
Název: Beznadějná láska - 3. část
Autor: Elenor
Ani mi nedal pusu to asi něco znamená, no uvidíme, co bude, zda mi zavolá. Je už pozdě, nemohu jen tak sedět a nic nedělat a přemýšlet o něm. Je krásný, ano, krásný a k tomu kudrnatý a má zelené oči a je strašně vysoký a pozorný. No, nechám toho, raději půjdu spát a než zalezu, tak nejdříve se osprchuji. No, konečně se osprchuji v teplé vodě po dlouhé době, nádhera.
Po krásné sprše si jdu ustlat postel a uléhám a najednou zvoní telefon a já vyběhnu a než tam dojdu, máma to zvedne a zavolá mě.
"To je pro tebe."
"Ano? Kdo mami?"
"Nějaký Miroslav."
"Jo, fakt?"
"A ty jsi čekala nikoho jiného?"
"Ne, to ne, já myslela... už nic mami, a díky."
"Ano? Tady Iveta."
"Ahoj, já to len skúšam a vim, že to funguje, no nič, nebudem ťa rušit a zaželám ti dobrú noc. Pa, zavolám a dám ti vediet, kedy za znovu stretneme."
"Ano, funguje to. Dobře, tak jo, přeji krásný sny i tobě." Rozloučili jsme se a já šla klidně spát.
Druhý den ráno bylo kouzelné a krásné, probudila mě nádherná hudba a také vůně, och, co to připomíná? Aha, včerejší nálada ještě nevypršela, tak to je dobře. Jen tak si zapřemýšlím, copak dělá Mirko, asi stojí už ve službě na hradní stráži, nebo se teprve chystá. No, nechme toho, jdu za vůní kafíčka od tatínka. Voní tak nádherně a co dál tu voní? Vánočka. No jo, táta, ten aby ne, však je pekař.
"Ahoj tatí, dostala mě tvá vánočka ven z postele, je dokonalá."
"To je dobře, že ti chutná. A kdes byla včera? Jsi veselá."
"Byla v kavárně a nech jí ona to pak poví, až se v klidu nají."
"Ano mami, však vám to neuteče."
"Tak to jsem teda zvědav."
"No ano, vím, jak jinak. Budeš brzo stár. Už to má mám v břiše. Tak jo, povím vám tajenství." Začalo mé vyprávění o krásném kudrnatém vojákovi jménem Miroslav Šmajda z Košic. Je tady na vojně u hradní stráže. Naši poslouchali a pak táta vstal a povídá.
"No holka, to asi nebude žádná budoucnost, voják... No, jsi mladá, můžeš si to užívat, alejen abys nebyla zklamaná."
"Táto, prosím tě, nech jí. Sotva se viděli dvakrát a ty děláš úsudky hned na začátku."
"No právě, to nic neznamená a pak... bude tu dlouho a tak bude čas se poznat."
"Iveto, on je Slovák, on tu nezůstane. Odjede do rodného města Košice a pak, co dál? Nic. Ale je to jen začátek. Třeba se budu divit."
Po dokonalé snídani následovala velká bojová umění s vlasy, mám je dlouhé a kudrnaté. Nejsem jediný kudrnáč, i rodiče a také Mirko. Někdo volá, že by Miro? To ne, to bylo včera, a má službu nejspíše.
"Iveto, volá ti Jana, prý kdy přijdeš na drb."
"Už jdu mami, a díky."
"Ahoj Jano, já ti budu vyprávět, to budeš koukat. No přijdu po obědě, jo? A neboj, vše se dozvíš, povím ti to, neboj, nic nevynechám. Ahoj odpoledne."
"Co ti tak naléhavého chtěla Jana?"
"Ale nic, jen drb."
"A tak to jo, chudákovi bude zvonit v uších." Máma je dobrá, je hodná a vtipálek. Zas někdo volá, bere to máma a usmívá se, to je někdo z rodiny.
















Krásný :) honem další díl