close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Který je ten pravý? - 1. část

8. prosince 2011 v 16:50 |  Fan fiction





Název: Který je ten pravý? - 1. část

Autor: Vendulka







"Wendy"… "Prosím mamka mě jinak nepustí". "No tak dobře. Půjdu s tebou to je jasný". "A už pojď Kláry". " Ahoj mami". Pozdravila jsem doma, ale odpověď nedostala. V kuchyni ležel jen rychle načmáraný vzkaz. "Vendulko musela jsem se vrátit do práce, v lednici máš večeři tak si ji ohřej. Pusu mamka." Super zase budu sama doma. No né že by mě to vadilo to zrovna ne, ale po 6 letech je to docela pruda. Otevřela jsem dveře ledničky a koukla do krabičky s papírkem. Super zase těstoviny. To se nesmím živit ničím jiným? Odšourala jsem se k sobě do postele a plácla sebou nepostel. "Kde si?" Křičela mi do telefonu Klára. "Jééé promiň, já jsem asi usnula hodím něco na sebe a už běžím na trenál". "Ahoj. Promiň za zpoždění"… "No mě se neomlouvej ale běž se omluvit radši trenérce". "Vypadala jak drak co srčí síru XD". "A sakra, to si zase něco vyslechnu". " Ale, už jste se dostavila." "Promiňte už se to nebude opakovat". "Ještě jednou slečno Ambrožová a budu muset zavolat vaší matce". "Tak a teď všichni". "První pozice, Druhá pozice" …. Dál už jsem tu čůzu nevnímala. Klára do mě pořád něco hustila a já ji poslouchala jak v oparu. "Tak co? Co si o tom myslíš? Wendy?" Vyjekla na mě Klára. "Promiň já tě moc neposlouchala mám toho moc a trenérka vyhrožuje že zavolá domů kvůli jednomu pozdnímu příchodu". "To neva. Já ti to ráda zopakuju". "Ten koncert je v pátek v osm. A vlak ti jede v pět. Stihneš to"? "Jo, ale co tam budem dělat tak brzo?" "No coby plánuju se dostat do první řady." "No, že mě to hned nenapadlo odvětila jsme jí s výbuchem smíchu." Když jsem se vrátila po úmorném tréninku domů čekala na mě už mamina. "No kde jsi?" Vybafla na mě hned za dveřmi. "Ahoj taky tě ráda vidím". Řekla jsem a vlepila ji pusu na tvář. "Promiň ale ujel mi autobus" "Tak si umyj ruce a na sporáku máš dušenou zeleninu." "Cože zase jenom zelenina?" "Vendulko, víš že se musíš hlídat s váhou." "Ale mami…" "Jo mami, už jsem ti říkala že zítra jedu za Klárou?" "Zítra večer má u nich ve vesnici koncert Miro a jeho kapela a tak jsem Kláře slíbila že ji doprovodím." "O téhle maličkosti jses mi nějak zapomněla zmínit." "Tak můžu jít? Prosím!" "No dobře, ale večer přespíš u Klárky nebo zavoláš a já tě vyzvednu" "Děkuju." Když hopkám do svého pokojíku, přemýšlím o tom jak je balet tak hrozně náročnej. Unaveně sebou plácnu na postel a jen přemýšlím o svém životě. Že jsem pořád sama, nesmím pořádně nic jíst, pořád se hlídat abych nepřibrala a nemám pořádně ani jeden volný den. Život je tak nespravedlivej. Z mého snění mě vytrhne a řinčení budíku. Opatrně šmátrám po nočním stolku abych ten šilhej zvuk vypnula. Bože to už je ráno? Já jsem asi usnula. Ten balet je tak neuvěřitelně náročnej. Odtočila jsem se do koupelny a leknutím málem odpadal. To my mohlo být jasné. Večer jsem se neodlíčila a vypadala jako strašidlo. Linky rozmazané po celém obličeji a na tvářích fleky od make-upu. Odlíčila jsem se a začala na novo. Klára říká že se k mým dlouhým blond vlasům a tyrkysovým očím nejlíp hodí čistě černé a tak ji důvěřuji. Na rty jsem lehce nanesla růžový lesk a pročesala své dlouhé vlasy. Čas ve škole kupodivu utekl a tak jsem už ve dvě byla doma. Plácla jsem sebou na znak na postel a přemýšlela co si sebou vezmu. Vytáhla jsem z bílé skříně cestovní tašku a naházela tam všechny potřebné věci. V batohu nechyběly velké bermudy, dvě tílka, jedno černé a druhé tyrkysové. A samozřejmě nesměly chybět moje černé lehce potrhané roury. Nahoru jsem ještě hodila svoji oblíbenou kosmetickou kabelkou a mohlo se vyrazit. Ke Klárce jsem dojela kolem půl šesté. Už z dálky jsem poznala že na mě čeká. Nešla přehlédnout. Je to rockerka tělem i duší. "Čauky" vyjekla jsem hned jak jsem vystoupila z autobusu. "Ahoj zlato. Můžem vyrazit?" Jé, Kláry já bych se potřebovala zastavit u vás doma dát si tam tašku a nahodit správnej ohoz." "No problemmo, jdeme" Došla jsem ke Kláře a zase na mě dýchla ta jejich atmosféra domova. Jsem tady tak ráda a vím že jsem tu vždy vítána. Batoh jsem hodila ke Klér do pokoje a začala vybalovat. Pak jsem na chvilku zaběhla do koupeny a mohlo se vyrazit. Oči jsem silně orámovala černým kajalem a nanesla rudou rtěnku. Na sebe jsem si oblékla svoje milované rifle a ty jsem nedbale nasoukala do bermud a top jsem zvolila jednoduché černé tílko. Vedle Káji jsem si připadala, no né moc zrovna dobře. Vypadala jak z nějaké obálky časopisu. Na nohou měla vysoké podpatky a k tomu černé krajkové šaty přes které hodila khaki košili. Vypadal úchvatně. Vlasy měla vysoko vyčesané a jen pár pramínků se jí dralo do obličeje. "Můžeme jít" ohlásila jsem. Vzali jsme si nejnutnější věci a zabouchly za sebou dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův nový videoklip Loneliness?

Ano
Ne
Ještě jsem neviděl(a)...

Komentáře

1 Vendy Vendy | 8. prosince 2011 v 17:00 | Reagovat

Líbí se mi... :))

2 Alena Alena | 8. prosince 2011 v 17:04 | Reagovat

Balet? Super, tak honem dalšá autorko! :)

3 miro-je-nejlepsi miro-je-nejlepsi | Web | 8. prosince 2011 v 17:07 | Reagovat

WOW-úžasná povídka jsem zvědavá honem další XD

4 Miška Miška | Web | 8. prosince 2011 v 18:37 | Reagovat

Začíná to zajímavě :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017