
Název: Sweet smile - 15. část
Autor: Klara.Dons
Autorka se moc omlouvá, že v poslední době píše více dění bez Mira, ale odteď to bude náležitě napraveno! :-)
"Tak si jdi ne?"
"Nie..ja nechcem..len..chcel som sa ťa opýtať, či už jej to nechceš povedať.."
"Já to nechci probírat po telefonu.."
"No..dobre..tak..sa maj.."
"Ty taky.."
Položila jsem telefon a váhala nad tím, komu mám věřit? Nakonec jsem chtěla zavolat mámě, ale i na to jsem se vykašlala a raději si šla dát koupel. Ráno jsem se po dlouhé době vydala do školy, kde jsme se už ale stejně moc neučili, protože byly brzy Vánoce. Děcka si ještě měli napsat písemku, ale jelikož jsem na to učivo ve škole nebyla, mě společně s další spolužačkou Ester poslali dělat výzdobu školy.
"Tady máte polystyren... Ten obalte klidně do tohohle alobalu..nebo do něj napíchejte tyhle zlaté kolečka.."
"Ajo.." přikývla Ester. Učitelka odešla do třídy a já se s Ester začala se srandy mlátit tím polystyrenem, netrvalo to chvíli a vyběhla na nás učitelka Chemie.
"CO DĚLÁTE?! VERONIKO, JSI NORMÁLNÍ?!"
"Já jo..." uchechtla jsem se.
Ona se jen zamračila a rozhodila rukama, pak odešla. Pak nás ale měla další hodinu a to nás s Ester hned vyzkoušela. Nejhorší byl ale asi Dějepis. Učitelka mě společně asi s další čtvrtinou třídy vybrala do olympiády. Bylo tam celkem 22 otázek, docela těžkých, především proto, že rozsah otázek zasahoval až do první stupeň základky. Navíc to celé bylo jaksi zaměřené na platidla. Zoufale jsem požádala o pomoc učitelku.
"A kdo nechal razit ty mince u úkolu 12.?"
"To nepoznáš? Podívej se na tu minci, tam to máš! TO JE PŘECE KLEOPATRA..ne? Sakra..tak jsem Ti napovědět nechtěla.." zasmála se.
"No..ale když už..tak s kým..spáchala tu sebevraždu..po bitvě?"
"...a stačí když jsem napsal Kleopatra a její kluk?" ozval se spolužák. Učitelka se jen zasmála, ale neodpověděla. Odpoledne mě čekaly jízdy v autoškole, k večeru vystoupení se skupinou v obchodním centru a ráno zase jízda do Prahy, kvůli vystoupení. Bylo pro mě doopravdy velké překvapení, když jsem se jen tak procházela po Praze a uviděla Mira, jak si to od Národního můzea kráčí na placené parkoviště ke svému autu. V tu chvíli jsem nechápala už vůbec nic. Měl být v Košicích.
"Nie..ja nechcem..len..chcel som sa ťa opýtať, či už jej to nechceš povedať.."
"Já to nechci probírat po telefonu.."
"No..dobre..tak..sa maj.."
"Ty taky.."
Položila jsem telefon a váhala nad tím, komu mám věřit? Nakonec jsem chtěla zavolat mámě, ale i na to jsem se vykašlala a raději si šla dát koupel. Ráno jsem se po dlouhé době vydala do školy, kde jsme se už ale stejně moc neučili, protože byly brzy Vánoce. Děcka si ještě měli napsat písemku, ale jelikož jsem na to učivo ve škole nebyla, mě společně s další spolužačkou Ester poslali dělat výzdobu školy.
"Tady máte polystyren... Ten obalte klidně do tohohle alobalu..nebo do něj napíchejte tyhle zlaté kolečka.."
"Ajo.." přikývla Ester. Učitelka odešla do třídy a já se s Ester začala se srandy mlátit tím polystyrenem, netrvalo to chvíli a vyběhla na nás učitelka Chemie.
"CO DĚLÁTE?! VERONIKO, JSI NORMÁLNÍ?!"
"Já jo..." uchechtla jsem se.
Ona se jen zamračila a rozhodila rukama, pak odešla. Pak nás ale měla další hodinu a to nás s Ester hned vyzkoušela. Nejhorší byl ale asi Dějepis. Učitelka mě společně asi s další čtvrtinou třídy vybrala do olympiády. Bylo tam celkem 22 otázek, docela těžkých, především proto, že rozsah otázek zasahoval až do první stupeň základky. Navíc to celé bylo jaksi zaměřené na platidla. Zoufale jsem požádala o pomoc učitelku.
"A kdo nechal razit ty mince u úkolu 12.?"
"To nepoznáš? Podívej se na tu minci, tam to máš! TO JE PŘECE KLEOPATRA..ne? Sakra..tak jsem Ti napovědět nechtěla.." zasmála se.
"No..ale když už..tak s kým..spáchala tu sebevraždu..po bitvě?"
"...a stačí když jsem napsal Kleopatra a její kluk?" ozval se spolužák. Učitelka se jen zasmála, ale neodpověděla. Odpoledne mě čekaly jízdy v autoškole, k večeru vystoupení se skupinou v obchodním centru a ráno zase jízda do Prahy, kvůli vystoupení. Bylo pro mě doopravdy velké překvapení, když jsem se jen tak procházela po Praze a uviděla Mira, jak si to od Národního můzea kráčí na placené parkoviště ke svému autu. V tu chvíli jsem nechápala už vůbec nic. Měl být v Košicích.
















úžasný :-) další