
Název: Jsi můj osud - 12. část
Autor: Nikys
Mariana
S leknutím se probudím a posadím. Probudil mě nějaký hluk, jako by někdo něco povalil. Vstanu, obléknu si župan a potichu co nejvíce to jde se plížím ke schodišti, kde se zastavím, protože dole v hale spatřím podnapilého Mira s nějakou černovlasou dívkou. Něco si tam šuškají a vesele se u toho baví. Potom se k ní Miro nakloní a začne ji vášnivě líbat. Najednou se mi do očí nahrnou slzy. Nedokážu se na to dlouho dívat a tak zalezu zpět do svého pokoje hned potom, co zkontroluji Denisku. Lehnu si na postel a nechávám slzy volně stékat po tvářích a vzlyky umlčuji polštářem, nemám totiž zájem o to, aby mě tu takhle viděl. Probudím se v půl osmé a vyjdu ze svého pokoje u schodiště se opět zastavím, protože Miro s tou dívkou stojí dole u dveří a zřejmě se loučí, zatím co jí vášnivě líbá jeho ruce něžně hladí její tvář. Je mi, jako by mi někdo vrazil dýku přímo do srdce. Pomalu mi dochází, že Miro pro mne znamená víc než jsem si myslela. Tolik si přeji být na jejím místě. Takto se to opakuje noc co noc už asi měsíc. Miro večer vždy zmizí a vrací se k ránu v podnapilém stavu v doprovodu té dívky. Nedokážu to už déle snášet. Bolí mě pomyšlení, že se neustále trápí a útěchu hledá u té dívky a sklenky alkoholu, proto jsem se rozhodla, že se raději odstěhuji, abych se na to nemusela dál koukat. Jedno odpoledne, když šel Miro jako obvykle ven s Deniskou jsem vyndala ze skříně kufry a rychle si sbalila své věci. Než jsem opustila Mirův dům, naposledy jsem se rozhlédla okolo sebe na stůl položila vzkaz pro Mira a zaklapla za sebou dveře. Venku už na mne čekal taxík, který mě odvezl před dům, kde se nachází můj byt. Vyjedu výtahem do třetího patra, otevřu dveře bytu, zapadnu dovnitř. Jen co položím své kufry, svalím se na pohovku a po tvářích mi začnou stékat slzy.
S leknutím se probudím a posadím. Probudil mě nějaký hluk, jako by někdo něco povalil. Vstanu, obléknu si župan a potichu co nejvíce to jde se plížím ke schodišti, kde se zastavím, protože dole v hale spatřím podnapilého Mira s nějakou černovlasou dívkou. Něco si tam šuškají a vesele se u toho baví. Potom se k ní Miro nakloní a začne ji vášnivě líbat. Najednou se mi do očí nahrnou slzy. Nedokážu se na to dlouho dívat a tak zalezu zpět do svého pokoje hned potom, co zkontroluji Denisku. Lehnu si na postel a nechávám slzy volně stékat po tvářích a vzlyky umlčuji polštářem, nemám totiž zájem o to, aby mě tu takhle viděl. Probudím se v půl osmé a vyjdu ze svého pokoje u schodiště se opět zastavím, protože Miro s tou dívkou stojí dole u dveří a zřejmě se loučí, zatím co jí vášnivě líbá jeho ruce něžně hladí její tvář. Je mi, jako by mi někdo vrazil dýku přímo do srdce. Pomalu mi dochází, že Miro pro mne znamená víc než jsem si myslela. Tolik si přeji být na jejím místě. Takto se to opakuje noc co noc už asi měsíc. Miro večer vždy zmizí a vrací se k ránu v podnapilém stavu v doprovodu té dívky. Nedokážu to už déle snášet. Bolí mě pomyšlení, že se neustále trápí a útěchu hledá u té dívky a sklenky alkoholu, proto jsem se rozhodla, že se raději odstěhuji, abych se na to nemusela dál koukat. Jedno odpoledne, když šel Miro jako obvykle ven s Deniskou jsem vyndala ze skříně kufry a rychle si sbalila své věci. Než jsem opustila Mirův dům, naposledy jsem se rozhlédla okolo sebe na stůl položila vzkaz pro Mira a zaklapla za sebou dveře. Venku už na mne čekal taxík, který mě odvezl před dům, kde se nachází můj byt. Vyjedu výtahem do třetího patra, otevřu dveře bytu, zapadnu dovnitř. Jen co položím své kufry, svalím se na pohovku a po tvářích mi začnou stékat slzy.
Miro
Vraciame sa s Deniskou z prechádzky, dnes sme boli na detskom ihrisku, kde som sa s malou poriadne vybláznil. Musím povedať, že keď som s ňou, tak na všetko ostatné čo sa okolo mňa deje vždy zabudnem. Odomknem dvere od domu a vojdeme dnu. Je tu zvláštne ticho.
"Mariano?" volám na Maju a nič. Potom si všimnem na stole odkazu od nej.
Miro, nevím, jak začít, ale prostě jsem se rozhodla odejít a vrátit se zpět do svého bytu. Mám Denisku i Tebe moc ráda, přesto už u Tebe dál bydlet nechci. Pro malou jistě seženeš dobrou chůvu a poradíte si i beze mne. Mariana
Prečítam si odkaz a som z toho zmätený. Vôbec nechápem, prečo Mariana odišla. Zrazu mám pocit zvláštne prázdnoty, keď tu Mája nie je. Jediné, čo viem presne je to, že musím ísť za ňou. Potrebujem vedieť prečo odišla. Na nič nečakám vezmem malú připásám ju do autosedačky a vezmem to rovno k Tomimu.
"Čau Tomi," pozdravím kamoša a zároveň svojho basáka. "Toto je moja dcéra Denisa. Ja si teraz musím niečo zariadiť, prosím ť,a postaraj sa mi zatiaľ o ňu."
"Robíš si prdel?! Čo som nejaká opatrovateľka?"
"Tak Deniska, teraz musím odísť, ale postará sa o teba strýko Tomi, áno?" zohnem sa k malej, dám jej pusu na tvár a podám jej Tomimu.
"Tomi, a opováž sa pred ňou hovoriť sprosto." poviem ešte než zmiznem. Od Tomiho jedu rovnou k Máje. Kde býva viem od tej doby, čo som ju pomáhal sťahovať sa ku mne. Po pol hodine zazvoním pri jej dverách a čakám kým mi príde otvoriť.
Mariana
Uslyším zvonek a jdu otevřít. Cestou si říkám kdo to asi tak může být. Nikoho totiž momentálně nečekám. Odemknu a otevřu dveře a zůstanu stát jak přibitá.
"Miro, co tu děláš a kde je Deniska?" Vyjeknu překvapeně. Miro mě lehce odsune vejde do mého bytu a zavře za sebou dveře.
"Deniska je u Tomiho, nemusíš sa báť a prišiel som lebo nechápem prečo si od nás utiekla." Odpoví Miro a nepřestává ze mne spouštět zrak. "Deje sa snáď niečo?" Zeptá se a tváří se přitom nechápavě.
"Jestli se něco děje?" Zopakuji po něm a se slzami v očích se na něj podívám. "Ne!" Zvýším hlas. "Co by se tak asi mělo dít?!"
"Tak prečo plačeš?" Nevěřícně na něj zírám a potom do něj začnu bušit zaťatými pěstmi.
"Chceš vědět co se děje? Opravdu to chceš vědět?"...
















:)