
Název: Let's dance - 18. část
Autor: Teriga
Po příjezdu do Nitry na mě čeká na nádraží můj nový učitel tance. Na první pohled vypadá dost divně, na hlavě má číro, ale jinak se zdá být docela fajn.
" Ahoj, som Jaro Žigo." podává mi ruku.
Odložím si tašku na zem a podám mu svou.
" Šárka Krausová." představím se.
" Tak pôjdeme." zavelí, vezme moje zavazadla a vede mě do taneční školy.
Vejdeme dovnitř a jdeme okolo baru, za kterým právě doplňuje nápoje černovlasý kluk, který může být tak stejně starý nebo jen o rok, dva starší, než já. Je docela pohledný, má krásný úsměv , ale....Ale tohle není Miro. Při vzpomínce na něj mě zabolí kdesi pod klíční kostí. Proč na něj pořád myslím, krucinál? Po tom všem?
" Tak Šárka, počkaj tu chvíľu na mňa, ja len dôjdem pre Marka." vytrhne mě ze snění Jaro.
" Kdo je Marek?" zeptám se ho.
" Marek Fryčák. Riaditeľ tejto školy a zároveň aj tvoj učiteľ tanca. Bude sa so mnou striedať.." vysvětluje rychle Jaro.
" Ale najprv mu musím zavolať, či už je tu." hledá v kapse svůj mobil.
" Nemusíš, je u seba." řekne mu ten kluk za barem.
" A ty jsi vlastně kdo?" otočím se k němu.
" Adam Noška, meno moje." představí se.
" A já jsem Šárka..."
" Tak sa tu pekne bavte, ja idem pre toho Marka." skočí mi do řeči Jaro a odejde.
" Jo, a Šárka? Žiadny alkohol."
" Jasně." přikývnu.
Sednu si na barovou stoličku a Adam se zeptá, co si dám.
" Asi džus. Ananasový, jo?" požádám ho.
Adam vyplní moje přání. Napiji se lahodného nápoje a směrem k němu prohodím.
" Ty tady děláš barmana, Adame?"
" Len pomáham. Ten bar patrí môjmu otcovi, vieš?" uvede věci na pravou míru.
" Aha." pochopím.
" Ty tady všechny tak dobře znáš?"
" To je jasné, keď už som tu nejaký ten piatok." zazubí se na mě a já mu úsměv oplatím.
" A kolik ti vlastně je let?" nepřestávám ho vyslýchat jako u soudu.
" 17. A tebe?"
" 16."
" A odkiaľ si?"
" Já jsem se narodila v Praze a bydlím tam."
Adam mi poví, že pochází z Bratislavy, poví mi v krátkosti něco o sobě a nakonec se zeptá na jednu hodně osobní otázku.
" Máš chalana?"
" Musím ti na to odpovídat?" odpovím mu otázkou.
" No....."
Než stačí doříct větu, vrátí se Jaro i s již zmiňovaným Markem.
" Ahoj, já jsem Marek." představí se.
" Šárka Krausová."
" Tak co, Šárko, už jsi se seznámila s našim Adamem?" zajímá se.
" Ano, je moc fajn." odpovím podle pravdy.
" A taky pěkně zvědavý." dodám v duchu.
" Ona je taky moc fajn." vysekne mi poklonu Adam. " Akurát mi nechce povedať, či je zadaná alebo nie." postěžuje si.
" To by si chcel vedieť, čo?" rozesměje se Jaro a hodí po něm papírové kapesníky.
" No, když už jsme u toho, kdepak máš Mira, Šárko?" zeptá se Marek.
" Á, tak predsa len máš chalana.." ozve se Adam.
" No....já...totiž....on Miro...on totiž zůstal v Praze." vykoktám ze sebe. Nevidím jediný důvod, proč by tu měl se mnou být. Marek mi ho však záhy vysvětlí. Miro má za mě stále zodpovědnost a podle smlouvy měl do Nitry přijet se mnou a předat mě Markovi a podepsat s ním nějaké papíry.
" Okamžitě mu zavolám, aby jsem přijel co nejdříve." rozhodne a mně teprve nyní dojde, že tu jako jediný mluví česky.
" V žádném případě!" vykřiknu, až se po mně všichni otočí.
" Cože?" zeptá se mě Marek.
" Já...já....já ho tu prostě nechci." vysvětlím jim to.
" Ty tu nejsi od toho, aby jsi nám diktovala, co máme a co nemáme dělat!" sjede mě Marek a okamžitě telefonuje Mirovi.
Když ukončí hovor, tvrdým hlasem mně oznámí.
" Zítra je tady jako na koni. A opovaž se, mu volat, aby jsem nejezdil! Tady budeš dělat, co se ti řekne. Jasný?"
" Jasný." sklopím hlavu a jdu s ním, aby mi mohl ukázat, kde budu vlastně bydlet.
Večer musím ještě za Jarem, domluvit si svoji první hodinu. U baru se setkám s Adamem.
" Počuj: Ty máš s tým Mirom nejaký problém?" ptá se mě.
