
Název: Vždy to budeš ty! - 14. část
Autor: Majisek183
V pondělí na mě čeká Deny před školou. "Musím ti toho fůru říct!" vrhne se na mě hned. "Hm...tak mluv..." pobídnu ji apaticky. "Takže......v pátek se mě na tebe vyptával Honza.....ptal se co se ti stalo tak hroznýho že teď spíš připomínáš mumii......" "Cos mu řekla!?" vyletím. "Klídek.....řekla jsem mu že do toho mu nic není.....pak se ještě ptal co to bylo za chlapa co tě čekal ve čtvrtek před školou....no tak jsem mu řekla že tvůj přítel.....pak se ještě ptal proč jsi nadělala jako by jste se neviděli sto let.....a na to jsem mu řekla že fakt ne že studuje v Dublinu......pak..." "No co pak dělej..." "Pak ještě říkal co tě nutí chodit s takovým dědkem a prý pokud jinou možnost nemáš tak že on by se klidně obětoval...a to jsem ho potom poslala do tmy." "Hodná" pochválím jí se smíchem. "Co se stalo?! Ty se směješ?!" kulí na mě oči. Jen pokrčím rameny. "Aha.....hele dneska po škole nemůžu jdu s Tomim na koupák..." omluví se mi. Měly jsme v plánu jít nakupovat. "Nevadí...bundu už jsem si koupila v Bratislavě a navíc jsem se chtěla jít zeptat na tu atletiku.....ty asi letos chodit nebudeš že?" "Ty budeš chodit na atletiku? Vypadalas že už to zabalíš....a ne já opravdu chodit nebudu...." "Budu....potřebuju mít pořád co dělat...." Po vyučování mě před školou čeká Igor. "Dneska jdeme na stadion...." oznámím mu hned. "A tam budeme robiť čo?" vykulí na mě oči. "Potřebuju si něco zařídit..." odpovím mu a táhnu ho na zimák kde organizujou podobné kroužky. Atletiku jsem už kdysi dělala a bavilo mě to. Tak proč v tom nepokračovat.. Potom si jdeme sednout do čajovny a já si s ním skvěle pokecám.
O měsíc později
Už měsíc jsem Jara neviděla. Strašně mi chybí. Připadá mi to jako věčnost. Ale tak nějak jsem si na to už zvykla. Pořád na něho myslím každou minutu, ale jsem schopná se soustředit i na něco jiného. Igor mě skoro každý den vytáhne někde ven. Čekává mě před školou a buď se jen tak couráme po městě, jdeme do kina, obchoďáku nebo do čajovny. Je to skvělej kámoš. Občas mě napadá jestli by Jarino nežárlil kdyby věděl kolik času s ním trávím. Ale my přece neděláme nic špatného. Jsme jen kamarádi. Zrovna sedím v pokoji a šprtám se matiku když se mi dole v kuchyni rozehraje mobil. Dveře mám otevřené dokořán, proto ho slyším. A je to jen dobře protože bych je asi nejspíš vyrazila. Come as you are od Nirvany mám jen na jedinou osůbku. "Ahoj zlato....." ohlásím se udýchaně. V mobilu slyším Jarův pobavený smích. Smích který mi tak strašně chybí...."Ahoj Eli....ani nevieš ako strašne mi chýbaš...teraz keď ťa počujem ešte viac...." "Vždyť ty mě taky....ale co jsi chtěl? Určitě nevoláš jen tak za hromadu peněz..." "No to nie no.....tak 1.som ťa proste potreboval aspoň počuť....strašne mi chýbaš a 2.som ti chcel povedať že za týždeň prídem...." oznámí mi. "Neděláš si ze mě bžundu že ne?!" vyjeknu nadšeně. Pobaveně se zasměje a odpoví. "Nie...to by som si nedovolil....v piatok v noci budem v Blave a hned v sobotu ráno prídem....keď sa ti chce možeš ma čakať na vlakáči nemám auto k dispozicii....a potom by sme mohli ísť do Blavy a lebo zostať u vás.....mám celý týždeň....." Domluvíme se že ho budu čekat na nádraží a že se pak domluvíme kde ten týden strávíme.Na matiku se ten večer už vůbec nemůžu soustředit.
Ve čtvrtek mě Igor jako obvykle čeká před školou. "Čau Elis..." osloví mě, taky podle tradice. "Čaues...tak kam jdeme dneska?" "Som strašne hladny nestihnul som obed....skočime na pizzu čo?" "Okej...." Dopatláme se do pizzerie a sedneme si dozadu ke stolu pro dva. Igor si objedná pizzu a koukne na mě. "Já nic já už jsem obědvala....." zavrtím hlavou. "A jeden ovocný pohár" poručí mi. Vypláznu na něho jazyk a Igor na mě udělá nevinný obličej. "Čo podnikneme o víkendu?" koukne se na mě. "No...vlastně nic.....Jaro přijede..." podívám se na něho omluvně. "A nam ten kokos nič nepovie...." zasměje se. "Nedivím sa mu...." podívá se na mě se zvláštním výrazem. Pak udělá něco co bych ani ve snu nečekala. Pokusí se mě chytit za ruce které mám složené na stole. Ucuknu a překvapeně se na něho podívám. "Prepáč...." omluví se mi a nic víc k tomu neřekne. Vrtá mi to hlavou. Já beru Igora jen jako kamaráda, ale co když by on rád něco víc??.....















