
Název: Let's dance - 20. část
Autor: Teriga
" Co jsi to říkal, Adame?"
" Ja som nič nehovoril." brání se Adam.
" Tak, kdo teda?"
" To som bol ja." ozve se znovu ten hlas, který konečně vystoupí ze svého úkrytu - Adamovy koupelny a já v něm poznám svého Mira.
Málem se celá sesypu záplavou lásky, něhy a touhy. V džínách, košili s dlouhými rukávy, ohrnutými něco málo nad zápěstí a šátkem ve vlasech mu to šíleně sluší. Na přitažlivosti mu neubírá ani smutný výraz v jeho tváři s mužnými rysy. Přetanu na něj zírat, jako na svatého.
" Co....co tady děláš?" vykoktám ze sebe.
" Vidím, že tu prekážám." vytuší správně Adam. " Nechám vás osamote." a odebere se k odchodu.
" Počkej, kam jdeš?" vykřiknu a vyběhnu za ním, ale Mirova paže mě zadrží.
" Kam ten spech?" optá se mě a propaluje mě při tom pohledem.
" Pusť." setřesu jeho ruku.
Chvíli naproti sobě jen tak stojíme a díváme se na sebe, neschopni slov. Potom otočím hlavu na stranu a nastavím mu svoji levou půlku obličeje.
" Čo to robíš?" nechápe Miro.
" Myslím, že si zasloužím pár facek." vysvětlím mu.
Miro poodstoupí o krok dozadu, jakoby se snad ulekl toho, co jsem mu právě řekla a prohlásí:
" Nemôžeš čakať, že ťa za to všetko, čo si urobila budem chváliť. Ale rozhodne ťa nebudem fackovať."
Překvapeně se na něj podívám.
" Nikdy by som ťa nebuchol, lásko moje. Či ty nepoznáš to príslovie: Ženu ani kvetinou neuhodíš? "
" Neříkej mi lásko!" odseknu mu. " Já už dávno nejsem tvoje láska! Tvoje láska se jmenuje Romana, ne?"
" Nie, volá sa Šárka." odpoví Miro s naprostým klidem. " Jej chlapec je stále Miro a stále ťa miluje." dodá.
Vlepím mu facku, jen to mlaskne. Miro se vyděšeně chytí za bolavou tvář a nechápavě na mě zírá.
" Už mi nikdy neříkej, že mě miluješ! Není to pravda!" vykřiknu. " Nenávidím tě!"
" Nie, to nie je pravda." řekne Miro a položí mi ruce na ramamena.
" Nenávidím tě!" křiknu znovu, ale on mě umlčí polibkem.
Když se jeho rty odtrhnou od těch mých, vrazím mu další facku.
" Co si o sobě vlastně vůbec myslíš?" ječím na něj, zatímco si tře bolavou tvář. " Že mi klidně oznámíš, že se mnou nechceš mít dítě a pak, že se vyspíš s mojí sestřenicí a teď se tady objevíš a já ti padnu do náruče?"
" Tak moment: Nehovorila si náhodou pred chvíľou Adamovi, že by si mi odpustila?" připomene mi.
" A ještě ke všemu posloucháš cizí hovory, co? Tak co mi vůbec chceš vyčítat?" hodím po něm polštář, před kterým bleskově uhne. Potom mě uchopí v pase a vážně pronese.
"Som rád, že som počúval. Nezachoval som sa práve najlepšie, ja viem, ale ty tiež nie. Prečo si npříklad išla na potrat, keď som si to neprial? A prečo si potom odišla sem, keď si mi sľúbila, že zostaneš doma a že spolu pôjdeme na Maledivy?"
" A proč ty jsi nezůstal se mnou, když jsem ti řekla, že jsem těhotná a odešel jsi k Romaně?"
"Pretože ja blbec si myslel, že už jej konečne všetko poviem a zostanem len s tebou a našim malým, ale ona ma zviedla a ja, miesto, aby som sa bránil, tak som sa jej ešte podvolil." sklopí smutně oči.
" Je mi to veľmi ľúto."
" Mně je taky všechno moc líto." přiznám se mu.
" Chceš začať znovu?" navrhne mi.
Přikývnu. " Ano a miluji tě."
A na důkaz svého tvrzení ho políbím na okraj úst.
" Už ma nebudeš fackovať?" pousměje se Miro.
Něžně ho kousnu do spodního rtu a přitáhnu si ho blíž. Začneme se líbat. Mirovy ruce kloužou po mých zádech a zastaví se na mém zadečku. Přitáhne si mě za něj k sobě tak, abych se co nejvíce dotýkala jeho slabin.
" Chcem ťa. Tentokrát už ma neodmítneš." zašeptá.
" Už nikdy." odpovím a on mě namáčke na stůl.
" Ne, tady ne, Miro." rozmyslím se.
Miro mě přestane líbat a v náručí mě odnese do svého pokoje. Už v chodbě ze mě nedočkavě začne strhávat oblečení a já dělám to samé, jen, abych se co nejdříve dostala k jeho nahému tělu.
