close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Škola a jiná neštěstí - 5. část

21. listopadu 2011 v 15:10 |  Fan fiction





Název: Škola a jiná neštěstí - 5. část

Autor: Vlasta1998







V zoufalství, nebo nevím v čem jsem naštěstí pustila vodítko a skácela se pod schody. "Do p.." zanadávala jsem.
"Ty sa chceš zabiť?" smál se Adam, který se objevil ve dveřích a přivedl mi zpátky Siriuse.
"Aspoň by byl klid." Postavila jsem se na nohy a vzala si Siriuse od Adama, stále se smál. "Mohl by si toho nechat? To není vtipný! Spadla jsem jenom kvůli tobě!" drbla jsem do něj a vyšla ven. Vyrazila jsem z domu a ani mě nenapadlo se ohlédnout na vysmátého Adama. Trochu se mi motala hlava, ale jinak mi nic nebylo.
"Počkaj, Evička!" doběhl mě Adam od domu, už se nesmál, jeho výraz vypadal vážně.
"Krvácaš." Vytáhl kapesník z kapsy a setřel mi krev z čela.
"To nic není."
"Ale je," přikývl, "poď ku mne, ošetrím ti to."
"Ale mě nic není!" protestovala jsem.
"Sama si povedala, že za to že si spadla, môžem ja. Cítim sa previnilo, musím ti to ošetřit." Naléhal.
"Ale mě vážně nic není."
"Prosím, urob to pre mňa." Roztomile se na mě podíval. Chtěla jsem ještě něco namítnout, ale copak se dá tomu pohledu odolat? Proč se na mě tak dívá? On vypadá tak roztomile..projíždělo mi mou bolavou hlavou. Nevědomky jsem se usmála
"Dobře, můžeme jít." Přikývla jsem a natáhla se pro vodítko. Adam mi uhnul. "To je můj pes."
"Ja viem, ale nemôžeme predsa riskovať, že ťa zase stiahne na zem." Usmál se.
"Ale.."
"Pššt, už žiadne námietky, ideme." Zavelel a odvedl mě k sobě.

"Stejně nevím, co tady budu dělat, když mi nic není." Opřela jsem se o stěnu domu, který Adam odemykal.
"Ty si nedáš pokoj." Usmál se. "Prosím slečna." Otevřel dveře a odvedl mě dovnitř.
"Posaď sa tu, ja dôjdem pre niečo na tú hlavu." Otočil se mezi dveřmi a odešel.
"To není nutný." Zavolala jsem přes rameno, ale on už mě asi neslyšel. Až teď jsem dostala příležitost porozhlédnout se po bytě. Zvedla jsem se a prošla jsem po místnosti, jako první jsem narazila na kytaru, kterou pečlivě střežil černý pes, nebo spíš fenka.
"Tak toto je ona." Objevil se odkudsi Adam.
"Hej, toto mi už nedělej, víš jak jsem se lekla?" otočila jsem se na něj. Opět se smál. "To směšný není." Zamračila jsem se.
"Dobre, poď" odtáhl mě na sedačku.
"Nic mi není." Tuhle větu opakuju dneska nějak moc často, ale kvůli němu to udělám. Poslušně jsem se posadila a nechala si vyčistit ránu na hlavě. Adamovi to očividně zvedlo náladu. "Tak já půjdu." Otočila jsem se na něj. "Děkuji, za tvou péči." Usmála jsem se a zvedla se k odchodu, asi moc rychle, protože se mi zamotala hlava.
"Evička, čo ti je?" slyšela jsem Adama a pak už nic.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Vendy Vendy | 21. listopadu 2011 v 15:16 | Reagovat

Krásná povídka... těším se na další díly. Jsem zjedavá jak to bude dál s Evou a Adamem... :-)

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 21. listopadu 2011 v 15:17 | Reagovat

je to perfektní! :-)

3 Monyys Monyys | Web | 21. listopadu 2011 v 15:21 | Reagovat

Ahojky, mohla bych tě o něco poprosit? napsala jsem si na datartu ježíškovi a potřebuju od tebe ozdoby moc prosím..na týhle stránce→ http://vanocni.datart.cz/monika-riedlova-si-preje-notebook-sony/ stačí popojet dolů a 2x kliknout na "darovat ozdobu"..prosíím

4 Miška Miška | Web | 21. listopadu 2011 v 17:26 | Reagovat

Uzasné :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017