
Název: Škola a jiná neštěstí - 4. část
Autor: Vlasta1998
"Nechcela by si na mňa aspoň počkať, keď som povedal, že ťa odprevadím?" seběhl Adam schody, div se nepřerazil. "Ježiši, promiň, já zapomněla." Zastavila jsem se a počkala, než mě doběhne.
"Tak ty máš psíka?" vrátil debatu zpátky k mému Siriusovi.
"Jo, většího, černého a jmenuje se Sirius, proč?"
"No, pretože ja mám tiež psa alebo skôr fenku." Usmál se.
"Vážně?" podivila jsem se.
"Áno." Přikývl. Přišli jsme k parku, kde jsem prvně potkala Marky.
"Jo, většího, černého a jmenuje se Sirius, proč?"
"No, pretože ja mám tiež psa alebo skôr fenku." Usmál se.
"Vážně?" podivila jsem se.
"Áno." Přikývl. Přišli jsme k parku, kde jsem prvně potkala Marky.
"Prečo si sa sem vlastne presťahovala?" Adam odvedl debatu na velmi bolavé místo, ale proč už mu to neříct, projelo mi hlavou. Přišli jsme k lavičce a já s na ni posadila, Adam si přisedl a já se dala do vyprávění mého příběhu. "No, když jsem nastoupila na střední, potkala jsem tam jednoho kluka, se kterým jsme za čas začala chodit, já ho opravdu milovala, ale on mě měl už asi dost, protože když jsem za ním jednou přijela, našla jsem ho s jinou. Dál bych to s ním nevydržela, takže jsem našla tohle místo a školu." sklonila jsem hlavu a znovu si vzpomněla na Petra a na ten den, kdy jsem za ním jela.
"Prepáč, to som neveděl." Chytil mě kolem ramen.
"Dobrý." Zvedla jsem hlavu a usmála se. "Co že jsi říkal, že máš za psa?"
"Ja? Nebudeš mi to veriť, ale takého väčšieho čierneho a hovorím jej Nessi."
"A rasa?"
"Flat Coated Retriever." Usmál se pyšně.
"Dobrý." Zvedla jsem hlavu a usmála se. "Co že jsi říkal, že máš za psa?"
"Ja? Nebudeš mi to veriť, ale takého väčšieho čierneho a hovorím jej Nessi."
"A rasa?"
"Flat Coated Retriever." Usmál se pyšně.
"Co? Cože, to není možný." Zakroutila jsem hlavou.
"Čo nie je možné?" nechápal.
"Já mám úplně stejnou rasu." Usmála jsem se.
"Neverím."
"Já ti ho ukážu, pojď." zvedla jsem se z lavičky a vyšla směr domov, Adam mi byl v těsném závěsu. Před panelákem vytáhnu klíče z tašky a mířím ke svému bytu. Adam se opřel o stěnu a čekal, čím mě utvrdil v tom, že má stejného psa, protože mě Sirius vždy běží vítat ke dveřím. Odemknu a pomalu otevírám dveře. Než se naděju, Sirius mi opřel tlapy o ramena.
"Siriusi, dolu!" Okamžitě jsem uhla, posadil se a provinile se na mě podíval. Až teď se Adam postavil do dveří. "Už mi věříš?" otočila jsem se na něj.
"Áno." Přikývl
"Em… a tak, půjdeš aspoň dál?" hodila jsem si tašku ke skříni.
"Nie, doma na mňa čaká podobná pohroma." Podrbal Siriuse za uchem a chystal se odejít.
"Čo nie je možné?" nechápal.
"Já mám úplně stejnou rasu." Usmála jsem se.
"Neverím."
"Já ti ho ukážu, pojď." zvedla jsem se z lavičky a vyšla směr domov, Adam mi byl v těsném závěsu. Před panelákem vytáhnu klíče z tašky a mířím ke svému bytu. Adam se opřel o stěnu a čekal, čím mě utvrdil v tom, že má stejného psa, protože mě Sirius vždy běží vítat ke dveřím. Odemknu a pomalu otevírám dveře. Než se naděju, Sirius mi opřel tlapy o ramena.
"Siriusi, dolu!" Okamžitě jsem uhla, posadil se a provinile se na mě podíval. Až teď se Adam postavil do dveří. "Už mi věříš?" otočila jsem se na něj.
"Áno." Přikývl
"Em… a tak, půjdeš aspoň dál?" hodila jsem si tašku ke skříni.
"Nie, doma na mňa čaká podobná pohroma." Podrbal Siriuse za uchem a chystal se odejít.
"Tak počkej, ne? Jdem s tebou." Sebrala jsem vodítko a vyrazila za Adamem, který už odešel. Zamkla byt a rozběhla se po schodech, což byla chyba. Klopýtla sem a Sirius mě táhl dolů.
















Jéééj chudák holka těším se na další :•)