
Název: Vždy to budeš ty! - 3. část
Autor: Majisek183
V pondělí mě probudí zvonek. Líně se vyštrachám z postele a tak jak jsme, ve vytahaném triku a kalhotkách jdu otevřít. Beztak to bude jen Deny. Včera říkala že se možná staví. Suverénně s pusou zíváním dokořán otevřu dveře a zůstanu přimrazená stát na kístě s pusou otevřenou. "Dobré ranko Eli" uměje se na mě Jaro roztomile. Na jednou se proberu a prudce mu zabouchnu dveře před nosem. "Eliška čo sa stalo? Urobil som zasa niečo zle? Otvor mi prosím." "Né jsem v pyžamu a jsem střapatá a nejsem anmalovaná a....." "A hlavne prehánaš. Si roztomilá. No tak otvor, prosím." Achjo....Váhavě otevřu dveře a Jaro se na mě zeširoka usměje. "Tak znova....Dobré ranko Eliška" "Hm dobrí" usměju se mírně. "Ideš somnou na zmrzlinu? A kludne možeš ísť takto" Chvíli zaváhám než odpovím "No tak jo....pojď dovnitři budeš muset počkat protože takhle nikde nejdu!" upozorním ho se smíchem. "Okej máš pravdu nemusí ťa každý obzerať v gaťkách" "Tyyyy!!!" oženu se po něm. "Za 15 minut jsem tu." Fofrem zapadnu do pokoje, natáhnu si červené tílko, džínové šortky, rozčešu vlasy a zpevním je baseballovou kšiltovkou, na oči narazím brýle "pilotky", do ruky popadnu suchý rohlík, nazuji žabky a můžeme vyrazit.
"Jak jsi vůbec věděl kde bydlím? Tenhle konec světa není ani na mapě...navíc jsem ti neříkala odkud jsem..." "No trocha som sa na teba informoval.....ráno som skočil za Denisou...." "Hm copak ti na mě napráskala? Ať vím jak moc jí vynadat...." "Kde bývaš, kolko ti je, jakú školu robíš a podobne.....no a tiež mi torcha osvetlila prečo tak neznášaš chalanov...." "Ja ji zabiju......" "Ale nemusíme o tom hovoriť samozrejme....." Vděčně jsem se na něho podívala a pak už jsme řešili samé lehké témata.....Probrali jsme hudbu co posloucháme, Jaro mi řekl víc o skupině a pozval mě na jejich příští koncert tady nedaleko, probrali jsme filmy co máme rádi a podobně. Až jsem se divila jak si s ním rozumím. Jaro byl neskutečně ukecanej a chvílema jsme si i skákali do řeči, jindy jsme se bezvadně doplňovali....Celé odpoledne jsem měla úplně úžasnou náladu. "Teda....to už je tolik?!" zhrozila jsem se při pohledu na mobil. "Musíš už ísť?" "Asi bych měla....mamka je dneska vyjimečně doma....a mě nebaví poslouchat její řeči že se pořád někde tahám...." "Veď máš prázdniny...." divil se Jaro. "No to sice jo....ale ona to takhle nebere.....já....už asi radši půjdu." "Dobre odprevodím ťa" usmál se na mě Jaro. BAvilo mě jak se za námi lidé otáčejí. Tady v téhle ďouře kde jsme o 50 let pozadu byl Jarův look opravdu něco co působilo až nepatřičně. Když jsme procházeli koem pošty kde si spolu něco vzrušeně na celou ulici špitaly dvě babky, místní drbny a jakmile nás uviděly přicházet jedna babka se pokřižovala a ta druhá se nechala slyšet "No to se dalo čekat....matka věčně někde v luftě, holka je pořád sama, zdivočela....bylo jen otázkou času kdy se na ní pověsí nějaké individuum!" S Jarem jsme se na sebe podívali a jako na povel vyprskli smíchy. Když jsme došli k nám před dům rozloučili jsme se úplně jednoduše, prostě jsme si řekli ahoj. Trochu jsem litovala že nic nenavrhnul....ale nějak jsem věděla že ho zase brzo uvidím.
