
Název: Vek je iba číslo - 12. část
Autor: PUPČA
Miro se posunul výš, lehl na mě celým tělem a dal mi pusu. Zajela jsem mu dlaněmi do vlasů a nechala se unášet chutí jeho úst. On mi při tom pravou rukou hladil prso a jeho jemné doteky na ztvrdlé bradavce mě znova rozpalovaly. Párkrát jsem se instinktivně nadzvedla v kyčlích, což jak jsem po chvíli ucítila, mělo svůj specifický účinek a Miro znova pomaloučku tvrdl.
"AAOOO." třel se mi o břicho a já mu vycházela svými pohyby vstříc. Ještě nějakou chvíli jsme se takhle mazlili a naše vzrušení doprovázené hlasitými vzdechy znova stoupalo.
"TY SI DIABOL." šeptal Miro mezi polibky. Přes záda jsem mu dlaněmi zajela až na zadek a trochu víc roztáhla nohy. Miro to vzal jako popud, nadzvedl se a hladce našel správnou cestu. Za chvíli jsme se oba vznášeli na vlnách rozkoše až do oblak extáze. Miro mi dal pusu, převalil se na postel a zhluboka oddychoval a i muj dech se pomalu zklidňoval. Leželi jsme vedle sebe na zádech, jeho ruka chytla moji a něžně jí stiskla. Zavřela jsem oči a myslela jen na to, jak je mi krásně.
"POVIEŠ MI NIEČO?" zeptal se za chvíli.
"HM." odpověděla jsem mu a čekala na jeho otázku.
"SI VYDATÁ?" dotkl se prstýnku na mé levé ruce.
"NE." odpověděla jsem popravdě. Miro přejel po prstýnku trochu důrazněji. "TEN NENÍ SNUBNÍ." řekla jsem.
"NAOZAJ? VYZERÁ TAK."
"NO, ALE NENÍ." trvala jsem na svém a rychle přemýšlela, jestli mu mám doříct celou pravdu.
"DOBRE." přerušil Miro moje rozjímání, zvedl se na loket a znova mě lehce políbil, lehl si na bok, přitulil se a levou rukou objal. Bylo to strašně příjemné už jsem vubec neřešila, jestli mu mám něco dál říkat a cítila jsem, že brzo usnu.
Příští den ráno sice byla sobota, ale já musela vstávat, měla jsem dlouhý týden a tak jsem celý víkend pracovala. Miro se jen lehce pohnul, tiše jsem vyklouzla z postele, v pološeru se oblíkla a obešla postel. Jeho hezkou, jemnou tvář lemovaly blonďaté vlasy a na bílém polštáři vypadal jak andílek. Poslala jsem mu letmý polibek a odešla z pokoje. Paní v recepci se zas usmála a kývla na pozdrav.
"NASHLE." odpověděla jsem jí a zamířila na zastávku, které jsem si večer všimla. Spoj přijel za chvíli já do něj nasedla, zavřela oči a přemítala jsem si tu nádherně prožitou noc.......
Do práce jsem dojela tak akorát na čas, ale vubec mi to nešlo od ruky, myšlenkama jsem byla pořád u Mira. Když mi pak zazvonil mobil, který už jsem samosřejmě měla zapnutý, myslela jsem si, že je to manžel, který kontroluje, jestli jsem v práci .Na displeji ale svítilo "M". Usmála jsem se a hlavou mi škodolibě projelo něco jako NO VIDÍŠ, ŽE TO JDE.
"AHOJ." pozdravila jsem ho.
"TY BLÁZÍNOK, ČO SI TAKTO ODIŠLA?" spustil na mě bez pozdravu.
"JÁ JSEM TĚ NECHTĚLA BUDIT." řekla jsem.
"TO SI ALE MALA." ještě trochu hudroval.
Vysvětlil mi potom, že dneska odjíždí na několik dní do Košic, ale že mi určiě zavolá a hned, jak se vrátí se uvidíme.....
"AAOOO." třel se mi o břicho a já mu vycházela svými pohyby vstříc. Ještě nějakou chvíli jsme se takhle mazlili a naše vzrušení doprovázené hlasitými vzdechy znova stoupalo.
"TY SI DIABOL." šeptal Miro mezi polibky. Přes záda jsem mu dlaněmi zajela až na zadek a trochu víc roztáhla nohy. Miro to vzal jako popud, nadzvedl se a hladce našel správnou cestu. Za chvíli jsme se oba vznášeli na vlnách rozkoše až do oblak extáze. Miro mi dal pusu, převalil se na postel a zhluboka oddychoval a i muj dech se pomalu zklidňoval. Leželi jsme vedle sebe na zádech, jeho ruka chytla moji a něžně jí stiskla. Zavřela jsem oči a myslela jen na to, jak je mi krásně.
"POVIEŠ MI NIEČO?" zeptal se za chvíli.
"HM." odpověděla jsem mu a čekala na jeho otázku.
"SI VYDATÁ?" dotkl se prstýnku na mé levé ruce.
"NE." odpověděla jsem popravdě. Miro přejel po prstýnku trochu důrazněji. "TEN NENÍ SNUBNÍ." řekla jsem.
"NAOZAJ? VYZERÁ TAK."
"NO, ALE NENÍ." trvala jsem na svém a rychle přemýšlela, jestli mu mám doříct celou pravdu.
"DOBRE." přerušil Miro moje rozjímání, zvedl se na loket a znova mě lehce políbil, lehl si na bok, přitulil se a levou rukou objal. Bylo to strašně příjemné už jsem vubec neřešila, jestli mu mám něco dál říkat a cítila jsem, že brzo usnu.
Příští den ráno sice byla sobota, ale já musela vstávat, měla jsem dlouhý týden a tak jsem celý víkend pracovala. Miro se jen lehce pohnul, tiše jsem vyklouzla z postele, v pološeru se oblíkla a obešla postel. Jeho hezkou, jemnou tvář lemovaly blonďaté vlasy a na bílém polštáři vypadal jak andílek. Poslala jsem mu letmý polibek a odešla z pokoje. Paní v recepci se zas usmála a kývla na pozdrav.
"NASHLE." odpověděla jsem jí a zamířila na zastávku, které jsem si večer všimla. Spoj přijel za chvíli já do něj nasedla, zavřela oči a přemítala jsem si tu nádherně prožitou noc.......
Do práce jsem dojela tak akorát na čas, ale vubec mi to nešlo od ruky, myšlenkama jsem byla pořád u Mira. Když mi pak zazvonil mobil, který už jsem samosřejmě měla zapnutý, myslela jsem si, že je to manžel, který kontroluje, jestli jsem v práci .Na displeji ale svítilo "M". Usmála jsem se a hlavou mi škodolibě projelo něco jako NO VIDÍŠ, ŽE TO JDE.
"AHOJ." pozdravila jsem ho.
"TY BLÁZÍNOK, ČO SI TAKTO ODIŠLA?" spustil na mě bez pozdravu.
"JÁ JSEM TĚ NECHTĚLA BUDIT." řekla jsem.
"TO SI ALE MALA." ještě trochu hudroval.
Vysvětlil mi potom, že dneska odjíždí na několik dní do Košic, ale že mi určiě zavolá a hned, jak se vrátí se uvidíme.....
















krása... zajímalo by mě jak to s tím jejím manželem