
Název: Jak Miro venčil plyšáka :-)
Autor: Teriga
Vzkaz od autorky: Tentokrát se nejedná o vymyšlený příběh, ale o můj vlastní zážitek po koncertě. A když říkám, že Miro venčil plyšáka, tak to myslím doslova. Bohužel, nemám z tohohle zážitku k dispozici žádný záznam, tak jsem se rozhodla, že vám o něm, pro pobavení aspoň povyprávím, ať se taky zasmějete:-)
Na Vysočině leží město, které se jmenuje Jihlava a v tom městě započalo Mirovo turné. Jelikož to mám ze Znojma do Jihlavy hodinu a půl cesty a kamarádka Petra mi sehnala ubytování, neváhala jsem a vyrazila na koncert. S sebou jsem vezla i dárky pro kluky. Mirovi propisku s nápisem Miroslav - laskavý a velkorysý člověk a plakát s jeho oblíbenou žlutou rodinkou. Adamovi, protože jsem ho viděla prvně, jsem chtěla dát něco na seznámení a tak jsem mu věnovala žlutého plyšáka, který měl kolem obličeje takové jakoby blond vlasy. Škoda, že ho nemám nikde vyfoceného, aby jste si ho mohli prohlédnout. Adam dostal plyšáka a řekl:
" O, ďakujem." a kde pak plyšák skončil, to nevím.
Jediná pravděpodobnost je, že skončil někde, kde měli kluci své věci a v těch prostorách to mohlo vypadat po koncertě asi takto: Miro tam přišel a uviděl tu žlutou, roztomilou věc a zeptal se čí to je.
Adam: " To mi dala jedna fanúšička."
A Miro, veliký milovník a sběrač plyšáků se zřejmě začal s plyšákem mazlit a rozplývat se nad ním. Po chvíli došli s Adamem k názoru, že se ten plyšák Mirovi strašně podobá a Miro mohl začít na Adamovi škemrat, aby mu plyšáka ponechal. A to asi takto:
" Adámko, daj mi ho, prosím. Ja si ho adoptujem."
" Dobre, tak si ho nechaj." souhlasí Adam a tak Miro celý šťastný vyfasuje to plyšové stvoření, které musí ještě nějakou dobu počkat, až se jeho majitel navrátí.
Je 1:30 ráno, kde kdo se už odebral do svých aut a frčí domů. Jen my čekáme před Dělnickým domem a čekáme na Marka. Tomi s Adamem mezitím odjedou do Bratislavy a najednou, kohopak to nevidíme? Z " Dělňáku" vyjde několik lidí, v čele Miro a v ruce drží Adamova plyšáka.
" Jak to, že má plyšáka, co jsem dala Adamovi?" napadne mě a samozřejmě chci celé záhadě přijít rychle na kloub.
Mezitím dorazí Marek, tak jdeme s ním, protože máme společnou cestu a povídáme si. Před námi jde Miro s plyšákem, nějaká dvě děvčata, dva chlapi ve předu a Markéta Poulíčková. Jednomu z nich velmi vadí, že jdeme za nimi, ale, my za to nemůžeme, když máme stejnou cestu.
" Koukám, že ti Adam předal plyšáka!" volám na Mira.
" Neslyší." poznamená Marek, tak jdu k Mirovi a zopakuji to znovu.
" Koukám, že ti Adam předal plyšáka."
Miro se usměje a začne vysvětlovat, kterak s Adamem došli k názoru, že je mu ten plyšák strašně podobný, tak, že se rozhodl si ho adoptovat a nyní je jeho mamka - taťka. Mimochodem, plyšák se nyní jmenuje Mirko, Miro to s tou adopcí asi vzal velmi vážně :-) V tom se ozve jeden z chlapů:
" Miro, to tu žlutou, chlupatou potvoru budeš tahat všude s sebou?"
Miro s naprostým klidem odpovídá: " Čerstvý vzduch mu urobí dobre, tak som ho vzal na prechádzku."
Z toho jsme s Petrou nemohli a Miro se rozhodl, že když sranda, tak pořádná. Udělal na mě pšš a strčil plyšáka tomu chlapovi do kapuce od mikiny. Spiklenecké mrknutí a další vysvětlování. Budoucí maminky, poslouchejte, tohle je rada od našeho vzorného taťky:
" Ja nemám kočík, vieš a tak ho nemôžem kočíkovať.. Tak som si pomohol takto. On ten plyšák taky potrebuje pohodlie."
Takže: Když není kočárek, strčte dítě někomu do kapuce, pokud je to teoreticky možné:-) My se smíchy neudrželi a všem bylo samozřejmě divné, co, že s tím Mirem tam vzadu vlastně děláme. Vysmátý Miro pak na toho pána zavolal, vymyslím si jméno, třeba Jarda a celé tajemství prozradil.