A taky že ano. Hned druhej den, když jsem ležela na zahradě, opalovala se a četla si svoji oblíbenou knížku Last song, uslyším vrznout vrátka a zpoza rohu se vynoří kluk s barevným čírem, v bílých bermudách a tričko s postavičkou Lumpyho. Srdce mi začalo bušit jako splašené a na tváři se mi objevil úsměv. Jaro se na mě zářivě usmál, došel ke mně a plácnul sebou vedle na deku. "ahoj" usměje se na mě. "Ahoj" oplatím mu úsměv. "Čo to čítaš pekného?" Předvedu mu obálku knihy. "Fíjo take slaďaky.....teba by som typoval na nejaky horor." "Seš ale...co dneska podniknem?" "No keď ťa tu tak vidím pekne v plavkách tak mi nahravaš....chcel som ťa vytiahnuť na kupalisko" "Okej klidně. Ale varuju tě...bude tam dost narváno...." "Nevadí" "Dobře tak já se skočím obléct za 5 minutek jsem zpět" a už se sbírám z deky a pádím do domu, kde popadnu plážovou tašku, dva ručníky, na plavky natáhnu dlouhé černé plážové šaty a vyrazím zpátky na zahradu za Jarim. "woow pristane ti to" ohodnotí mě hned. "Díky" Vezme mi tašku a vyrazíme na zastávku autobusu, a za hodinku už si hledáme místečko kde rozbalíme ležení. Uhnízdíme se pod vysokým stromem dál od uječeného davu, máme to sice dál do vody, ale zato si aspoň v klidu popovídáme. Ruku v ruce se rozběhneme k bazénu, ale na okraji se zarazím a zatím co Jaro skočí do vody rovnou bez osmělování, já si sednu na kraj bazénu a do vody strčím jen nohy. "Čo tam čakáš pre biha?" kouká na mě nechápavě. "ehm no já.....já půjdu do vody až za chvíli...." Jaro se na mě zkoumavě podívá a než se stihnu vzpamatovat už mě za nohy stáhne do vody. Zpanikařím. Vždyť neumím plavat proboha! Začnu divoce plácat rukama a kopat nohama ale nad hladinu se mi dostat nepodaří. Utopím se....Ale já nechci! Ne teď! Snažím se udržet při vědomí, ale jde to tak těžce....Najednou ucítím jak mě někdo chytil pevně kolem pasu a tahá mě nad hladinu. Zajíkavě se nadechnu a začnu vykašlávat vodu. Jaro mě drží nad hladinou a já se mu zblízka podívám do tváře. "Teda ty si mi dala...." vydechne rozhozeně. Hystericky se zasměju a položím mu hlavu na rameno. Nějak se mi podařilo dostat skoro do středu bazénu. "Jsi okej?" zeptá se mě staroslivě. "Jo...." "Prečo si mi nepovedala že nevieš plavať?" "Já se na to chystala...ale tys mě stáhnul dřív než mi došlo co máš vlastně v plánu..." "Iďeme vonku?" Jen jsem přikývla. Jaro si mě přehodil na záda, ovilnula jsem kolem něho nohy i ruce a držela jsem se jako klíště. Jaro mě odtáhnul až na deku, "Počkaj chvílu hneď som zpať." Zabalila jsem se do osušky a poslošně čekala. Co mi taky zbývalo že. Jarino byl zpátky během deseti minut a nesl mi překvapení-plavací kruh s obrázky Nema. "To som to pekne vyriešil no?" Dožadoval se pochvaly a já když jsme viděla jeho hrdý výraz nemohla jsem jinak než se začít smát. Až mě to přešlo vyrazili jsme zase do bazénu, já strčila zadek do kruhu a suverénně je odvážila i do největší hloubky. S Jarem jsme se vyblibli, cákali jsme po sobě a Jarovi se zalíbilo podemnou podplavávat. Když jsme se dosyta vykřičeli a vybláznili vylezli jsme z vody a šli k dece. Vyčerpaně jsem sebou plácla na osušku a se zavřenýma očima si užívala sluneční paprsky co mě hřály na prochladlém těle. Po chvíli jsem se podívala na Jara. Upřeně na mě koukal se zvláštním výrazem v očích. Pomalu jsem zvedla ruku a moje prsty se propletly s těmi jeho. Nevím jak dlouho jsme tam spolu takhle seděli, hodiny, měsíce nebo jen vteřiny, a seděli by jsme ještě dýl, kdyby mi nezakručelo v břiše. Pousmála jsem se. "Ideme sa najesť" rozhodl Jaro. Vytáhnul mě na nohy a ruku v ruce jsme vyrazili ke stánku s občerstvením. Najíme se a bez domlouvání začneme balit náš tábor. V autobuse si sednu k oknu, opřu se zády o sklo a nohy natáhnu Jarovi do klína. Můžu si to dovolit cestujeme skoro sami. Bus nás vyklopí na malém náměstíčku u nás na vesnici, Jaro mě chytne kolem pasu a v tichu vyrazíme směr domov. "Zajtra musím do Bratislavy..." prohodí snad po nekonečné době Jaro. "Na jak dlouho?" zeptám se smutně. "V sobotu prídem....pokial budeš chcieť..." Podívám se mu do očí, ty jeho jsou napjaté. "Chci." odpovím rozhodně. Něžně se na mě usměje a zase se ponoříme do ticha. Před domem se semnou rozloučí jednoduše-na chvíli mi stiskne prsty ve své dlani řekne ahoj a já zapadnu do domu.
