
Název: Vždy to budeš ty! - 7. část
Autor: Majisek183
Nastoupíme s Jarem do rychlíku směr Bratislava. Podaří se nám najít prázdné kupé, kde se okamžitě nasáčkujeme. Odhodím krosnu na sedadlo a plácnu sebou na protější sedačku. Jaro nacpe svůj pingl nahoru a už tam cpe i můj. "Néééééé…." Zarazím ho. "Mám tam vodu" vysvětlím, vytáhnu láhev z tašky a Jari ji nacpe do zavazadlového prostoru. Potom si sedne vedle mě. Sundám si tenisky a natáhnu se na sedadlo. Hlavu položím Jarovi do klína. Za oknem sleduju ubíhající krajinu a je mi skvěle. Máme před sebou celé 3 společné dny a dvě noci! "Hele kolik ti vlastně je?" "27. Prečo sa pýtáš?" "Jen mě to teď tak napadlo….." odpovím nepřitomně. Začínají se mi klížit oči. Po chvíli usnu…Nevím jak dlouho spím ale probudí mě otvírání dveří kupé. "Čaute je tu volno?" osloví nás klučičí hlas. Vystřelím do sedu a zírám do tváře třem klukům asi v mém věku. "Hej prisadnite…" nabídne jim Jaro. "Kde jsme?" zeptám se ho. "Kúsok za Žilinou. Kludne ješte spi" usměje se na mě. Znovu se natáhnu na sedačku a prohlížím si ty tři kluky. Jeden je nenápadný blonďák s brýlema, druhý má knírek a dredy a třetí, asi nejhezčí, má krátkého černého ježurku, skoro černé oči a mlsným pohledem si prohlíží moje v krátkých šortkách skoro nahé nohy. "Emh ehm…" odkašlu si významně a radši zaujmu normálnější pozici. Frajer se podívá ironickým pohledem na Jara a pak zase na mě. "V kolik budem v Balvě??" zeptám se Jara a vší silou se snažím nevnímat jeho upřený pohled. "Zhruba za tri hodinky…prečo?" "Slíbila jsem Deny že jí dám vědět. V kolik zítra začínáte?" "Mali by sme kolem osmej…a vieš čo ja ťa zavediem domov a potom si musim niečo zariadiť….a až príďem skočíme si na obed a trebas do nejakeho obchoďáku…je mi jasne že toto ma s ťebou nemine…." Povzdychne si. "Ty seš ale!" oženu se po něm se smíchem. "Co si musíš zařídit? Jestli se teda můžu zeptat…" "Ty sa možeš pýtať na čo chceš….Musím si skočiť vybaviť papiery na žádosť o další odklad na škole…" "Aha." Slyšela jsem v jeho hlase zvláštní napjatý podtón. "A proč to říkáš, jako kdyby ses přiznával k vraždě?" kouknu se na něho s úsměvem. "Ty ma máš prečítaného….pretože to bude iba žádosť….a tu mi možu zamietnuť….." "Cože?!" vyletím okamžitě. "Ukludni sa….nemaju k tomu dovod…." V tu chvíli mi zakručí v břiše. "Skočíme na niečo na jedlo poď." Vytáhne mě na nohy a za ruku mě vede do jídelňáku.
