
Název: Vek je iba číslo - 14. část
Autor: PUPČA
Miro mě pevně a objal a zvláštně se na mě podíval.
"ČO ZASA ROBÍŠ, PEŤKA!!!"
"JÁÁÁ?" nebyla jsem si tentokrát vědoma, že bych udělala něco špatně.
"HEJ, ČAKAL SOM, VOLAL SOM TI, KEBY SOM ŤA TERAZ NEZBADAL......"
"TAKY JSEM TI VOLALA." oponovala jsem mu.
"HEJ?" vyndal telefon a podíval se na něj.
"HEJ." odpověděl si sám. "PREPÁČ, BOLO TO TAM TROCHA HEKTICKÉ, NO HLAVNÁ VEC, ŽE SI TU."
Napadlo mě, že lže, protože jako poslední volal on mně a tak musel vidět muj zmeškaný hovor, ale raději jsem mlčela, nechtěla jsem zase něco pokazit. Výtah se zastavil a ochranka nás dovedla k autu a my nasedli. Miro se na mě otočil.
"MÁM TERAZ EŠTE JEDNO MALÉ NAKRÚCANIE PRE NOVU, POJDEŠ SO MNOU, POČKÁŠ MA?" zeptal se. Kývla jsem na souhlas a auto se dalo do pohybu. Přijeli jsme na místo a já poznala kulisy jednoho známého seriálu. Všichni už tam byli netrpělivý a tak jsem pochopila, proč ho pořád popoháněli. Zvědavě jsem si to tam prohlížela a čekala. Natáčení se ale pěkně protáhlo a my odtamtud odjížděli až někdy hodně po pulnoci. Miro se vyčerpaný sesunul na sedačku auta a i já jsem byla unavená. Když jsme přijeli do penzionu, byly skoro 2h v noci.
V pokojíčku bylo útulno a já si sedla do křesílka, opřela hlavu a zavřela oči, v hlavě mi ještě chvíli hlodal červíček, jakže to vlastně s těmi telefonáty bylo, slyšela jsem Mira, jak jde do koupelny a pouští vodu, ani nevím, jak dlouho to trvalo, musela jsem na chvíli zabrat. Probudily mě jeho šeptající ústa na mém uchu.
"POĎ, ZLATKO, OKUPEME SA." a já zas tála jak ledy v červenci. Otevřela jsem oči, Miro už byl jen v boxerkách, chvíli jsem na něj koukala, natáhl ke mně ruce a já se nechala ochotně odvézt do koupelny, pořád jsem byla trochu rozespalá, ale jeho pomalé svlékání protkané nežnými polibky mi nedovolily myslet na nic jiného.
Voda byla krásně teplá a na vrchu se kupila hromada pěny, ponořili jsme se do ní a Miro si mě něžně vzal. Ani v nejmenším jsem se tentokrát nesnažila o nějakou aktivitu a jen se mu zcela oddala. Bylo to nádherné. Když jsme uléhali do postele, byli jsme oba už v polospánku. Vzbudila jsem se jako první a sledovala jeho souměrnou, krásnou, spící tvář, lemovanou zlatými vlasy a říkala si, "TAK A JAK DLOUHO TĚ ZASE TED NEUVIDÍM, ZAS BUDU ČEKAT TÝDEN, DVA, TŘI, ČTYŘI, NEŽ SE OZVEŠ, NEŽ BUDEŠ MÍT TROCHU ČASU, NEŽ SE SPOLU ZASE JEN VYSPÍME, CHCI TO VUBEC TAKHLE?"
Sama jsem se divila, kde se ve mně tyhle myšlenky berou, ale přemítala jsem dál. "MILUJU TĚ", říkala jsem si, "TAK MOC, ŽE BYCH ZA TEBE DÝCHALA, JENŽE SI TAK STRAŠNĚ MLADEJ A JÁ............. 23 LET, VŽDYŤ TO JE ŠÍLENÝ, VŠAK BYCH TĚ VYSTAVOVALA JEN POSMĚCHU A TO NEHCI." Miro nejspíš ve spánku vycítil muj pohled a začal se probouzet, otevřel ty svoje nádherný oči a usmál se na mě.
"AHOJ, MOJA, AKO SI SA VYSPALA?"
Jen jsem se usmála, pořád ve mě hlodaly předchozí myšlenky. Chytil mi hlavu do dlaní a přiblížil svoje ústa. Mým tělem zase projel blesk, který explodoval někde v podbřišku.M iro se nadzvedl a otočil mě na záda, mojí levou nohu vzal mezi své a přitlačil se mi na stehno a já zas ucítila jeho nenasytnost, jeho ruka sjela níž a já přestávala vnímat okolí, přesto už jsem byla rozhodnutá.............
