close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vek je iba číslo - 20. část - Závěrečná část

14. listopadu 2011 v 16:00 |  Fan fiction



Název: Vek je iba číslo - 20. část - Závěrečná část

Autor: PUPČA






Uplynulo ještě pár dní a začínal prosinec. Od Mira přišla už jen jedna jediná zpráva, na kterou jsem nedokázala odpovědět. Obsahovala jen jedno jediné slovo: "PREČO?"
S manželem jsme na sebe sotva promluvili, snad jen vždy to nejnutnější k chodu domácnosti a já se potácela životem naprosto bez zájmu. Věděla jsem, že Miro má začátkem prosince tady v Praze křest svého CD a zápasila jsem s touhou tam jít. Srdce mi pro něj hořelo pořád stejně a já ho moc toužila alespoň vidět. A tak.....jsem nakonec šla. Stoupla jsem si za sloup a když jsem ho viděla na podiu, sevřel se mi žaludek a nemohla jsem dýchat, byl tak nádherný a mně se vracela každá úžasná minuta prožitá s ním. Znova jsem cítila jeho doteky, polibky a dusila se pláčem. Nechtěla jsem, aby mě viděl a ten sloup, i když byl blízko podia se mi zdál jako dobrý úkryt. Osud ale chtěl jinak a někdy po polovině koncertu se naše pohledy setkaly. Miro se zarazil a na pár vteřin jeho pohledem projelo překvapení, radost, smutek, otázky..... a já zpanikařila ,sebrala jsem bundu a vyběhla do mrazivé noci. Sedla jsem na metro a jela domu, neptejte se proč jsem takhle jednala... já to nevím. Doma jsem vlezla do horké vany a neskutečně trpěla. Když se až hodně po půlnoci rozezvučel telefon. Neslyšela jsem ho, vypla jsem zvonění. Dnes už vím, že jsem se chovala jako husa, ale v té chvíli jsem nic jiného nedokázala. Vzala jsem si dovolenou a ke konci roku dala výpověď. Změnila jsem adresu pracoviště a hodně pomalu se smiřovala s tím, že už mi nezavolá. Stále jsem ho ale sledovala na netu - koncerty, vystoupení, rozhovory a tak a dlouhé měsíce trpěla tím, že jsem u něj viděla muj dárek. Zub času otupil hrany a s manželem jsme jakž takž komunikovali. Mira jsem ale pořád nosila v srdci, nedokázala jsem na něj zapomenout a milovala jsem ho pořád stejně velkou a nezištnou láskou.
Přehouplo se jaro, prázdniny šly do své druhé poloviny a já dostala paradoxně od manžela, který si myslel, že se mi prostě líbí jako zpěvák, lístek na Mirovo vystoupení. Ta strašná touha tam jít se nedala ovládnout. Bylo to nádherné komorní vystoupení a na malém prostoru se tísnilo dost lidí, venku bylo parno a vevnitř vydejcháno, vzduch žádný. Byla jsem asi v 7.řadě, takže dobře skryta mezi lidmi. A vychutnávala si vše naplno. Srdce mi tlouklo na poplach a já se na něj nemohla vynadívat. Když koncert skončil, chtěla jsem odejít, ale někdo mě chytil za ruku.
"DOBRÝ DEN." otočila jsem se a poznala známou tvář. Delší dobu jsme se neviděli, dali jsme se do řeči a já, aniž bych něco zpozorovala nebo si uvědomila, jsem pomalu, ale jistě s ní postupovala frontou směrem k Mirovi. Dodnes nevím, jak je možné, že jsem si to vubec neuvědomila. Najednou jsem tam stála proti němu a naprosto zkamenělá.
"AHOJ PEŤKA, AKO SA MÁŠ?" vzpamatoval se Miro jako první.
"JO, JDE TO." vysoukala jsem přes ztažený krk.
"JÁ VÁS VYFOTÍM." jala se iniciativy známá, netuše co se ve mně děje a co se vůbec děje. Miro udělal krok a objal mě. Já mu jednu ruku dala na záda a druhou na rameno, Miro přitiskl svojí hlavu na mou nasadil profesionální úsměv, ale pro mě se zastavil svět.. Když jsme se z objetí pustili, uslyšela jsem v životě po třetí nejkrásnější slova.
"ZAVOLÁM TI, ZOBER TO PROSÍM." Slíbila jsem mu to a pospíchala na vzduch, potřebovala jsem se nadechnout. Zase jsem hlídala telefon a nedokázala se na nic pořádně soustředit, ale trvalo to nějakou chvíli, než Miro zavolal. Měla jsem volno a tak, když mě bez vytáček pozval do penzionu, kývla jsem. Přišel pro mě do recepce a usmíval se, jako by ty poslední měsíce vůbec neexistovaly. Pokojíček byl pořád stejný, rozhlídla jsem se a nějak mi ještě nedocházelo, že tam zase jsem. Miro se chvíli díval, pak mě objal a přitiskl k sobě.
"PREČO SI TO UROBILA?" zeptal se a já jen zvedla hlavu a nedokázala mu odpovědět. Asi ani nic nečekal, jen jeho rty se přibližovaly a já se propadala a po dlouhých měsících zase okusila jeho ústa a hru dorážejícího jazyka. Vubec se nezdržoval a položil mě na postel, lehl si na mě v plátěných kraťasech a já zas ucítila to neskutečné vzrušení, tělem mi projížděly miliony voltů, které se soustředily v podbřišku a jeho jazyk jezdil po mém krku a ruce nedočkavě hladily moje prsa. Oddávala jsem se těm krásně vzrušujícím pocitům a Miro ze mě sundaval jeden kousek oblečení za druhým. Neovládala jsem se a slyšela svuj hlasitý dech, když jsem byla uplně nahá, Miro si sám sundal tričko i kraťasy, boxerky se vepředu dmuly a vzrušení bylo tak silné, že jsem mu je hned sundala a Miro do mě vsoupil a pohyboval se tak něžně a žádostivě. Já přestávala dýchat, když začal zrychlovat a jeho decch byl stále hlasitější i já jsem ještě víc popustila uzdu své vášni a exploze na sebe nenechala dlouho čekat. Leželi jsme pak vedle sebe a já si říkala. "TAK A CO TEĎ?!" Miro se vzepřel na loktech a zadíval se na mě i já jsem si ho prohlížela, jeho vlasy byly delší a nádhernější, zdálo se mi, že zmužněl. Pohladila jsem ho po tváři.
"PROMIŇ." řekla jsem potichu.
Usmál se a jeho oči se leskly. "ZABUDNEME NA TÝCHTO PÁR MESIACOV, HEJ?" řekl tiše a dal mi pusu.
A tak v tom zase lítám, miluju ho a už vím ,že i on má rád mě. Scházíme se dál, kdykoli mu to jeho pracovní vytížení dovolí. Když s ním jedu někdy na koncert, nikdy spolu nepřijdeme a nikdy taky spolu neodejdeme, jsem jen fanynka a on muj idol, já mu nechávám volnost kterou potřebuje. A on pro mě má vždy vášeň, lásku, pochopení, krásná slovíčka a náruč plnou něhy. Muj manžel už rezignoval a pravděpodobně se i on s někým schází. Co bude dál absolutně netuším. Vím jen, že Miro je muj život a dokud to bude možné a on o mě bude stát, nikdy se ho nevzdám.......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Už jste byli na Mirovo koncertě?

