
Název: Vždy to budeš ty! - 13. část
Autor: Majisek183
Probudí mě hlasy přiházející z kuchyně. Natáhnu si tepláky a triko a jdu se mrknout koho to sem čerti přinesli. Jaro sedí u stolu v kuchyni spolu s Adamem a Tomim. Nakouknu zpoza rohu, usměju se na ně a pozdravím. Potom zalzu do koupelny a napustím si vanu. Po půlhodince mě to přestane bavit. Umyju si vlasy a vylezu z vany. Vysuším si vlasy přes kartáč a natočím je do pravidelných vln. Oči obtáhnu tenounkými linkami a řasy načerním řasenkou. Vyčistila jsem si zuby a dotlapkala do kuchyně. Kluci seděli u stolu a před sebou měli rozložené nějaké papíry. Vytáhla jsem z ledničky bílý jogurt do kterého jsem si nasypala musli. V tom mě napadlo že bych se měla přihlásit do atletiky stejně jako každý školní rok. Ale minulý týden jsem na to neměla náladu. Kecla jsem si na pohovku a koukala z okna. Někdo zazvonil. Šíleně jsem se lekla až jsem nadskočila. "Eli miláčik prosím skoč tam....To bude Miro" podívá se na mě prosebně Jarino. Vyskočím na nohy a jdu otevřít. Ve dveřích na mě překvapeně kouká Jana. "Je tu Adam?" zeptá se mě bez pozdravu. "Jo.." odpovím a vyčkávavě na ni koukám. "Zavolaj mi ho...prosím.." dodá neochotně. "Adame! Máš návštěvu!" zavolám do bytu. V tu chvíli se otevřou dveře výtahu a vykoukne nejdřív blond hříva, pak i usměvavý klučina. "Ahoj Eliška...." pozdraví mě s úsměvem. "Ahoj Mirko....Pojď dál kluci už tě čekají...Adame pohyb!" zařvu přes rameno. Kluci asi půl hodiny něco řeší a potom se vyčkávavě podívají na mě, sedící na pohovce s notebookem na klíně. "Co je?" vykulím na ně oči. "Ideme do skušobne....dnes máme konkurz na nového bubeníka..." oznámí mi Miro opatrně. "Hmm...ale pořád nějak nechápu proč na mě zíráte jak na ufouna..." kulím na ně oči. "Idem tiež...a ty buď možeš ostať doma, nebo niekde vyraziť se Zuzkou alebo ísť s nami...alebo máš možná iný program...." objasní mi to konečně Jari. "Aha...já nevím a nebudu vám tam překážet?" "Ale prečo? Veď tam budeme iba my a Martina...je to také neformálné.."usměje se na mě Tomi. "Pojď snami....chcem byť s tebou....a naviac sa nám hodí nietko nezainteresovaný..." udělá na mě Jari psí oči. "Okej...tak za pět minut jsem tu" kapituluju. Tomuhle pohledu prostě nejde odolat...Natáhnu černé džíny, zelené triko a do vlasů uvážu svůj oblíbený šátek s konopím. Zašněruji boty, natáhnu mikinu a čekám až kluci sbalí binec co nadělali v kuchyni na stole. Potom společně naskočíme do tramvaje a dorazíme do jejich skušebny. Kluci rozloží papíry po stole a čekají na Martinu. Tomi brnká na basu, Jaro sedí za bubny a Adam s Mirem něco řeší v koutě s kytarou. Doplížém se k Jarovi a zezadu ho obejmu kolem krku. Přitáhne si mě k sobě a já mu vylezu na klín. Do skušebny vtrhne jako velká voda blond holka s další horou papírů v náruči. "Tak jo..čeká nás pořádná fuška....Ahoj Eliško" usměje se na mě když mě zaregistruje. "Za deset minut vám je tu začnu posílat. Já jsem jich vytřídila 20 a vy máte kolik?" "23" odpoví Adam. "Tak jo...no já jdu na to a vy se připravte.." Složí papíry na stůl a zase někde odběhne. Plácnu sebou na pohovku v rohu místnosti a sleduju jak se kluci připravují. Ve skušebně strávíme celé dopoledne a to stihnou kluci vyzkoušet jen 10 zájemnců. V poledne si společně skočíme na oběd (do Meca jak jinak) a potom až do večera poslouchám různé písničky v podání kluků v průměru asi 20ti letých. Nejsympatičtěji na mě zapůsobí jeden dredař, je usměvavý a působí na mě strašně pozitivně. Postřehnu že se jmenuje Matyáš. Večer jsme společně vyrazili domů. Kluci zase roztahali papíry a vyřazovacím systémem vybrali pět kluků. "Čo myslíš Elis ktorého?" otočí se na mě nečekaně Miro. Bez váhání ukážu na Matyho. "Ten bol z nich ale asi najslabší..." namítne Adam a dál si mě nevšímají. Nakonec vyberou Marka, nezajímavého krátkovlasého kluka. Absolutně jsem je nechápala.
