
Jsou ale naopak i taková děvčata, která Mira z hloubi duše nenávidí a tím pádem se dělí hned na několik skupin. Na ty, co mají Mira rádi pouze jako zpěváka/ kamaráda, na ty, co ho z celého srdce milují a na ty, co ho nemůžou ani vystát. Často mezi nimi vznikají války a rozepře o obhájení milovaného blonďáčka. A když přijde nějaká akce, tak se klidně sjedou z různých konců republiky a vychutnávají doušek plnými doušky.Ale každý člověk je jiný a taky se i jinak chová a jinak Mira bere.
Vezměme si například tři děvčata a pojmenujeme je Markéta, Gabriela a Jitka. Markéta bude patnáctiletá puberťačka, Gábina osmnáctiletá slečna a Jitce bude čtyřicet. Začneme s Markétou: Markéta je dospívající holka, o kterou má zájem kdejaký mladík, ale ona o všech tvrdí, že jsou to obyčejní pitomci a je přesvědčená o tom, že nikdo není tak dokonalý, jako Miro, kterého platonicky miluje. Opět s ním vyšel rozhovor v Bravu. Letí do obchodu, zaplatí za svůj časopis ( díky Bohu nevyprodaný, protože jinak by to byla hrozná tragédie) a jede do školy. Cestou poslouchá písničky z Mirova alba a v hodinách nedává pozor, protože si čte o Mirovi, sní o Mirovi a myslí na to, jak po škole vyrazí s kámoškou na jeho koncert. Běda, jestli ji v tom někdo zabrání. To je rázem po náladě. Markéta brečí, nadává na celý, nespravedlivý svět a na protest si pořeže ruce nebo odmítá jíst. Jak plynou roky, tak nakonec dospěje, najde si fajn chlapce a Mira začne brát pouze jako kamaráda.
Gabriela je dospělá už dlouho a všem klukům z okolí se líbí. Jenže žádný není tak dokonalý jako Miro a žádný se mu nevyrovná. Ona ale tvrdí, že Mira nemiluje, že ho má pouze ráda jako kamaráda. Když si o pár měsíců později najde přítele, vypadá to, že pro ni Miro navždy zůstane už jenom zpěvákem. Jenže omyl. Platonická láska se začíná postupně vměšovat do jejího vztahu a Gábina si začíná představovat, že jejím přítelem je Miro, že ten, kdo vedle ní usíná je Miro, že ten, kdo ji líbá je Miro, zkrátka všude je Miro. Jednou tímto jménem osloví nedopatřením svého přítele a je zle. Nastane rozchod a ona ztrácí to, co ji bylo tak drahé. Už nebude nikdy šťastná.
S Jitkou se rozešel manžel, protože se nemohl dál dívat na to, jak se jeho žena chová jako puberťačka a večery tráví na koncertech ve společnosti kluka, který by mohl být jejím synem. Ona však na pomluvy nedá a tvrdí, že má Mira ráda jako kamaráda. Kdo ji to ale uvěří, když na něj hází zamilované pohledy a snaží se ho svést kdekoliv se dá? Mladší holky ji za zády pomlouvají, stává se terčem posměchu a čelí útokům jak ze strany rodiny, tak přátel. Začíná se odstávat na samé dno. Copak ji nikdo nepochopí? Co dělá tak špatného? Rozhodne se vyhledat psychologa a položit mu otázku:
" Jsem normální, když jsem zamilovaná do zpěváka, kterého milovat nelze?"
" Proč byste nebyla? Je to láska jako každá jiná." odpoví psycholog.
Uzná, že má asi pravdu, ale jen vyjde ven, začne o tom pochybovat. Slavného člověka přece milovat nelze. To jen ona je hloupá, naivní. Musí se změnit, ale už je příliš pozdě. Potřebuje nutně lék na svůj žal, svoji drogu a tím je Miro. Jen on ji může pomoci. Tak jede na jeho koncert a pak na další a další. A tak tomu zůstane už napořád a nikdy to neskončí.
A proč se vlastně zamilováváme do slavných kluků? Protože jsou pro nás ti nejkrásnější, neodolatelní, nejpřitažlivější a nevidíme na nich žádné chyby. Neuvidíme je v takových situacích jako, když ráno jdou rozespalí do práce, jsou neučesaní, mají kruhy pod očima, přijdou propocení ve vytahaném tričku z ranního běhání. Nic z toho. Jenže chodit s nimi a strávit s nimi zbytek života nelze. To lze pouze v představách.
















Je to krásne napísane a bohuzial aj pravda....