
Název: Obyčejné Vánoce
Autor: Natali
Ráno jsem se probudila a došlo mi to. Jsou Vánoce. Ne, že bych z nich byla unešená jako malé děti, ale přesto jsem je milovala.
Vstala jsem a sešla dolů do kuchyně, kde už mne čekal můj úžasný manžel. Už měl na stole nachystanou obrovskou snídani, ale já mu to se smíchem zatrhla, abychom viděli zlaté prasátko, a tak jsme si dali kosek vánočky a sedli si k Vánočním pohádkám. Opřela jsem se o jeho silnou hruď a užívala si Vánoční pohody.
Pak jsem nám zase ukrojila kousek vánočky, na což můj dokonalý manžílek maličko reptal, ale neměl na vybranou.
Znova jsme se šli dívat na pohádky a smáli jsme se u toho a šeptali si sladké nesmysly.
Zeptal se mě, jestli si půjdeme pustit "lodičky". K tomu jsem přihodila ještě lití olova a rozřezávání jablíčka.
Obě naše lodičky plavaly ke středu, čemuž jsme se smáli, protože jsme plánovali se podívat do pár zemí. Ani jedna lodička se nepotopila a zůstaly u sebe, dokud obě nedohořely, to jsme se po sobě zamilovaně koukali. Přišlo na řadu lití olova. Můj manžel měl něco jako hvězdičku, z čehož jsem já usoudila slávu. Mně se vytvořilo něco podobného dítěti v peřince. Můj manžel se po mně zamilovaně kouknul a já mu pohled oplatila. V jablku jsme oba měli nádhernou hvězdičku, což značí štěstí.
Ještě před večeří jsme se šli projít ven. Už byla tma a byly krásně vidět hvězdičky. Když jsem se podívala nahoru, začala jsem se smát. Já oravdu viděla zlaté prasátko! Ne, nedělám si legraci, mně se spojily hvězdičky dohromady a já viděla prasátko. Koukla jsem na mého muže rádoby smutně jsem mu řekla:
"Miro, já už mám z toho hladovění halucinace."
"A právě takovou tě miluju..." políbil mě po tomhle prohlášení můj sladký Miro...
Vstala jsem a sešla dolů do kuchyně, kde už mne čekal můj úžasný manžel. Už měl na stole nachystanou obrovskou snídani, ale já mu to se smíchem zatrhla, abychom viděli zlaté prasátko, a tak jsme si dali kosek vánočky a sedli si k Vánočním pohádkám. Opřela jsem se o jeho silnou hruď a užívala si Vánoční pohody.
Pak jsem nám zase ukrojila kousek vánočky, na což můj dokonalý manžílek maličko reptal, ale neměl na vybranou.
Znova jsme se šli dívat na pohádky a smáli jsme se u toho a šeptali si sladké nesmysly.
Zeptal se mě, jestli si půjdeme pustit "lodičky". K tomu jsem přihodila ještě lití olova a rozřezávání jablíčka.
Obě naše lodičky plavaly ke středu, čemuž jsme se smáli, protože jsme plánovali se podívat do pár zemí. Ani jedna lodička se nepotopila a zůstaly u sebe, dokud obě nedohořely, to jsme se po sobě zamilovaně koukali. Přišlo na řadu lití olova. Můj manžel měl něco jako hvězdičku, z čehož jsem já usoudila slávu. Mně se vytvořilo něco podobného dítěti v peřince. Můj manžel se po mně zamilovaně kouknul a já mu pohled oplatila. V jablku jsme oba měli nádhernou hvězdičku, což značí štěstí.
Ještě před večeří jsme se šli projít ven. Už byla tma a byly krásně vidět hvězdičky. Když jsem se podívala nahoru, začala jsem se smát. Já oravdu viděla zlaté prasátko! Ne, nedělám si legraci, mně se spojily hvězdičky dohromady a já viděla prasátko. Koukla jsem na mého muže rádoby smutně jsem mu řekla:
"Miro, já už mám z toho hladovění halucinace."
"A právě takovou tě miluju..." políbil mě po tomhle prohlášení můj sladký Miro...
















To je hezunký :-)