close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vždy to budeš ty! - 17. část

30. listopadu 2011 v 15:19 |  Fan fiction





Název: Vždy to budeš ty! - 17. část

Autor: Majisek183








Sedím s Igorem na pohovce u nás v obýváku, koukáme na Simpsony ve filmu a umíráme smíchy. Smějeme se jako blázni i závěrečným titulkům. "Hele já nevím jak ty ale já mám hlad jako vlk…" podívám se na něho přes rameno a už mířím do kuchyně. "No ja tiež…." Odpoví mi. "Tak jo…co dobrího si dáme? Třeba špagety se sýrem?" kouknu na něho tázavě. "Treba…" odpoví mi a společně si připravíme skvělou baštu. Sedíme u stolu, cpeme se až se nám dělají boule za ušima a pořád se něčemu smějeme jako blázni. Igor najednou zmlkne a podívá se na mě se zvláštním výrazem v očích. "Co je? Narostly mi parohy nebo co tak vyvaleně koukáš?" směju se mu. "Strašne ti to pristane keď sa smeješ…..konečne sa mi podarilo ťa dostať do normálu…" podívá se na mě vážně. V tu chvíli si uvědomím že má vlastně pravdu. Poprvé za strašně dlouhou dobu se mi podařilo nemyslet na to co asi teď zrovna Jaro dělá, s kým je a jestli na mě taky myslí. Nevěděla jsem jestli by mě to nemělo spíš děsit. "Ale no tááák…nehodláš sa na mňa zasa mračiť?" podívá se na mě Igor nešťastně. Uvědomím si že jsem vlastně svraštila obočí a nasadila zakaboněný výraz. Usměju se na něho. "Ne….asi ne" odpovím nejstě. "To je dobre….strašne nerad vidím ako sa trápiš...." podívá se mi zblízka do očí. A v tu chvíli se stane něco čeho vím už předem že budu jednou strašně litovat. Políbíme se. Nejdřív se naše rty jen lehce dotknou, a když Igor zjistí že se nebráním, naše rty se spojí. Líbáme se dlouho a vášnivě. Nevysmeknu se mu. Nemůžu. Uvědomím si že to vlastně strašně moc chci. Potřebuju cítit něčí blízkost. Svědomí mi říká ať toho okamžitě nechám a nafackuju si ale ta část mě co to chce je silnější. Pevně ho objemu kolem krku a polibky mu oplácím. Líbáme se snad celé hodiny. Ve chvíli kdy přetáhnu Igorovi tričko přes hlavu to snad ani nejsem já. Jara miluju a chybí mi i v tuhle chvíli ale nejsem schopná přestat. Igor mě popadne do náruče a vynese mě nahoru do mého pokoje. Klekneme si naproti sobě na postel a naše rty se znovu spojí. Hladím ho po zádech a ve vlasech. Igor mi pomalu stáhne tričko a něžnosti mi oplácí. Postupně se navzájem zbavíme veškerého oblečení, Igor se mi zadívá do očí a naše těla se spojí. Společně dojdeme až na vrchol. Ale potom mě na rozdíl od Igora čeká pád až na dno. Nenávidím se. Jak jsem mu to proboha mohla udělat? Jaro je sice daleko, ale miluje mě a vrátí se mi. Co teď budu proboha dělat?! Igor se zvedne na lokti a podívá se mi do očí. Uvědomím si že mi po tváři tečou slzy. "Neplač...." zašeptá a pohladí mě ve vlasech. "Milujem ťa..." řekne mi a pokusí se mě políbit. Prudce ucuknu a vyskočím na nohy. Vyběhnu z pokoje a zamknu se v koupelně. Plácnu sebou na podlahu, obejmu si kolena a zvrátím hlavu dozadu. Jedno je mi jasné. Jarovi to nedokážu zatajit. Nemůžu mu lhát. Nedokážu to. A zároveň tak nějak vím, že ho kvůli tomu ztratím. Já jsem taková husa! Nejvíc mě na všem děsí to, že se mi myšlenka že bych mohla být s Igorem líbí. Dokážu si to představit. Mohla bych s ním být šťastná. A přiznejme si to, není mi lhostejný. Bolelo by mě kdybych ho ztratila. Vlastně ho asi nejspíš taky miluju. Sice ani zpola tak jako Jara ale miluju.....

