
Název: Vždy to budeš ty! - 4. část
Autor: Majisek183
Celý týden se vlekl jako šnek. Myslela jsem že už se soboty snad ani nedočkám. Ale dočkala! S Jarem jsme se po smskách domluvili že ho budu čekat na nádraží ve městě a pak skočíme do kina. "Mami ty jedeš do města?" "Ano potřebuješ něco?" "Hodila bys mě na nádraží??" "No dobře ale za deset minut vyrážíme!" Hm to bude zajímavý jak tohle stihnu...Vlasy si spletu co copu, načerním řasy mascarou, natáhnu si černé bermudy, sluníčkově žluté tílko a do vlasů uvážu bílý šátek s potiskem konopí. Do lýčené tašky hodím mobil klíče peněženku a kapesníky. "Eliško pohni!!" volá na mě mamka. "Jo už jdu neboj!" obuji si conversky a už letím za mamkou do auta. Na nádraží dorazím s pětiminutovým předstihem. Napochoduji si to na nástupiště s úmyslem plácnout sebou na lavičku a trpělivě čekat ale nmusím. Jaro právě vylézá z vlaku a jakmile mě spatří váhávě se na mě usměje. Věnuji mu zářivý úsměv. Zamává mi a aniž by si všimnul dvou blondýnek co se snaží upoutat jeho pozornost zamíří ke mně. "Ahoj.." pozdraví váhavě. "Ahoj.." odpovím mu stejně nesměle. Chvíli se díváme jeden druhému do očí a já už to nevydržím a skočím mu kolem krku! Jaro mě obejme a dá mi lehoučký polibek na rty. Pak mě vezme za ruku a spokojeně odcházíme z nádraží. Kouknu se přes rameno a spokojeně sleduji ty dvě nádhery které nás celou dobu sledovaly. A mám co dělat abych na ně nevyplázla jazyk. "Tak kam ideme?" "No co třeba to kino? Za hodinku začínaj Piráti z Karibiku....ten bych strašně chtěla vidět...." "Okej tak ideme do kina" mrkne na mě Jaro. V kině si koupíme lístky na 3D projekci, velký balík popcornu a jdem si zabrat svoje místa. Film je úžasný Johny samozřejmě nezklame, Jari mě celou dobu drží za ruku, chroupeme popcorn a je nám skvěle. "Tak co teď?" zeptám se když vycházíme z budovy kina. "Čo keby sme sa išli niekde prejsť?" "Okej...tady kousek je krásnej park znám tam jedno super místo...." řeknu nadšeně, a už ho za ruku táhnu do blízkého nemocničního parku. Proplížíme se vrátnicí, a ruku v ruce pokračujeme úzkými chodníčky až dorazíme na mé oblíbené místo. Tady jsem dostala první pusu. Mimochodem od Honzy na kterého jsem už skoro zapoměla. Před náma se leskne malé jezírko zarostlé rákosím a lekníny a v záplavě té zeleně a květin stojí malý dřevěný altánek. Sednu si na velký balvan nad hladinou jezírka a upřeně zírám do vody. "Je tu pekne..." pošeptá mi Jaro do ucha. Ani jsme nepostřehla kdy si sednul za mě. Teď se ke mně naklání a já mám jeho obličej jen pár centimetrů od svého. Doslova se topím v jeho nádherných očích. Jak je možné že jsem toho kluka kdy nemohla vystát? Teď už mi začíná být jasné že k němu něco cítím. A je to teprve začátek....Nekonečnou dobu jen zíráme jeden druhému do očí. A pak se naše rty !konečně! setkají. Nejdřív jen zlehka pohladí moje rty svými, když ani nedýchám jemně mi spodní ret stiskne mezi své rty. To už se neudržím, chytnu ho kolem krku a celou silou se k němu přivinu. Polaskám mu rty jazykem a pootevřu ústa. Naše jazyky se pomalu propletou. V tu chvíli ani nedýchám. Vyprostím se mu, položím si hlavu na jeho rameno a zhluboka oddechuju. Jari mě políbí do vlasů a zašeptá to nejkrásnější co mi vůbec mohl říct...."Asi som sa zaľubil...." Pohlédnu mu do očí a naše rty se znovu spojí.
