mám od tebe na krku!" řekla jsem pobaveně. Miro se do telefonu jen smál. "Miro, už zvoní, musím jít. Pá" "Pá princezná." Otřela jsem zbývající make-up o krk a utíkala do třídy. Tak už na mě čekala Klárka se zvídavým pohledem mě sjížděla od hlavy až k patě. " To teda musela být noc" Pronesla s úsměvem od ucha k uchu. " No, právě že se nic moc nestalo. Já to bojkotovala. Bylo to na mě až moc rychlé." "Ty snad nejsi normální…!" " A to proč?" "Mohla jsi říct, že jsi spala se super hvězdou a ty mu dáš košem?" "Kláro?" Měla štěstí právě do třídy vkročil pan profesor a důrazně se na nás podíval. Po škole jsem se rozloučily a domluvily jsme se s Klárkou že se počkáme před tělocvičnou. Šla jsem s klidem domů protože jsem věděla že by mamka neměla být doma. Ale omyl. Jakmile jsem zastrčila klíč do zámku dveře se otevřely a v nich stála moje pohledem škrtící matka.
















:)