"ČO ZASA ROBÍŠ, PEŤKA!!!"
"JÁÁÁ?" nebyla jsem si tentokrát vědoma, že bych udělala něco špatně.
"HEJ, ČAKAL SOM, VOLAL SOM TI, KEBY SOM ŤA TERAZ NEZBADAL......"
"TAKY JSEM TI VOLALA." oponovala jsem mu.
"HEJ?" vyndal telefon a podíval se na něj.
"HEJ." odpověděl si sám. "PREPÁČ, BOLO TO TAM TROCHA HEKTICKÉ, NO HLAVNÁ VEC, ŽE SI TU."
Napadlo mě, že lže, protože jako poslední volal on mně a tak musel vidět muj zmeškaný hovor, ale raději jsem mlčela, nechtěla jsem zase něco pokazit. Výtah se zastavil a ochranka nás dovedla k autu a my nasedli. Miro se na mě otočil.
"MÁM TERAZ EŠTE JEDNO MALÉ NAKRÚCANIE PRE NOVU, POJDEŠ SO MNOU, POČKÁŠ MA?" zeptal se. Kývla jsem na souhlas a auto se dalo do pohybu. Přijeli jsme na místo a já poznala kulisy jednoho známého seriálu. Všichni už tam byli netrpělivý a tak jsem pochopila, proč ho pořád popoháněli. Zvědavě jsem si to tam prohlížela a čekala. Natáčení se ale pěkně protáhlo a my odtamtud odjížděli až někdy hodně po pulnoci. Miro se vyčerpaný sesunul na sedačku auta a i já jsem byla unavená. Když jsme přijeli do penzionu, byly skoro 2h v noci.
V pokojíčku bylo útulno a já si sedla do křesílka, opřela hlavu a zavřela oči, v hlavě mi ještě chvíli hlodal červíček, jakže to vlastně s těmi telefonáty bylo, slyšela jsem Mira, jak jde do koupelny a pouští vodu, ani nevím, jak dlouho to trvalo, musela jsem na chvíli zabrat. Probudily mě jeho šeptající ústa na mém uchu.
"POĎ, ZLATKO, OKUPEME SA." a já zas tála jak ledy v červenci. Otevřela jsem oči, Miro už byl jen v boxerkách, chvíli jsem na něj koukala, natáhl ke mně ruce a já se nechala ochotně odvézt do koupelny, pořád jsem byla trochu rozespalá, ale jeho pomalé svlékání protkané nežnými polibky mi nedovolily myslet na nic jiného.
Voda byla krásně teplá a na vrchu se kupila hromada pěny, ponořili jsme se do ní a Miro si mě něžně vzal. Ani v nejmenším jsem se tentokrát nesnažila o nějakou aktivitu a jen se mu zcela oddala. Bylo to nádherné. Když jsme uléhali do postele, byli jsme oba už v polospánku. Vzbudila jsem se jako první a sledovala jeho souměrnou, krásnou, spící tvář, lemovanou zlatými vlasy a říkala si, "TAK A JAK DLOUHO TĚ ZASE TED NEUVIDÍM, ZAS BUDU ČEKAT TÝDEN, DVA, TŘI, ČTYŘI, NEŽ SE OZVEŠ, NEŽ BUDEŠ MÍT TROCHU ČASU, NEŽ SE SPOLU ZASE JEN VYSPÍME, CHCI TO VUBEC TAKHLE?"
Sama jsem se divila, kde se ve mně tyhle myšlenky berou, ale přemítala jsem dál. "MILUJU TĚ", říkala jsem si, "TAK MOC, ŽE BYCH ZA TEBE DÝCHALA, JENŽE SI TAK STRAŠNĚ MLADEJ A JÁ............. 23 LET, VŽDYŤ TO JE ŠÍLENÝ, VŠAK BYCH TĚ VYSTAVOVALA JEN POSMĚCHU A TO NEHCI." Miro nejspíš ve spánku vycítil muj pohled a začal se probouzet, otevřel ty svoje nádherný oči a usmál se na mě.
"AHOJ, MOJA, AKO SI SA VYSPALA?"
Jen jsem se usmála, pořád ve mě hlodaly předchozí myšlenky. Chytil mi hlavu do dlaní a přiblížil svoje ústa. Mým tělem zase projel blesk, který explodoval někde v podbřišku.M iro se nadzvedl a otočil mě na záda, mojí levou nohu vzal mezi své a přitlačil se mi na stehno a já zas ucítila jeho nenasytnost, jeho ruka sjela níž a já přestávala vnímat okolí, přesto už jsem byla rozhodnutá.............
















Chudák :( takhle se trápit... jsem fakt zvědavá, co bude dál a co manžel...