
Název: Vždy to budeš ty - 9. část
Autor: Majisek183
Ráno se s trhnutím probudím a v první chvíli nevím kde jsem a proč ležím nahá v cizí posteli. Potom se vzpamatuju, obleču s tričko a šortky a se zíváním zamířím do kuchyně. Opřu se o dveře a pozoruju Jara který jen v trenkách kuchtí snídani a prozpěvuje si Láska je tu snami. Otočí se na mě a usměje se. Bože proč se mi kdykoliv se na mě podívá podlamují kolena? "Dobré ranko láska…" usměje se, přistoupí ke mně a něžně mě políbí na rty. "Raňajky budú o chvíľu…." "Vidím…a seš si jistej že to rozdejchám?" nakouknu mu nedůvěřivě přes rameno na pánvičku kde smaží vajíčka. "Si na mňa zlá…" podívá se na mě smutně. "Já vím…" vypláznu na něho jazyk a odtlapkám do koupelny. Odrazu v zrcadle se přímo vyděsím. Oči rozmazané, vlasy mi stojí jako vrabčí hnízdo na všechny strany a aby toho nebylo málo nad levou klíční kostí objevím zarudlý cucflek. "Néééééééé….." vykřiknu zničeně. Jaro vlítne do dveří a nechápavě se mě zeptá "Č osa stalo pre boha? Videla si vodníka?" směje se mi. "Podívej se jo?!" ukážu na červený flek. "Sa divíš?" zeptá se bez jediné stopy lítosti. "Dala si mi pekne zabrať…." Mrkne na mě. "Haha" odpovím ironicky. Uplácnu neposedné vlasy, odlíčím si oči a řasy zvýrazním modoru řasenkou, vyčistím si zuby a snažím se flek zamaskovat. Marně. No nevadí vzdám to potom. V kuchyni na mě na stole čeká snídaně. Nadlábnu se a vyčkávavě se podívám na Jarina. "Čo by si ráda?" zeptá se mě nevinně. "Včera si mi slíbil překupko…" podívám se na něho. "Jaj toto….no…aj keď by som najradšej strávil celý deň v posteli…." Hodím po něm skrčený ubrousek. "No tak nie no….to bol iba návrh….obleč sa a za 10 minut iďeme…..kam ti nepoviem na to je ešte čas. Deny s Tomim, Igor, Roman a Janka idú snami." Usměv mi ztuhne na tváři, prkenně se zvednu od s tolu a odkráčím se do ložnice převléct. Zvolím žluté tílko a bílé šortky. Vlasy zapletu do copu a zavážu do nich červený šátek. Na oči narazím červené sluneční brýle a čekám až se Jaro konečně vykotrmelí z koupelny. Nazuji conversky a vyjdeme před dům. Jari mě obejme kolem ramen a zamíříme k bílé dodávce co na nás čeká na druhé straně ulice. Nalezeme si dozadu za Igorem, Romanem a Denisou. "Ty víš kde nás vlečou?" zeptám se jí. "Nemám páru…" "A to vás doma neučili že nemáte sadať k cudzím ľuďom do auta?" mrkne na nás Roman. "No nevím jak ty, ale Jaro pro mě cizí není." Usměji se na něho líbezně. "Vyzerá to tak…" směje se s pohledem upřeným na rudý flek na mém krku. "Romanko je vtipný ako vždy.." zastane se mě Jaro. "Dúfam že ste všetci vycikaní a podobne nech vám nemusím čo päť minút zastavovať" otočí se na nás Tomi. "Hele tak řeknete nám už konečně kde jedeme?" zeptáme se s Deny dvojhlasně. Kluci se jen zasmějou ale mlčí.Tomi sedne za volant a vyrazíme. Cesta nám utíká skvěle, pořád se smějeme, Jaro mě celou dobu drží buď kolem ramen nebo aspoň za ruku a já jsem ten nejšťastnější tvor pod sluncem. Po nějaké době nám s Deny dojde, že cílem cesty pode pravděpodobně Poprad, podle ukazatelů na dálnici kterých se držíme. Po třech hodinkách zastavíme na louce na kopci a nám ve chvíli kdy uvidíme obrovský poutač dojde proč tu jsme. "Paragliding..." vyjekneme s Deny současně. "Teda vy ste skevelé.....