Ve tři jsme vysedali v Bratislavě na hlaváči. Tohle město mě uchvátilo už na první pohled. Cítila jsem se tu jako doma. Jaro mě vzal za ruku a táhnul mě ven z budovy nádraží. Na ulici jsme rovnou naskočili do tramvaje, která nás vyklopila v celkem rušné ulici s vysokými paneláky po jedné straně a s nočním barem, potravinami a butiken na druhé straně. Jari otevřel dveře jednoho z domů, nacpal mě do výtahu a vyjeli jsme do pátého patra. Vytáhl z kapsy klíč, odemkl, a dal mi přednost ve dveřích.Vstoupila jsem do křiklavě zelenou barvou vymalované předsíně. Složila jsem krosnu do rohu vedle botníku a Jari pak vedle ní položil i tu svou. "Vitaj doma" usmál se na mě. Vcházel dál do bytu. "Spalňa(ukázal na dveře na pravé straně chodby), kúpelňa a wcko(dveře po levé straně). A toto je kuchyňa, obyvačka, pracovňa, skúšobňa a jedaleň v jednom." Stáli jsme ve velké místnosti s obrovským oknem skoro přes celou jednu zeď. Byt byl vkusně zařízený a laděný do černobílé se zelenými doplňky. Působil velmi světle a otevřeně. Skutečně jsem se tu cítila jako doma. "Zlatko ja teraz skutočne musím ísť, vrátim sa zhruba za hodinku. Chovej sa ako doma. V ledničke toho asi vela nebude, ale až prídem skočíme si na obed. Za chvílu som tu." políbil mě na rozloučenou a já zůstala sama. Rozhodla jsem se že si dám sprchu. V tašce jsem našla kosmetickou tašku a žluté tričko. Sakra zapoměla jsem si vzít ručník. Otevřela jsem skříň na chodbě a skutečně našla hromadu osušek. Jednu jsem popadla a zavřela se v koupelně obložené černobílými kachlíky s červeným vzorem. Zalezla jsem do sprchy a s neskutečnou úlevou ze sebe smyla pot a prach dlouhé cesty. Oblékla jsem se, rozčesala si vlasy, nechala je volně rozpuštěné a jen je zpevnila šátkem s konopím. Vyrazila jsem na detailnější prohlídku bytu. Otevřela jsem dveře do ložnice. Hned naproti dveřím stála obrovská postel s hromadou nadýchaných polštářů v různých odstínech modré. Stěna za postelí byla vymalována tmavě modrou a nad postelí visel velký černobílý obraz se záběrem nočního města. Řekla bych že New Yorku. zavřela jsem dveře a vrátila se zpět do obýváku se záměrem ho pořádně prozkoumat. V jednom rohu místosti byla černobílá lesklá kuchyňská linka s barem, vedle stál skleněný jídelní stůl se čtyřmi židlemi. Uprostřed místosti byla černá kožená pohovka s fialovými polštáři. Nejdřív jsem si nevšimla že stěna za mnou je vymalovaná tmavě fialovou barvou. V rohu vedle toho obrovského okna stála bicí souprava. Nad ní na stěně visela černá kytara. V protějším rohu byl pracovní stůl nad kterým visela hromada fotek. Šla jsem si je prohlédnout zblízka. Na většině byl Jaro s kamarády a rodinou. S klukama z Rosemaid, s Igorem, s Tomim, s malým prcek v náručí, kde byl fakt strašně roztomilej, a na asi třech fotkách byl s červenovlasou holkou. Janka. Na jedné se líbali. Hmm...zajímavý pomyslela jsem si. A ještě zajímavější byla fotka na které byla opět Jana, ale tentokrát sama, jen v kalhotkách a obímala černou kytaru. Tu co visela za mnou na stěně. "Ahoj zlato som spať!" ozval se Jaro. Ani jsem nezaregistrovala kdy přišel.Vešel do dveří a usmál se na mě. Nesl nacpanou nákupní tašku. Křečovitě jsem mu úsměv oplatila, ale byla jsem si jistá tím že jsem vypadala spíš jako by mě bolely zuby. "Stalo sa niečo?" zeptal se. "Ne nic....co by se mělo dít?" zeptám se stylem nic se nestalo. "No že sa tváriš ako keby ti uletely včely....vieš že mi možeš povedať všetko." V tu chvíli mi zazvoní mobil. "Ahoj mami." "Neměla ses mi náhodou ozvat až dojedete?!" "Jéé promiň já zapoměla. No tak už jsme dojeli...." Jaro se zasměje a zmizí někde v chodbě. "No....to teda včas....a co jak se máš?" "Mami před chvílí jsme dorazili takže zatím moc