
Muj muž, no říkám mu tak, 15 let je dlouhá doba, ale nikdy jsme se nevzali, nějak jsem necítila, že by to bylo nutné. Muj muž, se tvářil normálně a dny pro něj plynuly všedně jako před tím.
Já jsem ale občas zabředala do filozofování o našem vztahu, nikdy to s ním nebylo jednoduché, je dost komplikovaná povaha, hodně jsme toho překonali a já si musela přiznat, že jsem ráda, že ho mám. I když si to někdy vubec nezaslouží.
Ale mít někoho rád po tolika letech a bláznivě se zamilovat ,jsou dvě naprosto rozdílné věci. A já se do Mira zamilovala jako puberťaka a nedokázala s tím nic udělat. Pořád nebyl den, kdy bych na něj nemyslela, kdy bych nešílela láskou, touhou.
Jednoho dne se ale telefon rozezvonil, byla jsem zrovna v práci. Vzala jsem mobil do ruky a málem ho upustila do hrnce s horkou polévkou. "JEŽIŠI", hrklo ve mně, když jsem si přečetla jméno volajícího. S třesoucí rukou jsem hovor přijala.
"ANO?" pípla jsem.
"AHOJ, TU MIRO." ozvalo se.
"JÁ VÍM." zase jsem pípla.
"NEVYMAZALA SI MA?" řekl o poznání veseleji.
"NE."
"A ČO ROBÍŠ, STRETNEME SA." spíš oznamoval, než by se ptal. Vysvětlila jsem mu, že jsem až do večera v práci, takže můžu až tak v deset. Vůbec se tím nenechal zaskočit.
"PRÍDEM PRE TEBA." oznámil a nechal si nadiktovat adresu hospody, kde jsem tenkrát pracovala. Zavěsila jsem a nebyla schopna opět normálně uvažovat. Zbytek dne byl pro mě utrpení a já ho přečkala jen silou vule. Tentokrát jsem, ale raději zavolala, že možná domu nepřijdu. Po desáté večer jsem vyšla z hospody a když jsem se rozhlídla, Miro už tam byl.
"SCHUDLA SI." řekl místo pozdravu a měl pravdu, čekání na jeho zavolání mě stálo dalších 6 kilo.
"HM, TROCHU." odpověděla jsem mu a sama jsem se divila tomu, že jsem klidnější, než jsem si myslela a že spíš čekám, že i řekne, proč se tak dloho neozval. Jenže Miro si s vysvětlováním moc hlavu nelámal, rovnou se naklonil k polibku a se slovy "TEŠIL SOM SA NA TEBA" mě naprosto odzbrojil a já mu sama nastavila rty k polibku. Ta známa vlhkost, něžnost a měkkost jeho rtu, jeho nesmělý pomaloučku dorážející jazyk mě okamžitě žačli přivádět do extáze.
"JEĎ." vydechla jsem a Miro se nenechal moc pobízet a nastartoval...................
















dokonalost! Nemám slov...