" Starej se laskavě o sebe!" doporučím mu a nechám ho tam zmateně stát.
" Ahoj, som Jaro Žigo." podává mi ruku.
Odložím si tašku na zem a podám mu svou.
" Šárka Krausová." představím se.
" Tak pôjdeme." zavelí, vezme moje zavazadla a vede mě do taneční školy.
Vejdeme dovnitř a jdeme okolo baru, za kterým právě doplňuje nápoje černovlasý kluk, který může být tak stejně starý nebo jen o rok, dva starší, než já. Je docela pohledný, má krásný úsměv , ale....Ale tohle není Miro. Při vzpomínce na něj mě zabolí kdesi pod klíční kostí. Proč na něj pořád myslím, krucinál? Po tom všem?
" Tak Šárka, počkaj tu chvíľu na mňa, ja len dôjdem pre Marka." vytrhne mě ze snění Jaro.
" Kdo je Marek?" zeptám se ho.
" Marek Fryčák. Riaditeľ tejto školy a zároveň aj tvoj učiteľ tanca. Bude sa so mnou striedať.." vysvětluje rychle Jaro.
" Ale najprv mu musím zavolať, či už je tu." hledá v kapse svůj mobil.
" Nemusíš, je u seba." řekne mu ten kluk za barem.
" A ty jsi vlastně kdo?" otočím se k němu.
" Adam Noška, meno moje." představí se.
" A já jsem Šárka..."
" Tak sa tu pekne bavte, ja idem pre toho Marka." skočí mi do řeči Jaro a odejde.
" Jo, a Šárka? Žiadny alkohol."
" Jasně." přikývnu.
Sednu si na barovou stoličku a Adam se zeptá, co si dám.
" Asi džus. Ananasový, jo?" požádám ho.
Adam vyplní moje přání. Napiji se lahodného nápoje a směrem k němu prohodím.
" Ty tady děláš barmana, Adame?"
" Len pomáham. Ten bar patrí môjmu otcovi, vieš?" uvede věci na pravou míru.
" Aha." pochopím.
" Ty tady všechny tak dobře znáš?"
" To je jasné, keď už som tu nejaký ten piatok." zazubí se na mě a já mu úsměv oplatím.
" A kolik ti vlastně je let?" nepřestávám ho vyslýchat jako u soudu.
" 17. A tebe?"
" 16."
" A odkiaľ si?"
" Já jsem se narodila v Praze a bydlím tam."
Adam mi poví, že pochází z Bratislavy, poví mi v krátkosti něco o sobě a nakonec se zeptá na jednu hodně osobní otázku.
" Máš chalana?"
" Musím ti na to odpovídat?" odpovím mu otázkou.
" No....."
Než stačí doříct větu, vrátí se Jaro i s již zmiňovaným Markem.
" Ahoj, já jsem Marek." představí se.
" Šárka Krausová."
" Tak co, Šárko, už jsi se seznámila s našim Adamem?" zajímá se.
" Ano, je moc fajn." odpovím podle pravdy.
" A taky pěkně zvědavý." dodám v duchu.
" Ona je taky moc fajn." vysekne mi poklonu Adam. " Akurát mi nechce povedať, či je zadaná alebo nie." postěžuje si.
" To by si chcel vedieť, čo?" rozesměje se Jaro a hodí po něm papírové kapesníky.
" No, když už jsme u toho, kdepak máš Mira, Šárko?" zeptá se Marek.
" Á, tak predsa len máš chalana.." ozve se Adam.
" No....já...totiž....on Miro...on totiž zůstal v Praze." vykoktám ze sebe. Nevidím jediný důvod, proč by tu měl se mnou být. Marek mi ho však záhy vysvětlí. Miro má za mě stále zodpovědnost a podle smlouvy měl do Nitry přijet se mnou a předat mě Markovi a podepsat s ním nějaké papíry.
" Okamžitě mu zavolám, aby jsem přijel co nejdříve." rozhodne a mně teprve nyní dojde, že tu jako jediný mluví česky.
" V žádném případě!" vykřiknu, až se po mně všichni otočí.
" Cože?" zeptá se mě Marek.
" Já...já....já ho tu prostě nechci." vysvětlím jim to.
" Ty tu nejsi od toho, aby jsi nám diktovala, co máme a co nemáme dělat!" sjede mě Marek a okamžitě telefonuje Mirovi.
Když ukončí hovor, tvrdým hlasem mně oznámí.
" Zítra je tady jako na koni. A opovaž se, mu volat, aby jsem nejezdil! Tady budeš dělat, co se ti řekne. Jasný?"
" Jasný." sklopím hlavu a jdu s ním, aby mi mohl ukázat, kde budu vlastně bydlet.
Večer musím ještě za Jarem, domluvit si svoji první hodinu. U baru se setkám s Adamem.
" Počuj: Ty máš s tým Mirom nejaký problém?" ptá se mě.
" Starej se laskavě o sebe!" doporučím mu a nechám ho tam zmateně stát.
















Tak to se našli lehce:-) teď už jen, aby se to vysvětlilo :-)