close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vždy to budeš ty! - 12. část

29. listopadu 2011 v 15:50 |  Fan fiction





Název: Vždy to budeš ty! - 12. část

Autor: Majisek183







V pondělí ráno mě probudí odporný kvílivý zvuk budíku. Neochotně se vyhrabu z postele a zamířím do koupelny. Odraz v zrcadle mě přímo vyděsí. Vidím holku bledou jako stěna s tmavými kruhy pod očima a zvláštně prázdným výrazem. Opláchnu si obličej studenou vodou, řasy načerním mascarou, zamaskuji kruhy pod očima a vyčistím si zuby. Vlasy zapletu do copu. Doploužím se nahoru do pokoje, navlečučervené džíny a první triko co mi příjde pod ruku, nasnídám se a s výrazem odsouzence vyrazím na autobus. Strčím si do uší sluchátka a dumám nad tím, co teď asi právě dělá Jaro. Určitě jestě spí....v Dublinu mají o hodinu míň.....v kolik se asi večer vrátil, s kým a kde byl...S děsivýma představama vyskočím před školou a překvapeně se podívám na Deny která mě čeká před vchodem. Přistoupím k ní. Vyčkávavě se na mě podívá. "Promííííň..." omluvím se jí a obejmeme se. "Ty promiň....ja vím že toho máš teď fakt dost.....vůbec si nedokážu představit co bych na tvém místě dělala...." Společně vejdeme do budovy školy a zamíříme rovnou do třídy. Zapadneme do poslední lavice u okna jako každý rok. Otočím se ke dveřím a střetnu se pohledem s Honzou, který právě vchází do třídy. Změří si mě pohrdavým pohledem a sedne si co nejdál od Kláry jak jen to jde. V tu chvíli si vzpomenu, že vlastně nejsem jediná opuštěná tady a je mi jí vlastně líto. Mě Jari miluje a vrátí se. A já mu věřím. Na ni se Honza vykašlal zrovna když ho nejvíce potřebuje...Je to hajzlík. Nechápu jak s ním mohla mamka Jara srovnávat. Jsem si jistá že ten by se na mě nevykašlal...

Hned druhý den se ve škole dozvíme fakt "super" zprávu. V květnu nás čeká čtyřdenní turistický kurz v tatrách. Celá třída je nadšená. Teda až na mě, Deny a Kláru. Deny je nešťastná, protože to pro ni znamená že bude pryč zrovna když má Tomi volno, Klára nechce jet kvůli Honzovi a já? Vážně nemám náladu se tahat někde po horách s partou spolužáků, se kterýma si už nemám co říct. Večer to oznámím Igorovi. Skoro každý den mě vytáhne ven. Byli jsme v kině, včera v čajovně a dneska na krytém bazéně. Venku už je pořádná kosa teplým dnům asi definitivně odzvonilo. Nevadí mi to, aspoň se to víc hodí k mojí pohřební náladě. "A čo sa ti na tom nepáči? Aspoň prídeš na iné myslienky...." "No.....nevím prostě se mi tam nechce.....S partou spolužáků se kterýma si už vůbec nerozumím? Navíc, kdo mě tam bude dennodenně roptylovat?" mrknu na něho. "Ale darí sa mi to to nemožeš poprieť!! Včera si sa už aj zasmála" podívá se na mě nevinně."No jo...musím ti přiznat body no....." odpovím naoko zklamaně. "Ale ne teď vážně....strašně moc ti děkuju....nevím co bych dělala kdybych tě neměla.....asi bych to dotáhla až na psychiatrii....." podívám se na něho vážně. "Ale no.....veď ja to robím rád....a vieš prečo? Lebo sa strašne nerad pozerám ako sa trápiš...." zasměje se a chytí mě kolem ramen.

