
Název: Sweet smile - 18. část
Autor: Klara.Dons
"Ale heleďme se, dobrej den slečno.."
"Je Miro doma?"
"No..je.." přikývla pani domácí. "Hned mu řeknu, že jste tady. Ale můžete na něj klidně zazvonit.."
"Děkuji..já nemám moc náladu s ním mluvit, jen bych mu chtěla nechat nějáké věci...mohla byste mu je předat?"
"Už jdu, panenko.." přikývla.
Do minuty byla u vchodových dveří.
"Panebože, kolik toho máte? To mu posíláte dárky na Vánoce?"
"Ty jsou až za týden.."
"No to je pravda, ale tak..že? Člověk nikdy neví a to jste tady přinesla ručně?"
"Ne, mám konečně řidičák..počkejte.." položila jsem jí dvě tašky k nohám a vytáhla z kapsy klíč ke svému BMW, odemkla si kufr a vyndala z něj ještě jednu tašku.
"Panenko skákává, kolik toho ještě máte?"
"To by ma tiež zaujímalo.." ozval se Miro.
"Tohle je všechno. Teď když už spolu nejsme, můžeš ty drahé bundy, značkové trička, hodinky, tilka a kozačky darovat někomu, kdo za to bude stát.."
"Ani nevieš ako ma to serie.." povzdychl si.
"Nechajte to..Ja už to vybavím.."
"Tak jo, no..půjdu.." přikývla paní domácí a vypařila se.
"Vyhodím to.." řekl polohlasně Miro.
"Dej to Monice.."
"A prečo? To bolo pre Teba..Stále ťa milujem.."
"Škoda.." přikývla jsem.
"MIROOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO.." ozvalo se z dálky. Neváhal ani minutu, za ruku mě vtáhl dovnitř a zabouchl dveře.
"Co děláš?"
"Po tom všetkom sa s ňou mám baviť?"
"Stejně potřebuju jít.."
"Zrovna som uvaril nejaké cestoviny, čo keby sme ich spolu zjedli? Sľubujem, že už nebudem hovoriť o ničom o čom nechceš a budem sa k tebe správať čisto ako ku kamarátke.."
"Když jinak nedáš.." usmála jsem se.
Došli jsme k němu do bytu. Rozlínala se tam příjemná vůně rajčat.
"Tady to voní.."
"Hej.." zasmál se Miro. Došla jsem k oknu a podívala se na Moniku, která pořád skotačila u hlavního vchodu.
"MIROOOOOOO...MIROOOOOOOOOOO.." zavrtěla jsem hlavou a zamkla centrálem přes okno auto.
"No nie je skvelá?" ušklíbla jsem se.
"Jo, to je.."
Když jsem se otočila, zjístila jsem, že Miro mluví o omáčce, kterou připravil k těstovinám.
"Pokojne sa už posaď.." mrkl na mě. Posadila jsem se ke stolu a sledovala, jak elegatně servíruje těstoviny z hrnce a zdobí je omáčkou a čerstvou bazalkou.
"Prosííím.." usmál se.
"Je Miro doma?"
"No..je.." přikývla pani domácí. "Hned mu řeknu, že jste tady. Ale můžete na něj klidně zazvonit.."
"Děkuji..já nemám moc náladu s ním mluvit, jen bych mu chtěla nechat nějáké věci...mohla byste mu je předat?"
"Už jdu, panenko.." přikývla.
Do minuty byla u vchodových dveří.
"Panebože, kolik toho máte? To mu posíláte dárky na Vánoce?"
"Ty jsou až za týden.."
"No to je pravda, ale tak..že? Člověk nikdy neví a to jste tady přinesla ručně?"
"Ne, mám konečně řidičák..počkejte.." položila jsem jí dvě tašky k nohám a vytáhla z kapsy klíč ke svému BMW, odemkla si kufr a vyndala z něj ještě jednu tašku.
"Panenko skákává, kolik toho ještě máte?"
"To by ma tiež zaujímalo.." ozval se Miro.
"Tohle je všechno. Teď když už spolu nejsme, můžeš ty drahé bundy, značkové trička, hodinky, tilka a kozačky darovat někomu, kdo za to bude stát.."
"Ani nevieš ako ma to serie.." povzdychl si.
"Nechajte to..Ja už to vybavím.."
"Tak jo, no..půjdu.." přikývla paní domácí a vypařila se.
"Vyhodím to.." řekl polohlasně Miro.
"Dej to Monice.."
"A prečo? To bolo pre Teba..Stále ťa milujem.."
"Škoda.." přikývla jsem.
"MIROOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOOO.." ozvalo se z dálky. Neváhal ani minutu, za ruku mě vtáhl dovnitř a zabouchl dveře.
"Co děláš?"
"Po tom všetkom sa s ňou mám baviť?"
"Stejně potřebuju jít.."
"Zrovna som uvaril nejaké cestoviny, čo keby sme ich spolu zjedli? Sľubujem, že už nebudem hovoriť o ničom o čom nechceš a budem sa k tebe správať čisto ako ku kamarátke.."
"Když jinak nedáš.." usmála jsem se.
Došli jsme k němu do bytu. Rozlínala se tam příjemná vůně rajčat.
"Tady to voní.."
"Hej.." zasmál se Miro. Došla jsem k oknu a podívala se na Moniku, která pořád skotačila u hlavního vchodu.
"MIROOOOOOO...MIROOOOOOOOOOO.." zavrtěla jsem hlavou a zamkla centrálem přes okno auto.
"No nie je skvelá?" ušklíbla jsem se.
"Jo, to je.."
Když jsem se otočila, zjístila jsem, že Miro mluví o omáčce, kterou připravil k těstovinám.
"Pokojne sa už posaď.." mrkl na mě. Posadila jsem se ke stolu a sledovala, jak elegatně servíruje těstoviny z hrnce a zdobí je omáčkou a čerstvou bazalkou.
"Prosííím.." usmál se.
















Podle mě se zase udobří :-)