
Název: Vždy to budeš ty! - 18. část
Autor: Majisek183
V pátek už normálně naklušu do školy. Nejsem sice schopná vnímat, ale aspoň nebudu mít zbytečně zameškané hodiny. Po škole mě na ulici čeká Igor. Přesně tohle jsem čekala....Zařídím se podle plánu co jsme s Deny včera vymyslely, rozloučím se s ní a nejistě k němu přistoupím. "Ahoj..."pozdravím. "Ahoj..."usměje se na mě zářivě. "Hele já...potřebuju s tebou mluvit..." "Myslel som si to...tak si ideme niekde sadnúť nie?" mrkne na mě. Dopatláme se do čajovny a já se na něho nejistě podívám. "Takže.....k tomu co se mezi náma stalo...." začnu nejistě ale Igor mě přeruší. "Bolo to to najkrajšie čo som si mohol kedy priať....a ako som ti povedal...ľubim ťa a to velmi....chcem byť s tebou..." podívá se na mě něžně. Sakra...Tímhle mi to teda vůbec neusnadňuje...."Ale já mám Jara! Ty si asi vůbec neuvědomuješ jak mi teď je! Já ho miluju! A vůbec nevím co mám teď dělat protože tebe taky! Já vůbec nevím co bude dál....a radši to snad fakt ani vědět nechci....." rozbulím se, popadnu bundu a vyběhnu na ulici. Po chvíli se zastavím, skrčím se do dřepu a rozbulím se jako želva. Někdo mě obejme kolem ramen. Igor jak jinak. Vytáhne mě na nohy a obejme mě. Přitisknu se k němu a nechám se hladit ve vlasech a utěšovat. "Igy promiň...ty jsi děsně fajn kluk, ale já potřebuju čas....potřebuju si to všechno promyslet..."
Zrovna si čistím zoubky když někdo zazvoní. I s kartáčkem jdu otevřít. Ve dveřích na mě kulí oči Denisa. "Elis musím ti něco hóóódně nutnýho říct..." podívá se na mě vážně. Zavedu ji do obýváku a jdu si vypláchnout pusu. "No tak mluv." pobídnu ji potom. "Já no.....nevím kde začít..." "Od začátku?" mrknu na ni otráveně. "No dobře....Takže....Včera jsem byla večer venku s Tomim a tak toršičku jsem se ho povyptávala na to jak je na tom Jarino s Jankou....A teď si sedni prosímtě....." podívá se na mě s obavami. Prásknu sebou do křesla a vyčkávavě se na ni podívám. "Jaro minule nepřijel až v pátek v noci.....přiletěl v noci to jo......ale ve středu....Tomi o tom sám nejdřív taky nevěděl ale volala mu Zuzka co dělá Jaro v Blavě že měl přiletět až v pátek.....Dala jsem si včera tu práci a obvolala všechny z party....Kromě Janky samozřejmě....A všichni mi svatosvatě přísahali že měl Jaro přiletět až v pátek....." "Chceš tím říct to co si myslím?!" vyjeknu hystericky. "No.....Hele ale není to jistý....Zítra jedeme s Tomim do Blavy a ty jedeš snáma....Zajdeme za Zuzkou a zeptáme se přímo jí." seznámí mě s plánem. "A kde jako budu spát?! Pod mostem?" podívám se na ni ironicky. Koukne se na mě jako na mentálně zaostalou. "No přece semnou u Tomiho...."