úžasne sehrané" směje se nám Roman. Vrhnu se Jarovi kolem krku. "Seš skvělej!" políbím ho. "Zalítat si byl vždycky můj sen...." "Som rád že máš radosť..." "Miluju tě..." zašeptám a políbíme se. "Jak dojemné..." prohlásí Roman. "Veď sa neboj....ona sa raz tiež najde nejaka bláznivka čo sa do ťeba zamiluje..." uklidňuje ho na oko Jaro. "Myslíš?" podívá se na něho nejistě Roman a všichni vybuchneme smíchy. "Ne ne ne NE!!!" zavříská Denisa. "Zapomeňte že se necháp přikurtovat na padák a dobrovolně poletím spáchat sebevraždu!" prohlásí skoro hystericky. V tu chvíli si uvědomím že má panickej strach z výšek. "Ukludni sa....veď ťa nikto nenuti.....proste tu na nich iba počkáme..." obejme ji Tomi kolem ramen. "Takže ty snami neideš?" podívá se na něho překvapeně Jaro. "Klidně jdi...." odpoví za něho Denisa neutrálně. "Fakt ti to nebude vadiť?" podívá se na ni starostlivě Tomi. "Ne...běž a užij si to..." usměje se na něho a Tomi ji něžně políbí na rty. "No tak ideme.....Deny ty nás počkáš hore v chate hej?" rozhodne Igor. "Jo....klidně." Všichni lenivě vyrazíme na vrcholek kopce k malé dřevěné chatičce. Zařadím se Romanovi po boku a takticky se držím zhruba dva krok za Jarem na kterého se pověsí Janka. "Ako že ste včera tak včas zmizli?" zeptá se ho koketně. "Elis sa už chcelo spať.....tak sme už išli.....bolo toho na ňu včera moc..." "Chudinka...."polituje mě na oko a já jen zírám že si Jaro nevšimnul jejího výsměšného tónu. "Nechceš ju radšej večer nechať doma? Musíme predsa ten koncert poriadne zapiť keď sme sa po dlhej dobe všetci zišli..." zamrká na něho. "To znie lakavo...." odpoví jí Jaro. Mám dost. Zastavím se a počkám na Deny která se s jazykem na vestě šourá daleko za ostatníma. Za chvíli jí stejně ale zase uteču strašně nerada se vleču jejím šnečím tempem. Pohání mě vztek! Jaro se ještě asi pět minut vybavuje s tou koketou, potom se zastaví, a zavolá na mě "Eli no kde si sa mi ztratila?" "Nevypadal jsi že bych ti chyběla" zabručím si pro sebe. "Vravela si niečo?" podívá se na mě zkoumavě. "Ne nic..." usměju se na něho. "No polez...." popožene mě před sebe a kluci jsou z nás mrtví smíchy když mě chytne za zadek a tlačí mě do kopce. Konečně se vydrápeme až nahoru a Tomi s Jarem někde odběhnou. My si zatím v malé restauraci objednáme pivo nebo kolu. Po chvilce se vrátí i s klukem s dlouhým culíkem. "Čaute....." usměje se na nás. "Takže já vás teraz malinko poučím čo vás vlastne dnes čaká..." a asi pět minut nám vykládá co a jak. "Takže teraz poďte prosím pomnou...dám vám kombinézy a prilby." Zvedneme se a následujeme ho zezadu do chaty. Kluk otevře velkou skříň a postupně se nás vyptává na velikosti a podle toho nám rozdává kombinézy. Vyfasuji kombinézu velikosti xs a čekám na ostatní. Můžu se potrhat smíchy když Janka sebevědomě prohlásí že si taky vezme xs, kluk se ironicky podívá na její oběmný výstřih a nakonec jí přidělí Mko. Kluci do ní rýpou ještě asi pět minut. Navlečeme se do kombinéz a narazíme na hlavu přilby. Po chvíli se k nám přiřítí 6 chlápků navlečených stejně jako my. "Takže...my s vámi dnes budeme lietať...teraz si vás rozobereme....." rozdělí si nás a přivážou nám na záda padáky. Potom se v intervalech asi pěti minut začneme postupně odlepovat od země. Je to skvělej pocit. Celý let si bezvadně užiju. Piloti s náma chvíli krouží v jednom kruhu, kluci na sebe pokřikujou a dělají pitominky, potom se rozlétneme na všechny strany a někteří už začínají pomalu klesat. Jako předposlední se snesu k zemi já se svým společníkem. Pomalu dobrzdí do minimální rychlosti a jemně nás položí na zem. Odepne mi popruhy a já se hned rozběhnu za Jarem a skočím mu kolem krku. "Děkuju....bylo to úplně skvělý!" podívám se na něho šťastně. "Ja ďakujem ťebe....za to že ťa mám.." dodá když se na něj nechápavě podívám. Něžně se políbíme a ruku v ruce kráčíme k ostatním. "Tak co stálo to aspoň zato ty blázne?" otočí se na