
Název: Vek je iba číslo - 17. část
Autor: PUPČA
Mirovy doteky byly žhavé a naprosto spalující, skoro okamžitě se sunul dolu a mě tlačil s sebou, leželi jsme na zemi v malé předsíňce, ještě skoro oblečení, Miro odhodil a povolil jen co bylo nejnutnější a okamžitě zaútočil. Tahle přímost mě vydráždila do nepříčetnosti a i on se se zajíkal vzrušním. Milovali jsme se vášnivě až k výkřikům orgasmu.
"BOHA JEHO, TEBE SA ČLOVEK IBA DOTKNE A HORÍME OBAJA." sotva popadal Miro dech.
Ještě chvíli jsme leželi na holé zemi a oddychovali. Miro se pak začal pomalu zvedat a pomohl na nohy i mně. Vzal mě pak za ruku a vešli jsme do pokoje, kde se na nás "usmívala" nádherně měkkoučká nedotčená postel. Zřejmě nás oba napadlo to samé a usmáli jsme se na sebe. Hupli jsme na ní oba současně. Smáli jsme se a mně bylo tak nádherně lehko. Miro z nás s nepopsatelnou něžností sundal zbytky oblečení, až jsme tam oba leželi úplně nazí a jen se objímali a vychutnávali blízkost toho druhého, zajímal mě zase jenom on a okolní svět mi byl fuk. Zavřela jsem oči a pomalu v jeho náručí usínala.
Ráno jsem otevřela oči a už mi vše tak bezstarostné nepřipadalo. Napsala jsem sice manželovi, že jedu ke kamarádce, odepsal jen "JASNĚ", a to jsem si mohla vysvětlit jakkoli. Musím přiznat, že když se mi dařilo uvažovat reálně, věděla jsem, že vztah s Mirem, pokud se tomu vztah dalo říkat, moc nadějí na přežití nemá a strašně mě to bolelo. I když mi srdce pro něj plálo jako snad ještě pro nikoho, nedokázala bych vždycky jen čekat dny a týdny, až se mi ozve a strávíme spolu nezapomenutelnou noc. Byl tu taky muj muž, žila jsem s ním leta a věděla jsem, že mu ubližuju a že ho nemám ráda, jsem říct nemohla.
Dívala jsem se na spícího Mira a bolestně jsem si znova musela přiznat, že to nemůže pokračovat.
"NAPOSLEDY," řekla jsem si v duchu a pomalu odkryla jeho krásné mladé tělo, ležel na zádech a já se k němu sklonila a jazykem přejela pupík a pokračovala níž. Probralo ho to, ale nehýbal se, jen stáhnul bříško a efekt na sebe nenechal dlouho čekat, hrála jsem si s ním a dopřávala mu tu slast a pak jsem na něho nasedla a vzala si ho.
"CHCEM SA VŽDY TAKTO PREBUDIT." šeptal a hladil mi prsa. Jen jsem se usmála, ale uvnitř mi bylo smutno. Pak jsem vstala a došla do kabelky pro dárek, který jsem pro něj měla. Moc se mu líbil a hned si ho zkusil, padl mu jako ulitý.
"BUDU MUSET JÍT." řekla jsem a vymluvila s, že jdu ještě do práce. Zatvářil se smutně, ale nijak mě nezdržoval a já se oblíkla. Miro mě z postele pozoroval, jako by něco tušil.
"UVIDÍME SA, VŠAK?" zeptal se, když jsem se s ním přišla rozloučit.
"JASNĚ, KDYŽ ZAVOLÁŠ......" snažila jsem se o bezstarostný úsměv. Dali jsme si pusu a já spěchala pryč a málem zapoměla i v recepci pozdravit, jak jsem zadržovala pláč. V tramvaji už jsem nic neskrývala a bylo mu fuk, jak lidí zvědavě čučí. Ale příští stanici jsem vytoupila, sedla si i v tom chladném ránu do parku a začla psát Mirovi esemesku......
"BOHA JEHO, TEBE SA ČLOVEK IBA DOTKNE A HORÍME OBAJA." sotva popadal Miro dech.
Ještě chvíli jsme leželi na holé zemi a oddychovali. Miro se pak začal pomalu zvedat a pomohl na nohy i mně. Vzal mě pak za ruku a vešli jsme do pokoje, kde se na nás "usmívala" nádherně měkkoučká nedotčená postel. Zřejmě nás oba napadlo to samé a usmáli jsme se na sebe. Hupli jsme na ní oba současně. Smáli jsme se a mně bylo tak nádherně lehko. Miro z nás s nepopsatelnou něžností sundal zbytky oblečení, až jsme tam oba leželi úplně nazí a jen se objímali a vychutnávali blízkost toho druhého, zajímal mě zase jenom on a okolní svět mi byl fuk. Zavřela jsem oči a pomalu v jeho náručí usínala.
Ráno jsem otevřela oči a už mi vše tak bezstarostné nepřipadalo. Napsala jsem sice manželovi, že jedu ke kamarádce, odepsal jen "JASNĚ", a to jsem si mohla vysvětlit jakkoli. Musím přiznat, že když se mi dařilo uvažovat reálně, věděla jsem, že vztah s Mirem, pokud se tomu vztah dalo říkat, moc nadějí na přežití nemá a strašně mě to bolelo. I když mi srdce pro něj plálo jako snad ještě pro nikoho, nedokázala bych vždycky jen čekat dny a týdny, až se mi ozve a strávíme spolu nezapomenutelnou noc. Byl tu taky muj muž, žila jsem s ním leta a věděla jsem, že mu ubližuju a že ho nemám ráda, jsem říct nemohla.
Dívala jsem se na spícího Mira a bolestně jsem si znova musela přiznat, že to nemůže pokračovat.
"NAPOSLEDY," řekla jsem si v duchu a pomalu odkryla jeho krásné mladé tělo, ležel na zádech a já se k němu sklonila a jazykem přejela pupík a pokračovala níž. Probralo ho to, ale nehýbal se, jen stáhnul bříško a efekt na sebe nenechal dlouho čekat, hrála jsem si s ním a dopřávala mu tu slast a pak jsem na něho nasedla a vzala si ho.
"CHCEM SA VŽDY TAKTO PREBUDIT." šeptal a hladil mi prsa. Jen jsem se usmála, ale uvnitř mi bylo smutno. Pak jsem vstala a došla do kabelky pro dárek, který jsem pro něj měla. Moc se mu líbil a hned si ho zkusil, padl mu jako ulitý.
"BUDU MUSET JÍT." řekla jsem a vymluvila s, že jdu ještě do práce. Zatvářil se smutně, ale nijak mě nezdržoval a já se oblíkla. Miro mě z postele pozoroval, jako by něco tušil.
"UVIDÍME SA, VŠAK?" zeptal se, když jsem se s ním přišla rozloučit.
"JASNĚ, KDYŽ ZAVOLÁŠ......" snažila jsem se o bezstarostný úsměv. Dali jsme si pusu a já spěchala pryč a málem zapoměla i v recepci pozdravit, jak jsem zadržovala pláč. V tramvaji už jsem nic neskrývala a bylo mu fuk, jak lidí zvědavě čučí. Ale příští stanici jsem vytoupila, sedla si i v tom chladném ránu do parku a začla psát Mirovi esemesku......
















Krásné :)