V sobotu ráno vyskočím z postele, natáhnu džíny, mikinu, vyčistím si zuby a nazuji tenisky. Čekám na Deny s Tomim kteří by mě měli každou chvíli vyzvednout. Zvenčí se ozve troubení. Popadnu bundu a tašku a vyběhnu před dům. Naskočím za nimi do auta a vyrazíme směr Bratislava. Do města dorazíme něco po poledni. Skočíme si společně na oběd a potom s Deny vyrazíme do Avionu kde jsme si domluvily sraz se Zuzkou. Zuzka už nás čeká. Sedneme si do kavárny a obědnáme si tři latíčka a zákusek. "Takže..." otočí se Deny na Zuzku. "Asi tušíš proč jsme tě sem vytáhly že?" koukne na ni. "No trochu hej..." usměje se váhavě. "Jak víš že byl Jaro v Blavě už od středy?" vybalím na ni bez servítek. "Videla som ho vo štvrtok tu v obchoďáku.....Sedeli s Janou u McDonallda a niečo prebierali. Bolo mi to divné, prečo by nám nepovedal že príde skor tak som zavolala Tomimu a ten mi povedal že to je kravina že Jarino má prísť až v piatok v noci....." povypráví nám. V tu chvíli si připadám jako by mě někdo praštil pálkou po hlavě. Před očima se mi zatmí. "Tohle je konec....." zašeptám zničeně. "Eli nemusí to byť tak ako to vyzerá...veď Jana teraz chodí s Adamom...." dodá smutně. kouknu se na ni a všimnu si že se jí taky lesknou oči. Obejmu ji kolem krku. Ona teď asi nejlíp chápe jak mi je. Deny na nás jen vykuleně kouká. Chvíli ještě společně posedíme a potom vyrazíme na tramvaj. Zatím co Zuzka čeká na tu svou my s Deny vyrazíme domů. "Budeš spát semnou v ložnici, Tomi si prej ustele v obýváku." "Ne! Přece kvůli mě nebude spát na gauči!" protestuji. "Prej si půjde ustlat do vany když mu zabereš gauč." usměje se na mě Deny. Když dorazíme do bytu Tomi tam není. Na stole najdeme vzkaz že šel s Adamem do skušebny. "Tak jo....my aspoň vklidu vymyslíme, co s tebou...." podívá se na mě ustaraně Deny. "Denisko já myslím že tady není moc co vymýšlet.....evidentně si nedokáže vybrat tak to za něho budu muset udělat já...." rozhodnu se a už se sápu po mobilu. Deny mě nezastaví. Jen se na mě smutně koukne a zeptá se. "Jsi si jistá že to takhle chceš? Některý věci už nejdou vzít zpátky...." upozorní mě. "Já už takhle dál nemůžu......čekat dva roky než se vrátí ze školy a pak stejně žít v nejistotě kdy jí dá přednost přede mnou..." odpovím jí nepřítomně. "Mám mu jen napsat textovku nebo zavolat?" "Textovka je strašně zbabělá....ale to že ti lhal taky zrovna odvážný nebylo....takže já jsem pro textovku..." koukne na mě. "Okej..." začnu smolit zprávu. JARO JAK JSME SPOLU MINULE MLUVILI O TOM ŽE SI NECO MUSIM NECHAT PROJIT HLAVOU.....UZ JSEM SE ROZHODLA....JA TAKHLE DAL PROSTE NEMUZU. KONCIM....AT TI TO S JANKOU VYJDE.... Přistrčím mobil Deny pod nos. "Jo....odešli..." koukne na mě povzbudivě. Váhám asi minutu než konečně stisknu odeslat. V dlani mi zavrní doručenka. Tak jo....a je to definitivní. Ještě si ani nestačím vydechnout když se mi rozehraje mobil. Jaro. Jak jinak....Tázavě se podívám na Deny. "To si musíš rozhodnout sama.....je to tvůj život.." koukne na mě. Chvíli váhám. Ale nakonec hovor odmítnu. Jaro ton zkouší ještě asi třikrát. Potom mi dojde SMSka. "O COM TO PREBOHA ROZPRAVAS? ELI TOTO MI NEROB....NEVIEM CO TI ZASA KTO POVEDAL ALE JA S JANOU NIC NEMAM!!!!" přečtu nahlas. "Na tohle bych mu odepsala....." řekla Deny. "TAK CO SI SNI DELAL CELY CTVRTEK A PATEK V BRATISLAVE?! ALE TO JE UZ TED JEDNO. TOHLE MI JENOM USNADNILO ROZHODOVANI. ALE JA MAM JINEHO. PROMIN...." přečtu nahlas odpověď. Na tohle mi už neodepíše. Ani jsem to nečekala.
















Chci k tomu říct, že láska je dost složitá v tomto. Když je někdo s někým slavným, nemají pořádně příležitost být spolu, kvůli povinnostem. Ta povídka je skvělá.