Ano
Ne

Komentáře

1 SImona SImona | E-mail | 14. listopadu 2011 v 16:11 | Reagovat

Wow,tak takový konec jsem nečekala...krása...děkuji...Doufám,že autorka bude v psaní pokračovat-tohle mě fakt bavilo!

2 pupča pupča | 14. listopadu 2011 v 16:13 | Reagovat

[1]: :)

3 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 14. listopadu 2011 v 16:15 | Reagovat

já nemám slov... ta povídka byla úžasná a taky doufám, že autorka ještě něco napíše :-)

4 Miška Miška | Web | 14. listopadu 2011 v 17:22 | Reagovat

Líbilo se mi to :))Souhlasím s ostatnima autorka musí napsat neco noveho :)

5 ffifinka ffifinka | 14. listopadu 2011 v 19:07 | Reagovat

řekla bych,že takhle píš život,kde je  fikce?

6 Lucka Lucka | 16. listopadu 2011 v 15:56 | Reagovat

taky doufam ze autorka bude pokracovat (v jinem) psani byla fakt dobra....
škoda ze uz je konec ... fakt me to bavilo!! :))

7 Kačka Kačka | 16. listopadu 2011 v 15:57 | Reagovat

Souhlas autorka musi napsat a vymyslet novy příběh!!!

8 Sara Sara | 16. listopadu 2011 v 15:58 | Reagovat

Urcite pokracuj!!!

9 Diana Diana | E-mail | 20. listopadu 2011 v 20:13 | Reagovat

Pupčo, nenech se pobízet a vymysli ještě něco, máš spoutu čtenářek, přimlouvám se ;))

10 pupča pupča | 20. listopadu 2011 v 21:24 | Reagovat

[9]: to asi nepujde,já nevííííím

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017