"Sbohem Jacku...Nikdy nezapomenu...Slibuju" Sedíme s Jarim u nás v obýváku a koukáme na Titanic.... Po tváři mi tečou slzičky a Jaro má ze mě bžundu. "Ty kokos prečo plačeš? Veď to je iba film...." "Protože si to dokážu živě představit....kdybych o tebe měla přijít...kdybys mě opustil...." "Ale ja ťa nikdy neopustím.....sľubujem" a políbil mě. "Dnes večer jdeme na na dízu nezapoměl jsi doufám? Deny tě chce konečně poznat..." "Mal by som sa báť?" "No...." moje zaváhání ho rozesměje. "Vyzvednem ťa v osem." "Okej"
V osm se rozeřve domovní zvonek a já se div nepřerazím jak v rychlosti vybírám dveře. "Ahoj..." vyhrknu jen co splašeně otevřu dveře. "Ahoj zlatko....tebe to zasa pristane..." potěšeně se na něho usměji. Taky jsem si na sobě dala záležet. Dlouhé vlasy si pečlivě nakrepovala krepovačkou, oči obtáhla černými linkami a víčko vyplnila hnědými stíny, nasoukala se do černých kožených kalhot a orvaného kratičkého černého tílka, na nohy nazula glády a na bříško k pupíku nalepila falešné tetování růže. "Vieš...prišla mi menšia navšteva....." "Kdo??" zeptám se zvědavě. "Uvidíš...." "Ty seš ale...víš že jsem děsně zvědavá" "Viem....ale stejne ťa ľubim..." Něco takového si prostě zaslouží odměnu, pověsím se mu kolem krku přímo na chodníku. Příjde mi podezřelé že na cestě před domem stojí černé audi. A ještě podezřelejší když k němu Jaro zamíří a otevře mi dveře vzadu a ne u spolujezdce. Plácnu sebou do koženého sedadla. Od volantu se na mě směje roztomilý střapatý blonďáček. "Ahoj ty si určite Eliška že? " zeptá se mě se zájmem. "Jo…." Odpovím zaskočeně. "Ja som Miro…ale to asi vieš" víc si říct nestihnem, Jaro se vecpe vedle mě na sedadlo a seznámí Mira s plánem na dnešní večer. "Tak najav zajdeme pre Deny….buďem ťa navigovat….no a pak ideme žúriť do klubu" "Okej to sa mi pači…hlavne ten záver…" V podobném duchu konverzujeme celou cestu až před Denčin barák. Kamarádka už netrpělivě přešlapuje na chodníku, když ji Miro uvidí, změří si její siluetu v přiléhavých lesklých minišatičkách a prohodí "No tak teraz to vyzera ješte viac zajimavo…" vyskočila jsem a mávala na Denisu. Hned co si mě všimla doklopýtala na vysokých podpatcích k autu a tázavě zvedla obočí. "Uvidíš sama…hlavně prosímtě neječ…" požádala jsem ji a ukázala na dveře spolujezdce. Deny nalezla do auta koukla na řidiče a její výraz v tu chvíli byl k nezaplacení. Na Mira zírala s pusou dokořán a se zbožným výrazem. "Ahoj ja som Miro" představil se a na hlase bylo poznat že přemáhá smích. "Denisa….." kňukla. Dorazili jsme do klubu, Miro zaparkoval a všichni jsme svorně vyrazili ke dveřím. Kluci za nás zaplatili vstupné a Jaro nás vedl davem někde dozadu. Poslušně jsem ťapkala za ním. Zastavil před jedním z boxů, kde za stolem sedělo asi 6 kluků a 3 holky. "Čaute…" pozdravili Miro s Jarem partu jednohlasně. Černovlasý kluk co seděl úplně v rohu a kterému visela na rameni kudrnatá hnědovláska mi byl trochu povědomý. Podle Denisina nadšeného výrazu jsem si ho nakonec zařadila. Adam. "Takže vás predstavím….Tomi(kluk v červeném tričku a s krátkým ježkem)…Roman (kluk s černým rozcuchem)…Igor (hnědovlasý ma pohled roztomilý klučina) Martina (blondýna co videla Igorovi kolem krku) Pavol(na krátko ostříhaný s potetovanýma rukama) Patrik (šamponek od pohledu) Janka (s vlasama v neuvěřitelném odstínu červené) Adam a jeho priatelka Zuzka. To je Denisa a toto moja Eliška. " chytne mě při těch slovech kolem ramen. "Čaute" pozdravíme s Deny jednohlasně společnost u stolu v dokonalé schodě a všichni se nám zasmějí. S partou je bezva legrace, nejvíc si rozumím asi se Zuzkou. Dozvíme se že Roman taky patřil do Rosemaid, ale kvůli The Paranoid kde hraje is Igorem, Paľem a Paťou se dohodli že ze skupiny odejde. Budou mít koncert nedaleko, už za tři týdny, a když mě Igor pozve tak souhlasím. Ten kluk je mi moc sympatický a skvěle se s ním povídá. Celý večer se ani chvíli nenudím a když se vesele nabvím s ostatníma u stolu, řádím s Jarim na parketu a když se mu na nádhernáý ploužák Don´t cry od Guns and roses zavěsím kolem krku jsme šťastná jako blecha. Vedle nás se po parketu líně šourá Deny zavěšená do Tomiho se zasněným výrazem. Překvapeně se na ni podívám ale ona jen zavrtí hlavou. Správně to pochopím a dojde mi že mi to vysvětlí zítra. "Nepůjdeme už? " podívám se na Jara. "Už chceš ísť? Dobre kľudne….A Eli….tak ma napadlo…nechcem sa vnucovať ale vravela si že si sama doma tak ma napadlo že…" "Že bys u mě mohl přespat? No ja nevím…" "Nemusíš mať strach…nezrobím nič čo by si sama nechcela. Ale mohli by sme byť aspoň spolu….trebas si pustit nejaky film…." "Jo tak jo…tak pojď jdem se rozloučit. " Se všema se na rozloučenou obejmu, se Zuzkou si vyměním telefon a Igorovi slíbím že na koncert určitě dorazíme že jsem na ně hrozně zvědavá. Potom už s Jarim ruku v ruce míříme na zastávku autobusu.
















Boží :)