Ve čtvrtek mě po škole čeká překvapení. Zrovna vycházím ze školy s Deny po boku a s Honzou v patách když si všimnu kluka s čírem přešlapujícího na protějším chodníku. V tu chvíli se mi snad zastaví srdce. "Jari!" vřísknu nadšeně abych upoutala jeho pozornost, rozběhnu se k němu, skočím mu do náruče a bez ohledu na lidi kolem ho políbím. "Preboha ty ani nevieš ako strašne si mi chýbala......" podívá se na mě něžně. "Ty mě ještě víc....." Chytne mě za ruku a vyrazíme společně ulicí do centra města. Jdeme kousek za Honzou a jeho partou a jemu to nedá aby se po mě pořád neotáčel. Pekelně mě tím vytáčí. Jaro mi vykládá co nového v Dublinu a nadšeně horuje o Alexovi, jeho malém synovci. Sedneme si do čajovny na náměstí. Rozvalíme se vedle sebe na podušky u nízkého stolku a já si opřu hlavu Jarimu na rameno. "Kdy odjíždíš?" podívám se na něho napjatě. "V nedelu večer....Tak ma napadlo...Nechceš si predlžiť víkend?" mrkne na mě. "Jasně!" vhrknu bez rozmýšlení. "Co máš v plánu?" zeptám se. "Zoberiem ťa do Blavy čo?" mrkne na mě. "Super." usměju se spokojeně. V čajivně posedíme asi dvě hodinky a pak se dopatláme na autobusák. Naskočíme do busu a za půl hodinky už odemykám dveře a volám na mamku že jsem doma. Vejdu s Jarem v patách do kuchyně kde mamka kuchtí večeři. "Ty vaříš?" vykulím na ni překvapeně oči. "Napadlo mě že si uděláme teplou večeři....Á jak tak koukám máme návštěvu....to proto dneska nepřipomínáš mumii...." usměje se na mě. Otočím se na Jara. Ten mě sleduje zvláštním pohledem. "Mami víš já.....vadilo by ti kdybych zítra nešla do školy a jela s Jarem do Blavy?" podívám se na ni prosebně. "No co mi zbývá....když ti to zakážu budeš mě nenávidět..." podívá se na mě pobaveně. "Děkuju jsi zlatá" pověsím se jí kolem krku, popadnu jara za ruku a táhnu ho nahoru do pokoje. Pohodlně se rozvalí na postel a zkoumavě se na mě podívá. "Co tak koukáš?" zeptám se ho vytočeně. "Ako to tvoja mama myslela s tou mumiou?" zeptá se mě. "Achjooo....já no...prostě....když jsi odjel tak mi bylo hrozně. Jako bych umřela. Žila jsem, dejchala ale moc nevnímala okolí.....ale to je teď jedno....když jsi semnou je všechno v pohodě..." usměju se na něho, sednu si mu do klína a políbím ho na špičku nosu. "Kdy plánuješ vyrazit?" podívám se mu zblízka do očí. "Ja by som išiel ešte dnes.....Po šestej by sme mohli vyraziť a v Bratislave by sme boli do desiatej určite..." "Okej..." vyskočím na nohy, odběhnu do chodby kde vyhrabu ze skříně tašku a praštím s ní na podlahu. Otevřu skříň a vyházím na postel Jarovi na hlavu tři barevná trička, černou halenku s hlubokým výstřihem, šedou roxy mikinu, černé a bílé džíny, tepláky a pyžamo. Všechno nacpu do tašky, nahoru přihodím kosmetickou tašku, černé puma tenisky a conversky. Obleču si červené džíny, černé tričko s nápisem FUCK THIS SYSTEM, vlasy zapletu do copu, obleču si koženou tmavěmodrou bundičku a popoženu Jara kterému se nechce z mojí postele. S plnou polní nakouknu do obýváku a rozloučím se s mamkou. Zašněruji si vysoké kožené boty a naskočím do auta co Jari parkuje u nás před garáží. Usnu jen co přejedeme hranice slovenska. Ze spokojeného spánku mě vyruší zvonění mobilu. Otráveně zašmatrám v kapse bundy a přijmu hovor. "No Deny?" "Asi zítra nejdeš do školy že." oznámí mi. "Ne nejdu" zasměju se. "Aha....asi jedete do Blavy co?" zeptá se. "Jo...teď jsme v...." podívám se na Jara. "Skoro v Blave" zasměje se mému překvapenému výrazu. "No tak už jsme skoro v Blavě..." dopovím. "Aha....mohla jsi říct, hodila bych se marod a jela za Tomim...."vyčte mi. "No ale tak si to užijte měj se Elis." rozloučí se. "To jsem spala tak dlouho?" podívám se na Jara nechápavě. "Dve hodinky.....vyzerala si strašne spokojene..." podívá se na mě něžně. "Taky spokojená jsem" usměju se na něho. Zrovna vjíždíme do města, které mě znovu absolutně uchvátí. Zastavíme před domem a vyvezeme se výtahem nahoru. Jaro složí můj bágl do ložnice a jde prolustrovat ledničku. "Eli čo keby sme si zašli an večeru?" zavolá na mě. "Okej klidně....a cestou se stavíme nakoupit..." kostatuju pobaveně když mu nakounu přes rameno do vymetené lednice. Kromě kečupu a dvou vajíček zeje prázdnotou. Skočíme si na večeři do Meca jako obvykle. Cestou domů se stavíme na nákup do večerky. Usadíme se v obýváku a pustíme si Prcičky. Umíráme smíchy a mě se konečně podaří nemyslet na to, že mi zase za tři dny zmizí. Dokoukáme filmík a zalezeme si do postele. Dlouho do noci se mazlíme a několikrát si dokážeme, jak moc jsme si chyběli.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 Avríílkáá Avríílkáá | Web | 29. listopadu 2011 v 16:02 | Reagovat

skvelý diel

2 Miška Miška | Web | 29. listopadu 2011 v 19:34 | Reagovat

Uzasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017