V sobotu se s Jarem válíme do poledne v posteli, potom si společně ukuchtíme oběd a vyrazíme se projít po městě. Skočíme i do Avionu protože potřebuju novou bundu. S Jarem se nakupuje skvěle, nebrblá mi za zády ať už proboha jdeme. Vyberu si skvělou červenou plátěnou bundičku funstorm a Jarino nedá jinak než že mi ji koupí on. Večer zapadneme do kina na nějakou totální blbost. Ani nevím jak se film jmenuje, postřehnu jen ůvodní titulky. Celý film se líbáme a nebo tiše povídáme. Po filmu si skočíme na večeři a vyrazíme domů.
Neděle přijde až ironicky brzy. Celý den jsem jako přešlá mrazem. Venku leje jako z konve, nikam se nám nechce. Naskládáme se v objetí na pohovku a celý den koukáme na filmy. Kolem páté se Jaro zvedne a jde se balit. Po chvilce ho napodobím, z letiště pojedu i s Tomim rovnou do čech. V šest se Jarovi rozhraje mobil. Natáhnu bundu, obuju se a s Jarem v patách vyběhnu na ulici, kde nás čeká Tomi. Nahopnu si dozadu, Jaro vedle mě a vyrazíme. Ruku v ruce vstoupíme do haly letiště a čekáme s Jarem na letadlo. S nepřítomným výrazem sleduji tabuli odletů. 15 minut předem se Jaro rozloučí s Tomim a ten odkráčí do auta. Jaro mě obejme a já se mu rozbrečím na rameni. Sakra. Myslela jsem si že teď už to bude lepší.....Ale není....Je to snad ještě horší, protože teď přesně vím co mě čeká....Celou večnost tam jen tak stojíme v objetí. Potom mě Jaro políbí zašeptá že mě miluje a vyrazí pryč. Znova se přesunu k oknu a sleduji letadlo rolovat po ranveji. Stojím tam dokud z něj nezbyde jen tečka na obloze a pak se vrátím za Tomim. Celou cestu skoro nemluvíme. Vyhodí mě před domem, poděkuju mu za odvoz a zalezu domů. Mamka je nejspíš v práci. Ještě že tak...pomyslím si. Zamknu za sebou, praštím batoh do kouta a svezu se po dveřích na podlahu. Obejmu si nohy a hlavu položím na kolena. Takhle tam sedím asi hodinu a zvykám si na realitu, že jsem zase sama.
Neděle přijde až ironicky brzy. Celý den jsem jako přešlá mrazem. Venku leje jako z konve, nikam se nám nechce. Naskládáme se v objetí na pohovku a celý den koukáme na filmy. Kolem páté se Jaro zvedne a jde se balit. Po chvilce ho napodobím, z letiště pojedu i s Tomim rovnou do čech. V šest se Jarovi rozhraje mobil. Natáhnu bundu, obuju se a s Jarem v patách vyběhnu na ulici, kde nás čeká Tomi. Nahopnu si dozadu, Jaro vedle mě a vyrazíme. Ruku v ruce vstoupíme do haly letiště a čekáme s Jarem na letadlo. S nepřítomným výrazem sleduji tabuli odletů. 15 minut předem se Jaro rozloučí s Tomim a ten odkráčí do auta. Jaro mě obejme a já se mu rozbrečím na rameni. Sakra. Myslela jsem si že teď už to bude lepší.....Ale není....Je to snad ještě horší, protože teď přesně vím co mě čeká....Celou večnost tam jen tak stojíme v objetí. Potom mě Jaro políbí zašeptá že mě miluje a vyrazí pryč. Znova se přesunu k oknu a sleduji letadlo rolovat po ranveji. Stojím tam dokud z něj nezbyde jen tečka na obloze a pak se vrátím za Tomim. Celou cestu skoro nemluvíme. Vyhodí mě před domem, poděkuju mu za odvoz a zalezu domů. Mamka je nejspíš v práci. Ještě že tak...pomyslím si. Zamknu za sebou, praštím batoh do kouta a svezu se po dveřích na podlahu. Obejmu si nohy a hlavu položím na kolena. Takhle tam sedím asi hodinu a zvykám si na realitu, že jsem zase sama.
















ahoj, chceš mať super mega návštevnost? ak áno tak klikni na moj web, a môžeš mať online aj 88747!