" Jardo, ja som ti ho dal do kapucne!" přiznal se a plyšák mu byl vrácen.
Tak se šlo dál, plyšák poznal půlku Jihlavy, možná okusil nějaký ten alkohol, nevím, Miro mu ustlal ve své postýlce a na druhý den s ním odjel do Prahy. Jediné, co mu chybí, je ten kočárek, jak říkal. Doporučuji mu ho zakoupit :-)
" O, ďakujem." a kde pak plyšák skončil, to nevím.
Jediná pravděpodobnost je, že skončil někde, kde měli kluci své věci a v těch prostorách to mohlo vypadat po koncertě asi takto: Miro tam přišel a uviděl tu žlutou, roztomilou věc a zeptal se čí to je.
Adam: " To mi dala jedna fanúšička."
A Miro, veliký milovník a sběrač plyšáků se zřejmě začal s plyšákem mazlit a rozplývat se nad ním. Po chvíli došli s Adamem k názoru, že se ten plyšák Mirovi strašně podobá a Miro mohl začít na Adamovi škemrat, aby mu plyšáka ponechal. A to asi takto:
" Adámko, daj mi ho, prosím. Ja si ho adoptujem."
" Dobre, tak si ho nechaj." souhlasí Adam a tak Miro celý šťastný vyfasuje to plyšové stvoření, které musí ještě nějakou dobu počkat, až se jeho majitel navrátí.
Je 1:30 ráno, kde kdo se už odebral do svých aut a frčí domů. Jen my čekáme před Dělnickým domem a čekáme na Marka. Tomi s Adamem mezitím odjedou do Bratislavy a najednou, kohopak to nevidíme? Z " Dělňáku" vyjde několik lidí, v čele Miro a v ruce drží Adamova plyšáka.
" Jak to, že má plyšáka, co jsem dala Adamovi?" napadne mě a samozřejmě chci celé záhadě přijít rychle na kloub.
Mezitím dorazí Marek, tak jdeme s ním, protože máme společnou cestu a povídáme si. Před námi jde Miro s plyšákem, nějaká dvě děvčata, dva chlapi ve předu a Markéta Poulíčková. Jednomu z nich velmi vadí, že jdeme za nimi, ale, my za to nemůžeme, když máme stejnou cestu.
" Koukám, že ti Adam předal plyšáka!" volám na Mira.
" Neslyší." poznamená Marek, tak jdu k Mirovi a zopakuji to znovu.
" Koukám, že ti Adam předal plyšáka."
Miro se usměje a začne vysvětlovat, kterak s Adamem došli k názoru, že je mu ten plyšák strašně podobný, tak, že se rozhodl si ho adoptovat a nyní je jeho mamka - taťka. Mimochodem, plyšák se nyní jmenuje Mirko, Miro to s tou adopcí asi vzal velmi vážně :-) V tom se ozve jeden z chlapů:
" Miro, to tu žlutou, chlupatou potvoru budeš tahat všude s sebou?"
Miro s naprostým klidem odpovídá: " Čerstvý vzduch mu urobí dobre, tak som ho vzal na prechádzku."
Z toho jsme s Petrou nemohli a Miro se rozhodl, že když sranda, tak pořádná. Udělal na mě pšš a strčil plyšáka tomu chlapovi do kapuce od mikiny. Spiklenecké mrknutí a další vysvětlování. Budoucí maminky, poslouchejte, tohle je rada od našeho vzorného taťky:
" Ja nemám kočík, vieš a tak ho nemôžem kočíkovať.. Tak som si pomohol takto. On ten plyšák taky potrebuje pohodlie."
Takže: Když není kočárek, strčte dítě někomu do kapuce, pokud je to teoreticky možné:-) My se smíchy neudrželi a všem bylo samozřejmě divné, co, že s tím Mirem tam vzadu vlastně děláme. Vysmátý Miro pak na toho pána zavolal, vymyslím si jméno, třeba Jarda a celé tajemství prozradil.
" Jardo, ja som ti ho dal do kapucne!" přiznal se a plyšák mu byl vrácen.
Tak se šlo dál, plyšák poznal půlku Jihlavy, možná okusil nějaký ten alkohol, nevím, Miro mu ustlal ve své postýlce a na druhý den s ním odjel do Prahy. Jediné, co mu chybí, je ten kočárek, jak říkal. Doporučuji mu ho zakoupit :-)
















tak to je roztomilý :D mohla bych tě poprosit, hledala jsem tu reklamy, ale nemůžu je najít, je možný, že jsem úplně slepá :D dáš mi prosím hlas tady http://vampirediaries-sk.blog.cz/1112/best-episode-of-3-season-finale v soutěži o nejlepší epizodu třetí série The vampire diaries? Jsem tam jako Terka s 3x09 Homecoming :D Děkuju :)