Podruhé za krátkou dobu mě probudí nepříjemný zvuk zvonku. Jdu otevřít a ve dveřích se na mě vrhne Deny. "Tak co?!Co spolu máte?! Honem mluv proboha víš jak jsem zvědavá?! A víš jakej to byl šok...otevřu a tam stojí JARO ŽIGO chápeš to?!" vykulí na mě oči. "Pojď nebudem to řešit ve dveřích." Deny se rozvalí na mojí posteli a vyčkávavě se na mě podívá. "Takže....poznali jsme se na tom koncertě....mimochodem pomáhal mi tě odtáhnout domů po tom co ses ožrala jak doga!...no a v pondělí mě přišel pozvat na zmrzlinu.....pak jsme se byli projít a povídali si o všem možném.....včera jsme byli na koupáku....no a teď je zpátky doma v Blavě." dokončila jsem svůj vyčerpávající monolog. "Já zírám.....TY A JARO ŽIGO!!! chápeš to jo?" "mě je to jedno....já ho neberu jako toho slavnýho bubeníka.....já ho beru jako totááálně super kluka...." "Máš ho ráda?" položí zákeřnou otázku. "Já nevim....ale asi jo mám...." "A on tebe?!" "já nevim....."opověděla jsem teď už sklesle. "Domluvili jste se na něco?!" "Nekřič pořád.....jo v sobotu přijede. A pozval mě na ten koncert za dva týdny...." "Tak tam rozhodně jdem! Teda pokud mě mamka pustí.....byla dost v ráži když viděla že mám kocovinu.....hele já si z toho večera vůůůbec nic nepamatuju.." "Můžeš si za to sama....hele já se jdu zkulturnit a ulovit si snídani ty pusť třeba nějakej film nebo něco....."
Udělaly jsme si typický holčičí den. Pustily jsme si Hříšný tanec:Hawana night, chroupaly popcorn, potom jsme si navzájem nalakovaly nehtíky, naplácaly si na obličej pleťové masky, uvařily si na oběd špagety, opalovaly se na zahradě za domem a navečer vyrazily na zmrzlinu. Cestou domů mi pípla v kapse džínové mini SMS. AHOJ ELI AKO SA DNES MAS? SOM PREC JEDEN DEN A UZ MI CHYBAS. JE TO ZVLASTNE. DUFAM ZE SI SI NA MNA ASPON AN CHVILU SPOMENULA ;) JARO. "Koukej co mi přišlo" zamávám Denče před nosem svým růžovým dotykáčem. "Fíííííha....to zní dobře! Okamžitě mu odepiš!" AHOJ JARI. DNESKA SE MAM DOBRE ALE NECO MI CHYBI NEVIS CO BY TO MOHLO BYT? ;)) ELA "Hmm??" "Jo to zní dobře....a polez už prosím tě mám na tu zmrzku strašnou chuť!" Pípíííp... "Co píše?!" "ježíííš klid D" směju se. "NIECO MA NAPADA ALE RADSEJ TO ANI NEBUDEM PISAT...MRZELO BY MA KEBY SOM SA RADOVAL PREDCASE....LEBO TOTO ZA CAKANIE STOJI." přečtu sms nahlas. "Tedaaaaa!!!! Elis ty máš takový štěstí!"
















krásná povídka :) konečně s někým jiným v čele než s Mirem :-) :-D