
Název: Sweet smile - 14. část
Autor: Klara.Dons
Stála jsem na zastávce a čekala na tramvaj číslo 4, která mě měla odvést až domů. Do vlasů mi padal sníh a lidi kolem mi přišli najednou zvláštní. Měla jsem možnost a čas se zamyslet, jako už dlouho ne. Naproti přes cestu šla nějáká paní s taškama, kolem ní poskakovala malá holčička.
"Mamiii.. a přinese mi Ježíšek toho velkého plyšového tygra?"
"Uvidíme, Klárko.."
Je mi sice jen 18, ale uvědomovala jsem si, že není štěstím dosáhnout druhého místa v superstar (ne, že by to nehřálo u srdce..), ani udělat výzo tak, aby na mě nepadl reparát, ale... o to, abychom strávili co nejvíc pěkných chvilek s lidmi, na kterých nám záleží. Jak dopadnou tyhle Vánoce? Kde bude Miro? A kde budu já? Budu s mámou nebo s tátou? Nejradši bych byla s Mirem, protože.. i když mě moc štve, mám ho ráda.. Ale byla jsem si jistá tím, že Vánoce stráví v Košicích se svou rodinou. Chápala jsem to, ale tím hůř pro mě. Konečně přijela moje tramvaj. Nastoupila jsem do ní a posadila se k oknu. Vlastně kam jinam? V tramvaji to takhle prostě chodí.. Celou cestu jsem přemýšlela, až mě tramvaj dovezla na vozovnu.. Vystoupila jsem a došla domů. Zazvonil mi telefon, byla to Monika. Ve tmě jsem se posadila naproti proskleným dveřím na balkon a dívala se ven.
"Ano?" promluvila jsem do telefonu.
"Čaaau pusino.."
"No tě pic.."
"Už mě picnul...ten Miro...o kterýho nemáš zájem, mě pozval na kafe.. drsný, co?"
"No moooc drsný..před chvílí jel do Košic..prý má jeho nevlastní ségra nějáký zánět dutin nebo co.. macecha pracuje..táta taky.. a brácha ji nepohlídá, takže to jel ošéfovat.."
"Blbost, mně slíbil že mě zítra v 11 vezme na kafe..je to galantní muž..jinej by mě nechal ploužit se autobusem přes půl Prahy.."
"Klidně si dej i pohár..i zmrzlinu..a polívku na zahřátí.. a nech ho to zaplatit!" ukončila jsem hovor.
"..zmrda jednoho prolhanýho.." práskla jsem s mobilem do zdi, ten hned začal zase vyzvánět. Projela jsem si obličej rukou a sáhla po mobilu.
"Co je?!"
"Ahoj miláčik...prepač chcel som.."
"..jak je?" skočila jsem mu do řeči.
"Ja neviem.."
"Proč?" zeptala jsem se příjemně.
"Monika chce, aby som išel na kafe..zajtra.."
"Mamiii.. a přinese mi Ježíšek toho velkého plyšového tygra?"
"Uvidíme, Klárko.."
Je mi sice jen 18, ale uvědomovala jsem si, že není štěstím dosáhnout druhého místa v superstar (ne, že by to nehřálo u srdce..), ani udělat výzo tak, aby na mě nepadl reparát, ale... o to, abychom strávili co nejvíc pěkných chvilek s lidmi, na kterých nám záleží. Jak dopadnou tyhle Vánoce? Kde bude Miro? A kde budu já? Budu s mámou nebo s tátou? Nejradši bych byla s Mirem, protože.. i když mě moc štve, mám ho ráda.. Ale byla jsem si jistá tím, že Vánoce stráví v Košicích se svou rodinou. Chápala jsem to, ale tím hůř pro mě. Konečně přijela moje tramvaj. Nastoupila jsem do ní a posadila se k oknu. Vlastně kam jinam? V tramvaji to takhle prostě chodí.. Celou cestu jsem přemýšlela, až mě tramvaj dovezla na vozovnu.. Vystoupila jsem a došla domů. Zazvonil mi telefon, byla to Monika. Ve tmě jsem se posadila naproti proskleným dveřím na balkon a dívala se ven.
"Ano?" promluvila jsem do telefonu.
"Čaaau pusino.."
"No tě pic.."
"Už mě picnul...ten Miro...o kterýho nemáš zájem, mě pozval na kafe.. drsný, co?"
"No moooc drsný..před chvílí jel do Košic..prý má jeho nevlastní ségra nějáký zánět dutin nebo co.. macecha pracuje..táta taky.. a brácha ji nepohlídá, takže to jel ošéfovat.."
"Blbost, mně slíbil že mě zítra v 11 vezme na kafe..je to galantní muž..jinej by mě nechal ploužit se autobusem přes půl Prahy.."
"Klidně si dej i pohár..i zmrzlinu..a polívku na zahřátí.. a nech ho to zaplatit!" ukončila jsem hovor.
"..zmrda jednoho prolhanýho.." práskla jsem s mobilem do zdi, ten hned začal zase vyzvánět. Projela jsem si obličej rukou a sáhla po mobilu.
"Co je?!"
"Ahoj miláčik...prepač chcel som.."
"..jak je?" skočila jsem mu do řeči.
"Ja neviem.."
"Proč?" zeptala jsem se příjemně.
"Monika chce, aby som išel na kafe..zajtra.."
















to je dobréé :