close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vek je iba číslo - 7. část

3. listopadu 2011 v 14:39 |  Fan fiction




Název: Vek je iba číslo - 7. část

Autor: PUPČA






Usínala jsem v jeho náručí a mísily se ve mě dva různé pocity, jeden byl plný lásky, něhy a štěstí, v tom druhém převládaly výčitky a stud.
Bylo mi skoro pětačtyřicet a tulila jsem ke klukovi sotva dvaadvacetiletýmu, který by mohl být muj syn. Utěšovala jsem se myšlenkou, že NENÍ a moje srcde bušilo jak na poplach. Pak jsem usnula.
Probudily mě příjemné doteky a já si pomalu uvědomovala, co se stalo, i co se děje teď. Miro mě něžně laskal prsty a sám byl velmi vzrušený. Rozum na mě ze všech sil řval "NEDĚLEJ TO", neposlouchala jsem a znova se mu oddávala. Když do mě opět vstoupil, hořela jsem a jeho mladé tělo bylo napjaté vzrušením. Vyvrcholení přišlo rychleji než v noci, ale bylo nádherné.
Miro se spokojeně usmíval, laškovně mě políbil na špičku nosu a vylezl z postele a nahý prošel pokojem směrem ke dveřím a zavřel se v koupelně. Slyšela jsem, že se sprchuje a stulila se pod dekou, chtělo se mi smát i plakat současně. Prožila jsem nejkrásnější noc svého života a měla jsem v hlavě totální chaos.
Chvíli jsem ještě ležela a pak se rozhlédla po pokoji. Všude se válely kousky našeho oblečení, až jsem si všimla mé kabelky. Natáhla jsem se pro ni a vyndala mobil, kterému jsem večer ztlumila zvonění. Bylo na něm několik esemesek a asi 20 nepřijatých hovoru od mého muže. Hlava se mi zatočila a raději jsem ho strčila zpátky do kabelky. I když po 15-ti letech společného života nebyl náš vztah nic moc, nevěděla jsem co, ani jak mu to řeknu.
Miro vyšel z koupelny, mokré vlasy mu lemovaly obličej a já si zas říkala, jak je nádherný.
"TIEŽ POJDEŠ?" zeptal se, kývla jsem, posbírala pár svých věcí a zavřela se v koupelně.
Pustila jsem na sebe chladnou vodu a toužila se nějak vzpamatovat, nefungovalo to. Osušila jsem se, oblíkla a vešla zpátky do pokoje. Miro už byl oblečený.
"SI HLADNÁ?" zeptal se. "ZÁJDEME NA JEDLO." pokračoval a objal mě ze zadu v pase.
"NENENE, JÁ NEMÁM HLAD, POJEDU DOMU." koktala jsem.
"TO MOŽEŠ AJ POTOM, JA PAK MUSÍM DO ŠTÚDIA." nechápal Miro.
"NE, PROSÍM TĚ." žadonila jsem, bylo mi hrozně stydno a chtěla jsem už být pryč.
"AKO CHCEŠ, ODVEZIEM ŤA." řekl Miro celkem tiše, pustil mě z objetí a poodešel. Cestou k autu i během jízdy jsme mlčeli. V hlavě mi hučelo jak v úlu, nevěděla jsem, jak se mám doma tvářit a co řeknu. Auto zastavilo a já chtěla vystoupit. Miro mě ale chytil za ruku.
"POČKAJ." znělo to až prosebně. "UROBIL SOM NIEČO ZLÉ?" zeptal se a díval se na mě.
"NE." odpověděla jsem a do očí se mi draly slzy.
"TAK ČO JE, ODPOVEDZ." prosil.
Měla jsem nervy napjaté k prasknutí a strach z toho, co bude doma, mi nedovolil normálně s ním komunikovat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 3. listopadu 2011 v 14:49 | Reagovat

je to úžasné, nemám slov... i tohle se může stát v životě, dokonalá povídka!

2 Alena Alena | 3. listopadu 2011 v 15:02 | Reagovat

Nemám slov ... a souhlasím s komentářem výše.. tak to jsem zvědavá, jak se to vyvine!

3 eriga eriga | 3. listopadu 2011 v 17:07 | Reagovat

Manžel jí asi zrovna nepoděkuje, předpokládám:-)

4 Miška Miška | Web | 3. listopadu 2011 v 18:03 | Reagovat

Pěknéé :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017