mě nechápavě Deny. "Bylo to super..." usměju se na ni. Svlečeme kombinézy a při vracení dostaneme CDčka s fotkami letu. To až mamka uvidí, tak jí porazí...pomyslím si. Na chvíli ještě posedíme na terase před chatou a pak se pomalu vydáme na cestu k autu. Dolů to jde líp než nahoru a taky je to větší legrace, hlavně když nemehlo Denisa zakopne a po zadku jede asi tři metry. Můžeme se usmát když se postaví a předvede nám svoje kdysi krásně bílé bermudy. Tři hodinky v autě utečou jako voda, tentokrát sedím ve předu s Jarim který řídí, občas mi jemně ztiskne ruku, Zasněně koukám z okna na obíhající krajinu a po čase už ani nevnímám časté výbuchy smíchu ze zadní části dodávky. Do Bratislavy vjíždíme se západem slunce. Celé město je zalité posledními zlatavými paprsky slunce a mě pohled na něj přímo uchvátí. Nejdřív hodíme domů Tomiho a Deny kteří se musí připravit na koncert, potom Janku která taky přislíbí stoprocentní účast (hurá pomyslím si kysele) a domluvíme že Igor s Romanem tu hodinku co nám zhruba zbývá stráví s náma.
Stavíme se na večeři do Meca a spokojení a napapaní se kluci uvelebí v obýváku u televize, já se zavřu v kupelně. Osprchuju se, umyju si vlasy, vysuším je fénem a natupíruju je do číra. Kolem očí narýsuji tenoučké černé linky které v koutku oka prodloužím směrem nahoru a zvýrazním zlatámi stíny. Krk a ruku omotám koženýma šňůrkama. Zabalené jen v ručníku přeběhnu do ložnice a nasoukám se do černých korzetových mini šatů se zlatou výšivkou co mě obepínají jako druhá kůže. Napíšu mamce esemesku že se mám skvěle a právě vyrážíme na koncert, vtrhnu do obýváku a nechápavě zírám na kluky co se v pohodičce vyvalují u telky. "Hele neberte to tak že vám chci kazit radost ale je čtvrt na osm...." upozorním je. Leknutím nadskočí, všichni se na mě sehraně otočí s vykulenýma očima. "Jaj to už toľko?" nechápe Roman. "Máš ty vobec predstavu, ako strašne si sexy?" zeptá se mě Jaro. Jedna otázka inteligentnější než druhá fakt. "Hele fofrem se zvedejte balíci nebo příjdem pozdě!" Igor s Romanem se pádí obouvat, Jaro se ještě fofrem převleče, já nazuju glády a společně vyrazíme na zastávku tramvaje, která nás doveze až před halu kde mají kluci vystupovat. Musí na nás být skvělý pohled....Já vypadám jako bych si sem jen odskočila z dálnice, Jarovo číro ani není třeba komentovat a kluci celí v černém a s vlasy do obličeje taky nevzbuzují zrovna důvěru. U nás na vesnici by na nás všichni koukali s otevřenou pusou, vím o tom své nejednou jsem na vlastní kůži pocítila odsouzení zaostalých občanů, ale tady se nad tím nikdo nepozastavuje. Achjo...pomyslím si. Kluci se kamarádsky pozdraví se securitama a cpou se dovnitř do zákulisí, mě jeden nabušený plešatý chlápek chytne za ruku a zastaví mě. "Kampak kampak princezna?" zeptá se mě ironicky. "Ta je tu somnou Robo..." upozorní ho Jaro, vezme mě za ruku a táhne sebou do šatny kde už na nás čeká zbytek skupiny. Já, Igor, Roman, Paťa,Paľo, Denisa a Jana se přesuneme dolů před podium. Vecpu se mezi Igiho a Denču a trpělivě čekám na začátek. Kluci vylezli na podium, nazvučili a zalezli do zákulisí. Po zhruba pěti minutách se na podium vrátili Tomi s Jarem, potom dorazil Adam a nakonec Miro. Kluci hráli senzačně a já si koncert šíleně užila. Po koncertu jsme si šli sednout do baru naproti přes ulici. Poseděli jsme si u piva a probrali všechno možné, kluci perlili a já chvílema až brečela smíchy. Ve dvě v noci jsme se s Jarem rozloučili a vyrazili domů. Při pomyšlení co za chvíli pravděpodobně budeme dělat jsem se vzrušením zachvěla.
















:DD