close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsi můj osud - 16. část

30. prosince 2011 v 14:10 |  Fan fiction



Název: Jsi můj osud - 16. část

Autor: Nikys





"Miro, já Tě miluji už od té doby, co jsme se prvně setkali. Tolikrát jsem si přála toto z tvých úst slyšet a teď, když jsem se konečně dočkala, nemůžu tomu uvěřit…"
"Mariana, láska moja, už nikdy, rozumieš, nikdy ťa nenechám znovu mi odísť.L Šeptá mi Miro do ucha, zatímco rty slíbává slzy z mých tváří.
"Miro, ale já Ti už nevěřím, nechci se znovu zklamat, raději zůstaneme u toho přátelství," podívám se na něj a neujde mi smutek v jeho tváři. "Teď se jdi věnovat své dceři, nechci, aby kvůli nám měla zkaženou oslavu."
"Mariana, zostaneš tu dnes, prosím? Kvôli Deniske." podívá se na mne prosebně a já jen kývnu. Potom se jde Miro věnovat malé a já se mezitím konečně přivítám s rodiči a potom i s chalány z kapely. Celou oslavu zakončil najatý klaun svým komickým vystoupením. Po celou dobu jsem se dívala na Denisku jak jen září, škoda sestřičko, že to nemůžeš vidět povzdychnu si a poočku juknu na Mira. I když se snaží, aby na něm nebylo nic znát, neujde mi, že není ve své kůži.
Večer, když už malá spinká, za mnou znovu přijde.
"Mariana, musím s tebou hovoriť. Ja... túžim po tebe a moc. Nikdy by som si nedovolil zahrávať s tvojimi citmi. Ver mi, myslím to vážne. Vtedy som urobil veľkú chybu a do dneška som toho neprestal ľutovať. Prosím ťa, daj mi ešte šancu." Prosí mě.
"Miro, dej mi čas, ano?" pošeptám a odeberu se do svého bývalého pokoje.
Nějak nemůžu usnout a pořád se musím převracet, nakonec se mi přece jen podaří zabrat.
Celý pokoj ozáří pronikavě bílé světlo a přes otevřené okno projde do pokoje silueta mé sestry. Chci něco říct, ale jako bych stratila hlas, jen poslouchám hlas mé sestry Mariano sestřičko nedělej stejnou chybu jako tehdy já. Litovala bys po zbytek života. Ty, Miro a Deniska patříte k sobě. Nedovol, aby Vás cokoli rozdělilo. Slyším její hlas už jako by zdáli a otvírám oči.
Probudím se a chvíli vůbec netuším, co se stalo, ani kde to jsem. Po chvíli mi to všechno přece jen dojde a já si uvědomím, že to byl jen sen. Sen, ve kterém se mi zjevila má mrtvá sestra. Je to náhoda a nebo osud? Napadne mne.

Miro
Prečo som to musel takto podelat. Jediné, čo mi zostáva je nádej, ktorú mi Mariana nechala. S týmito myšlienkami zaspávam. Keď sa ráno prebudím, opatrne opustím svoju spálňu a idem do kuchyne nachystať raňajky pre moje dve dievčatá. Rozhodnem sa pripraviť ovocný šalát ak tomu džús z čerstvo vytlačených pomarančov. Keď mám všetko nachystané, tak si idem dať rannú sprchu a upraviť sa, pretože po ránu vždy vyzerám ako rozstrapatená žltá hydina. V kúpeľni ma prekvapí Deniska práve, keď si vytváram účes a položí mi otázku, na ktorú by som aj ja chcel poznať odpoveď.
"Tatínku, že tu s námi teta Mája už zůstane napořád?" Zohnem sa k malej ľahko ju cvrnku do nosa usmejem sa na nej a pevne ju zovriem v náručí.
"Vieš, bol by som veľmi rád, keby s nami teta zostala, ale to záleží hlavne na nej."
"Ona nás už nemá ráda?" Spýta sa malá a upiera ku mne ten svoj zvedavý obličejíček.
"Ale čo ťa to napadá, zlatíčko. Teta ťa má strašne moc rada."
"Tak proč by tu s námi nemohla zůstat ?" nechápe Deniska.
"Vieš, teta Maja, aj napriek tomu, že ťa má veľmi rada, má svoj život a nemôžeme ju nútiť, aby tu s nami bola."
"Takže teta Mája odejde jako odešla maminka?"
"Ale nie chrobáčik, mamička je v nebíčku a odtiaľ na teba dáva pozor a aj keď jej nemôžeš vidieť, je tu stále s nami, v našich srdciach. Teta Mája tu pre teba bude navždy aj keď tu nebude bývať, stále ťa bude chodiť navštevovať ako napríklad ujo Jaro a nikdy ťa neprestane mať rada."
"Aha," prikyvne, "a když jí řeknu, aby nikam nechodila, tak tu musí přece zůstat." povie a pozerá sa na mňa.
"No vieš, ono to nie je tak jednoduché, ale keď jej to povieš, určite zostane." snažím sa Denisku nesklamať...

Mariana
"Teto, teto vstávej!" budí mě ta malá potvůrka. Otevřu oči a rukama si ji přitáhnu k sobě.
"Dobré ráno zlatíčko." popřeji ji a políbím ji na čelo.
"Teto, že už tu zůstaneš?" Překvapí mě otázkou, na kterou nemám co říct. "Prosím..." udělá na mě prosebný obličejík, kterému nelze odolat.
"To víš, že tu zůstanu." usměji se na ni a obejmu ji…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův první singl Last forever?

Ano
Ne
Ještě jsem neslyšel/a

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 30. prosince 2011 v 14:18 | Reagovat

Už jsem četla u Nikys, super! :-) tak ať tu je další stejně rychle! :-):-D

2 Alena Alena | 30. prosince 2011 v 15:50 | Reagovat

Nikys, to je tak úžasná povídka, těším se na pokračování :)

3 Marky_RD Marky_RD | 30. prosince 2011 v 15:51 | Reagovat

Miluju! :)

4 Diana Diana | E-mail | 30. prosince 2011 v 17:12 | Reagovat

Nečekaně rychlý konec, ale pěkný :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017