
Název: Sweet smile - 12. část
Autor: Klara.Dons
Leželi jsme vedle sebe v posteli, já nemohla spát, zato Miro spal jako zabitý. Jenom do té doby, než mu začal zvonit telefon. Otevřel oči a natáhl ruku ke své mikině, která byla hozená kousek od nás.
"Hej??..Hej?....Č..ČO?!" děsil se hlasu v mobilu. Pomalu jsem vylezla z postele a oblíkla se. Miro dokončil hovor a hlavu si položil zpět na polštář.
"Co se děje?"
"Tamas jazdil v pešej zóne." vydechl smířeně a položil mobil na zem.
"Chudáku..Ta tvoje kapela jsou pěkní pacienti..Budu muset jít.."
"Ok, odveziem ťa.."
Dny utíkaly dost rychle, v soutěži jsem skončila jako druhá, ale brala jsem to pozitivně. Měla jsem více času na taneční skupinu, jelikož se pomalu ale jistě blížil VÁNOČNÍ VEČÍREK.
"Výskok..kotníky k sobě, rozhodit ruce, k zemi..a znovu vyskočit..." poskakovala trenérka a my jako pejsci poslouchali a dělali všechno to, co nám řekla. Zatím jsme to zkoušeli bez hudby, ale pak k tomu mělo příjt Party Rock. Ozvalo se jakoby párání nějáké látky.
"Pardáč..!" vykřikl Michal a letěl ze sálu pryč s rukama na zadku. Trenérka nepochopeně zavrtěla hlavou a pustila notebook. Zapla písničku a zase jsme začali tančit. Měli jsme sice trenink jen hodinu a půl, ale ona nás nechtěla pustit, dokud to opravdu všichni neuměli, takže jsme to nakonec měli dvě hodiny. V šatně mi začal řvát telefon.
"Verun..zvoní Ti telefon.." usmála se na mě Tereza, došla jsem od zrcadla k lavičce a vyndala z tašky mobil. Volal Miro, ale něják jsem neměla náladu na to, s ním mluvit. Hodila jsem telefon zpátky do tašky a obula si kozačky.
"Ty to nevezmeš?"
"Ne..nějáké neznámé číslo.." Nebylo mi moc platné mu nebrat telefon, když na mě čekal před budovou v autě. Když mě v zrcátku uviděl, automaticky otevřel dveře na straně spolujezdce. Nastoupila jsem a snažila se tvářit jakože nic.
"Ahoj..ako sa máš?" líbl mě na tvář.
"Ahoj..co tady děláš?"
"Chýbaš mi.."usmál se.
"No..ale..tohle není dobrý..myslíš, že je vážně nic nenapadne, když uvidí Audi, blonďáka, košickou značku?"
"Ja neviem, čo stále máš.. "zavrtěl hlavou a strčil klíček do zapalování.
"Jak stále? Dohodli jsme se, že o tom nikomu neřekneme.." rozhodila jsem rukama.
"Pred štvrť rokom.."
"No..a?"
"Veronika.." povzdychl si.
"Miro?"
"Hanbíš sa za mňa?" zeptal se a otočil se ke mně, když jsme zastavili na světelné křižovatce.
"Prosím? A proč?"
"Ja neviem..správáš sa tak.."
"Prostě Tě chci mít jenom pro sebe..nechci, aby o tom někdo jiný věděl..chápu že máš fanynky, které po tobě jedou jak po uzeným..ale..tohle je jen mezi náma.."
"No a čo? Si myslíš, že to novinári nevia?"
"Neví!"
Jen zavrtěl hlavou a rozjel se přes křižovatku pryč. Dojeli jsme před hotel, dala jsem si po namáhavém treninku sprchu, Miro mezitím ležel na gauči a do pusy si házel jeden hrozen vína za druhým. Došla jsem za ním a smutně se na něj podívala.
"Čo?"
"Já Tě nechci ztratit.." objala jsem ho.
"Prečo by si ma mala stratiť?"
"Protože jsem na Tebe hnusná.."
