close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vždy to budeš ty! - 11. část

28. listopadu 2011 v 15:49 |  Fan fiction




Název: Vždy to budeš ty! - 11. část

Autor: Majisek183








Celý týden je šíleně hektický. Jari má hromadu vyřizování po úřadech a já všude lítám s ním. Nechci přijít ani o vteřinku času který nám spolu zbývá. Úterý 20.8. příjde až ironicky brzy. Probudím se už v pět ráno a sleduju Jara který vedle mě poklidně spí. Po tváři mi tečou slzy a přehrávám si všehcny naše společné chvíle. Od prvního okamžiku se dostanu až zpátky do současnosti. Meditovala jsem tu víc než tři hodiny. Potřebuju na záchod přesto prostě nedokážu odtrhnout oči od jeho poklidného obličeje. V tu chvíli mi dojde že ho šíleně miluju a nikdy nechci být s nikým jiným. Přísahala jsem si že ty dva roky zvládnem, vždyť to uteče jako nic. Co jsou dva roky odloučení proti dvěma necelým společným měsícům? ptala jsem se sama sebe....

S Jarem ruku v ruce vstoupíme do pizzerie s příjemnou atmosférou. U stolu nás čeká celá parta, všichni se chtějí pořádně rozloučit. Nerozhodí mě už ale ani pohled na Janku která se Jarimu ovine kolem krku jako břečťan a něco mu pošeptá. Jaro jen pokrčí rameny. Vrátíme se do bytu, Jari s Igorem, který nás poveze na letiště nanosí do auta zavazadla a je čas vyrazit. Sedím vedle Jara který mě obímá kolem ramen a hlavu mám položenou na jeho rameni. Dorazíme na letiště. Děsím se toho co mě čeká v nejbližší půlhodině. Čekáme s Jarem v hale až do odletu letadla. 10 minut před jeho odjezdem se Igor takticky rozloučí a odklidí se do auta. Pověsím se mu kolem krku. Po tváři mi bez přestávky tečou slzy. "Strašně moc tě miluju....." pošeptám mu do ucha. Je mi úplně jedno že se po nás někteří lidé otáčejí. Vpiji se svými rty do těch jeho. Na dlouhou dobu naposledy. "Milujem ťa....a nikdy neprestanem...." pošeptá mi Jaro, naposledy mi stiskne prsty ve své dlani a ztratí se mi v davu lidí. Připadám si strašně. přišourám se k prosklené stěně haly odkud jde vidět na ranvej. Opřu si tvář o sklo, po tvářích mi stékají slzy. Sleduji jak se jeho letadlo rozjíždí po dráze a pomalu se odlepuje od země. Zůstanu trčet v hale dlouho poté co z něj nevidím už ani tečku na obloze. Někdo mě chytí za rameno. Igor. Otočím se k němu a on mě obejme. Schovám tvář na jeho hrudi. Už ani nebrečím. Slzné kanálky dokonale vyschnuté. "To bude dobre....." šeptá mi Igor do vlasů. Nebude. Není a hodně dlouho nebude. Můj život se teď kapitálně změnil.