" Ja som nič nehovoril." brání se Adam.
" Tak, kdo teda?"
" To som bol ja." ozve se znovu ten hlas, který konečně vystoupí ze svého úkrytu - Adamovy koupelny a já v něm poznám svého Mira.
Málem se celá sesypu záplavou lásky, něhy a touhy. V džínách, košili s dlouhými rukávy, ohrnutými něco málo nad zápěstí a šátkem ve vlasech mu to šíleně sluší. Na přitažlivosti mu neubírá ani smutný výraz v jeho tváři s mužnými rysy. Přetanu na něj zírat, jako na svatého.
" Co....co tady děláš?" vykoktám ze sebe.
" Vidím, že tu prekážám." vytuší správně Adam. " Nechám vás osamote." a odebere se k odchodu.
" Počkej, kam jdeš?" vykřiknu a vyběhnu za ním, ale Mirova paže mě zadrží.
" Kam ten spech?" optá se mě a propaluje mě při tom pohledem.
" Pusť." setřesu jeho ruku.
Chvíli naproti sobě jen tak stojíme a díváme se na sebe, neschopni slov. Potom otočím hlavu na stranu a nastavím mu svoji levou půlku obličeje.
" Čo to robíš?" nechápe Miro.
" Myslím, že si zasloužím pár facek." vysvětlím mu.
Miro poodstoupí o krok dozadu, jakoby se snad ulekl toho, co jsem mu právě řekla a prohlásí:
" Nemôžeš čakať, že ťa za to všetko, čo si urobila budem chváliť. Ale rozhodne ťa nebudem fackovať."
Překvapeně se na něj podívám.
" Nikdy by som ťa nebuchol, lásko moje. Či ty nepoznáš to príslovie: Ženu ani kvetinou neuhodíš? "
" Neříkej mi lásko!" odseknu mu. " Já už dávno nejsem tvoje láska! Tvoje láska se jmenuje Romana, ne?"
" Nie, volá sa Šárka." odpoví Miro s naprostým klidem. " Jej chlapec je stále Miro a stále ťa miluje." dodá.
Vlepím mu facku, jen to mlaskne. Miro se vyděšeně chytí za bolavou tvář a nechápavě na mě zírá.
" Už mi nikdy neříkej, že mě miluješ! Není to pravda!" vykřiknu. " Nenávidím tě!"
" Nie, to nie je pravda." řekne Miro a položí mi ruce na ramamena.
" Nenávidím tě!" křiknu znovu, ale on mě umlčí polibkem.
Když se jeho rty odtrhnou od těch mých, vrazím mu další facku.
" Co si o sobě vlastně vůbec myslíš?" ječím na něj, zatímco si tře bolavou tvář. " Že mi klidně oznámíš, že se mnou nechceš mít dítě a pak, že se vyspíš s mojí sestřenicí a teď se tady objevíš a já ti padnu do náruče?"
" Tak moment: Nehovorila si náhodou pred chvíľou Adamovi, že by si mi odpustila?" připomene mi.
" A ještě ke všemu posloucháš cizí hovory, co? Tak co mi vůbec chceš vyčítat?" hodím po něm polštář, před kterým bleskově uhne. Potom mě uchopí v pase a vážně pronese.
"Som rád, že som počúval. Nezachoval som sa práve najlepšie, ja viem, ale ty tiež nie. Prečo si npříklad išla na potrat, keď som si to neprial? A prečo si potom odišla sem, keď si mi sľúbila, že zostaneš doma a že spolu pôjdeme na Maledivy?"
" A proč ty jsi nezůstal se mnou, když jsem ti řekla, že jsem těhotná a odešel jsi k Romaně?"
"Pretože ja blbec si myslel, že už jej konečne všetko poviem a zostanem len s tebou a našim malým, ale ona ma zviedla a ja, miesto, aby som sa bránil, tak som sa jej ešte podvolil." sklopí smutně oči.
" Je mi to veľmi ľúto."
" Mně je taky všechno moc líto." přiznám se mu.
" Chceš začať znovu?" navrhne mi.
Přikývnu. " Ano a miluji tě."
A na důkaz svého tvrzení ho políbím na okraj úst.
" Už ma nebudeš fackovať?" pousměje se Miro.
Něžně ho kousnu do spodního rtu a přitáhnu si ho blíž. Začneme se líbat. Mirovy ruce kloužou po mých zádech a zastaví se na mém zadečku. Přitáhne si mě za něj k sobě tak, abych se co nejvíce dotýkala jeho slabin.
" Chcem ťa. Tentokrát už ma neodmítneš." zašeptá.
" Už nikdy." odpovím a on mě namáčke na stůl.
" Ne, tady ne, Miro." rozmyslím se.
Miro mě přestane líbat a v náručí mě odnese do svého pokoje. Už v chodbě ze mě nedočkavě začne strhávat oblečení a já dělám to samé, jen, abych se co nejdříve dostala k jeho nahému tělu.
















Na tý fotce mu to sluší ♥ =D