"Veď aj ja som na teba hnusný..prepač.." posadil si mě na klín a něžně mě začal líbat.
"Hej??..Hej?....Č..ČO?!" děsil se hlasu v mobilu. Pomalu jsem vylezla z postele a oblíkla se. Miro dokončil hovor a hlavu si položil zpět na polštář.
"Co se děje?"
"Tamas jazdil v pešej zóne." vydechl smířeně a položil mobil na zem.
"Chudáku..Ta tvoje kapela jsou pěkní pacienti..Budu muset jít.."
"Ok, odveziem ťa.."
Dny utíkaly dost rychle, v soutěži jsem skončila jako druhá, ale brala jsem to pozitivně. Měla jsem více času na taneční skupinu, jelikož se pomalu ale jistě blížil VÁNOČNÍ VEČÍREK.
"Výskok..kotníky k sobě, rozhodit ruce, k zemi..a znovu vyskočit..." poskakovala trenérka a my jako pejsci poslouchali a dělali všechno to, co nám řekla. Zatím jsme to zkoušeli bez hudby, ale pak k tomu mělo příjt Party Rock. Ozvalo se jakoby párání nějáké látky.
"Pardáč..!" vykřikl Michal a letěl ze sálu pryč s rukama na zadku. Trenérka nepochopeně zavrtěla hlavou a pustila notebook. Zapla písničku a zase jsme začali tančit. Měli jsme sice trenink jen hodinu a půl, ale ona nás nechtěla pustit, dokud to opravdu všichni neuměli, takže jsme to nakonec měli dvě hodiny. V šatně mi začal řvát telefon.
"Verun..zvoní Ti telefon.." usmála se na mě Tereza, došla jsem od zrcadla k lavičce a vyndala z tašky mobil. Volal Miro, ale něják jsem neměla náladu na to, s ním mluvit. Hodila jsem telefon zpátky do tašky a obula si kozačky.
"Ty to nevezmeš?"
"Ne..nějáké neznámé číslo.." Nebylo mi moc platné mu nebrat telefon, když na mě čekal před budovou v autě. Když mě v zrcátku uviděl, automaticky otevřel dveře na straně spolujezdce. Nastoupila jsem a snažila se tvářit jakože nic.
"Ahoj..ako sa máš?" líbl mě na tvář.
"Ahoj..co tady děláš?"
"Chýbaš mi.."usmál se.
"No..ale..tohle není dobrý..myslíš, že je vážně nic nenapadne, když uvidí Audi, blonďáka, košickou značku?"
"Ja neviem, čo stále máš.. "zavrtěl hlavou a strčil klíček do zapalování.
"Jak stále? Dohodli jsme se, že o tom nikomu neřekneme.." rozhodila jsem rukama.
"Pred štvrť rokom.."
"No..a?"
"Veronika.." povzdychl si.
"Miro?"
"Hanbíš sa za mňa?" zeptal se a otočil se ke mně, když jsme zastavili na světelné křižovatce.
"Prosím? A proč?"
"Ja neviem..správáš sa tak.."
"Prostě Tě chci mít jenom pro sebe..nechci, aby o tom někdo jiný věděl..chápu že máš fanynky, které po tobě jedou jak po uzeným..ale..tohle je jen mezi náma.."
"No a čo? Si myslíš, že to novinári nevia?"
"Neví!"
Jen zavrtěl hlavou a rozjel se přes křižovatku pryč. Dojeli jsme před hotel, dala jsem si po namáhavém treninku sprchu, Miro mezitím ležel na gauči a do pusy si házel jeden hrozen vína za druhým. Došla jsem za ním a smutně se na něj podívala.
"Čo?"
"Já Tě nechci ztratit.." objala jsem ho.
"Prečo by si ma mala stratiť?"
"Protože jsem na Tebe hnusná.."
"Veď aj ja som na teba hnusný..prepač.." posadil si mě na klín a něžně mě začal líbat.
















Ahoj,u mě na blogu začala narozeninová párty.Budu ráda,když přijdeš :-).