nemůžu soudit ale...." přesunu se k velkému oknu a pohlédnu na město pod sebou. Ten výhled mě přímo fascinuje. "Ale Bratislavu miluju už teď" dopovím. "No aspoň že se ti tam líbí. Eli já už teď musím končit tak se mi ještě zítra ohlas že žiješ aspoň smskou. Zatím ahoj." Jara slyším štrachat v koupelně. Zůstanu stát u okna a zamyšleně zírám na cvrkot dole na ulici. Přemýšlím co s ní Jaro měl...Jak dlouho spolu byli, kdy a proč se rozešli....Ale nakonec jsem došla k závěru, že na tom stejně nezáleží. Teď je semnou a já vím že mě miluje. A nehodlám si kazit víkend který by mohl být nezapomenutelný. Jari vpálil do kuchyně. "Nachystaj sa, až budeš pripravená skočíme si na obed a potom sa uvidí..." oznámil mi s hlavou v ledničce. Neodpovím mu a odťapkám do koupelny kde si spletu vlasy do copu. "Můžeme jít...." nakouknu do kuchyně. "Okej už idem...zober si mikinu asi budeme vonku dlho..." Z batohu vytáhnu černou mikinu adidas, nazuji si conversky a čekám na Jara. "Tak co máš v plánu?" zeptám se ho na ulici, když ruku v ruce míříme na zastávku tramvaje. "Chcela by si videť niečo konkrétné?" "No já nevím mě je to celkem jedno....já toho o Blavě moc nevím takže....." "Aha takže ťa možem zatiahnuť kamkolvek. Okej." usměje se. "A chceš radši vidieť nejake pamatky alebo ja neviem...." "Hele já to nechám na tobě. Mě stačí, že jsem s tebou a je mi jedno kde mě vezmeš. Klidně mi ukaž svůj oblíbenej bar mě je to opravdu jedno." odpovím mu se smíchem. "Takže....skočíme sa pozrieť na hrad, skočiť si na Michalskou bránu, prejsť sa po starom meste a potom si skočiť treba do kina.Zajtra mam pre teba prekvapenie a v nedelu ideme na kúpalisko. Súhlas?" "Okej.." "A večer až sa vrátíme domov tak ak budeš chcieť možeme skočiť za partou do baru. Bude tam asi aj Deny s Tomim a Zuzka...." "Super Zuzku už jsem dlouho neviděla...." Skočíme si na oběd do Mc´Donallds kde se nadlábneme k prasknutí, zajdeme se podívat na hrad, rušnýma ulicema dojdeme na Michalskou bránu, která je posledním zbytkem městského opevnění a na Nový most přes Dunaj. Hemží se to tam turisty a já se skvěle bavím, když Jara zastaví parta puberťaček a škemrají o podpis. Smích mě ale přejde, když mě Jaro strčí před malíře portrétů. Rozpletu si cop a nechám vlasy povívat volně kolem hlavy v mírném vánku. "Seš hroznej" oznámím když sbalí obrázek aniž by mi ho ukázal a táhne mě dál. Naskočíme do tramvaje, která nás zaveze až před Avion Shopping Park Bratislava. "Ty jdeš dobrovolně do obchoďáku??" vykulím na něho překvapeně oči. "Čo by som pre teba neurobil..." podívá se na mě. Prolezeme celý obchoďák, vyskouším snad tuny různých hadříků a nakonec mi Jaro koupí červené džíny. "Teraz k sebe budeme ladiť" usměje se na mě. Po sedmé večer jsme už hotoví. Nohy mě bolí že sotva lezu. Nadlábneme se v jedné pizzerii a pomalu vyrazíme na tramvaj. Sedneme si do zastávky a čekáme. Vylezu si Jarovi na klín a celých 15 minut do příjezdu strávíme líbáním. S výrazem odsouzence se pak nacpu do narvané tramvaje, jednou rukou se držím tyče druhou Jara a v zatáčkách držím balanc i očima. Dorazíme do bytu, Jaro zaleze do sprchy a já sebou naznak plácnu do postele. Čekám až vyleze a se super pocitem nechávám na svoje utahané tělo dopadat proudy vody. Umyju si vlasy a vyfoukám je přes kartáč do pravidelných vln. Oči obtáhnu linkama a zvýrazním řasy. Vtrhnu do ložnice a prohrabuju se ve svém báglu. Jari leží na posteli, ruce za hlavou a s pobaveným výrazem mě sleduje. Nakonec vyhážu na postel černé bermudy a zelené tílko. Obleču se a na nohy nazuji glády. Kolem pasu omotám pásek s pyramidkama a vyčkávavě se podívám na Jara. S povzdechem se zvedne z postele a vyrazíme do víru nočního života.
















Uzasný :)