Je sobota 31.8. už jedenáct dní si připadám jako chodící mrtvolka. Nejsem schopná se na nic souvisle soustředit. Pořád čekám kdy se Jari vynoří zpoza rohu se svým typickým úsměvem, ze kterého moje srdce dělalo kotrmelce. Kdykoliv jdu po ulici, čekám že mě chytí za ruku. Kdykoliv se podívám ráno do zrcadla, čekám že se vynoří za mnou a bude mi říkat jak jsem krásná i bez líčidel. Příjde mi to tak strašně dávno, když jsem se s ním procházela ulicema Bratislavy a myslela si že nás nic a nikdo nerozdělí. Jak jsem byla naivní. "Proboha to máš jedno prostě si nějaký kup ale hlavně už pohni!!" vyjedu na Deny. Jsme v obchoďáku a Deny si až doteď nadšeně vybírala pouzdro pro nový školní rok. Její starosti bych chtěla mít. Otráveně se na mě podívá. "Hele takže teď ti něco řeknu a ty mě moc dobře poslouchej......já vím že to teď nemáš zrovna jednoduché že ti Jaro chybí....ale nemusíš být sakra protivná na všechny ve svým okolí!!!" vyjede na mě. "Fajn....nemusím to máš pravdu..." řeknu, popadnu svůj nákup a mířím pryč. Deny mě nezastaví. Nastoupím do skoro prázdného autobusu, sednu si dozadu a opřu obličej o okno které zkrápějí dešťové slzy. Mimoděk se mi vybaví písnička KVAPKY......Po tváři mi začnou téct slzy. V tu chvíli mě zaujme text písničky v rádiu....Damn damn damn, what i do to have you here, here, here....i wish you were here....damn damn damn what i do to have you near, near, near i wish you were here....SAKRA!!!! Dala bych cokoliv za to abych teď mohla být s ním......

Večer si jako obvykle povídám s Jarem na skypu. Je super slyšet aspoň jeho hlas....Vyruší mě zvonění zvonku. Neochotně se dohrabu ke dveřím. Igor. "No ty vyzeráš....." přivítá mě. Vypláznu na něho jazyk. Má pravdu no.....nespavost má na svědomí kruhy pod očima a z nepochopitelných důvodů jsem i strašně bledá, ještě před měsícem jsem se mohla chlubit super barvou...."Obleč sa....ideme do kina" oznámí mi novinku. "Já nikam nejdu..." odpovím automaticky. "Ale ideš....potrebuješ priviesť na iné myšlienky....." Nakonec kapituluji. Smutně se rozloučím s Jarem, obleču si džíny(červené jak jinak), triko, popadnu bundu a můžeme vyrazit. Autobusem se dokodrcáme do města a od zastávky se projdeme až ke kinu.Za celou cestu se mě Igor snaží zapojit do hovoru. Neúspěšně. Delší než tříslovnou odpověď ze mě nedostane. "Čo by si chcela vidieť?" zeptá se mě v kině před tabulí programu. "Nevím......třeba ten Harry Potter...." vyberu sedmý díl slavné ságy ne proto že bych ho tak strašně toužila vidět....jednoduše se mi nechce koukat na zamilované komedie které byly jinak na výběr. Film mě nakonec celkem zaujme, efekty ve 3D vážně stojí za to. Celkem se mi zvedne nálada, dokonce s Igorem nadšeně probírám scény co nás ve filmu zaujaly. "Tak a ja navrhujem, aby sme si zašli na večeru tu do pizzerie..." ukáže na nedaleký neonově svítící poutač. Dopatláme se v silném dešti do pizzerie a sedneme si ke stolu pro dva. Obědnáme si papáníčko a Igor mi povídá o všem možném až se začnu do hovoru zapojovat a občas se i zasměju. Nestačím zírat...za jeden večer se mu povedlo to, co Deny marně zkoušela skoro dva týdny. Přivedl mě na jiné myšlenky. Domů dorazím po osmé večer, zase jsem sama doma. Taky super fakt....pomyslím si sklesle. Připojím se na skype abych stejně nakonec zjistila, že Jaro online není. Určitě je někde venku s kamarádama a možná i s kamarádkama.....určitě se skvěle baví.....A já mám zase kvůli němu depku jak vrata! Zalezu do vany a pořád dokola poslouchám Nothing else matters od Metallicy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 superblog123 superblog123 | Web | 28. listopadu 2011 v 15:53 | Reagovat

ahoj, chceš mať super mega návštevnost? ak áno tak klikni na moj web, a môžeš mať online aj 88747!

2 Miška Miška | Web | 28. listopadu 2011 v 19:31 | Reagovat

:))) SUPER

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017