Ležím v pokoji na posteli a tupě civím do stropu. Snažím se vymyslet co mám dělat dál. Rozehraje se mi mobil. Ignoruji ho. Nerozhodí mě ani to, že volá Jarino. Poznám to podle vyzvánění. Nedokážu s ním mluvit. Zatím mu nic nechci říkat, musím si to pořádně promyslet a nedokážu se s ním bavit stylem nic se neděje. Mobil pořád vyzvání a mě to už začíná vážně lézt na nervy. Tak jo. Jen do toho. Líně se zvednu z postele a šáhnu po té otravné věci. "Ahoj..." ohlásím se bez výrazu. "No konečne......už som si myslel že na mňa kašleš..." zasměje se Jaro na druhém konci. Rozklepou se mi kolena. Nejradši bych teď hopla pod vlak. "Hmm..." prohodím neutrálně. "Stalo sa niečo?" zeptá se mě napjatě. "Ne nic...co by se mělo dít?" zeptám se co nejnormálnějším tónem. Neskočí mi na to. "Eliška neklam ma! Vieš že to na tebe poznám....čo sa stalo?" Chvíli mlčím. Položit mu to nebude řešení to zavrhnu hned v první vteřině kdy mě tahle kravina napadne. Říct mu pravdu nebo se na něco vymluvit? Nakonec se rozhodnu pro lež...."Nic vážnýho neboj....jen mám toho teď hodně ve škole....ke všemu jsem chytla angínu..." odpovím mu. "Ale hlavne ma teraz klameš..." "Jak jsi na to přišel?" zeptám se překvapeně. "Veď ťa ľubim....to znamená že to spoznám...znám ťa dokonale...a týmto tónom hovoríš vždy keď klameš...." vysvětlí mi smutně. Jen si povzdechnu. "Vieš dúfam že mi možeš povedať všetko?" "Všechno ne....alespoň zatím ne....promiň...ale neboj...dozvíš se to v ten pravej čas..." ujistím ho sklesle. "Láska ty ma desíš....nieje to nič vážne že nie?" "Ne neboj....jen si to musím ještě nechat projít hlavou než tě do toho zatáhnu..." "Ty si tehotná?" zeptá se mě podezíravě. "Ne! Jak jsi na to přišel?" vykulím oči. "Len ma to tak napadlo....dobre tak až si to porozmýšlaš daj mi vedieť....kedykoľvek...." rozloučí se semnou. Ještě mobil ani neodhodím zpátky na stůl a už mi znovu vibruje v ruce. Deny. "No?" přijmu hovor otráveně. "Taky tě ráda slyším..." směje se. "Hele jakto že jsi nebyla ve škole?" "Škola je momentálně to poslední na co mám náladu.....Deny já jsem v háji....." rozbulím se. "Co se stalo proboha?! Chceš abych přišla? A nebo ne i kdybys nechtěla tak jsem tam za půl hoďky..." rozhodne a zavěsí. Za třičtvrtě hodiny skutečně někdo zvoní. Seběhnu schody, otevřu dveře a vrhnu se Deny kolem krku. "D já jsem taková blbka!" "Eli proboha co se stalo!?" Zavedu ji nahoru do pokoje a sedneme si naproti sobě na postel. "Sakra tak už mluv! Co se ti stalo?!" vyjede netrpělivě Denisa. Podívám se na ni se slzami v očích. "Já se vyspala s Igorem......" zašeptám zničeně. "Cože?! Kdy?! A proč sakra?!!" "Včera....a já sakra sama nevím proč! Veděla jsem že toho budu litovat ještě předtím než se to stalo ale prostě jsem to nedokázala stopnout! Deny ty si nedokážeš představit jak strašně sama si připadám! Prostě jsem jen potřebovala cítit něčí blízkost.....Já už prostě dál nemůžu....." rozbulím se jí na rameni. "Klid.....šššš.....nebul Eli! Co teď plánuješ dál?" "Já vůbec nevím co mám dělat! Vím jen to že to Jarovi nedokážu zatajit....Budu mu to muset říct....nemůžu mu lhát.... Ale zároveň vím že ho kvůli tomu ztratím! Ale to ještě není to nejhorší...." "Co může být horší?" koukne na mě překvapeně. "Deny já ho asi miluju.....ne tak strašně jako Jara ale miluju.....Igor mi řekl že mě miluje....a já fakt nevím jak dál!" vyjeknu hystericky. "Hele hlavně se teď uklidni.....něco vymyslíme...nebóój zlato..." utěšuje mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův první singl Last forever?

Ano
Ne
Ještě jsem neslyšel/a

Komentáře

1 Miss MuciceQ Miss MuciceQ | Web | 30. listopadu 2011 v 15:28 | Reagovat

Ona se vyspala s Igorem?

2 Kikinka Kikinka | E-mail | 30. listopadu 2011 v 15:35 | Reagovat

no vypadá to tak.....

3 Miška Miška | Web | 30. listopadu 2011 v 18:18 | Reagovat

Tak to bude mit holka tezky! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017