
Název: Kdo vlastně jsem - 1. část
Autor: Lůca
Bože, je tu další den školy a mě znova čeká ten kolotoč.
Mé jméno je nepodstatné, ale přece vám ho řeknu. Jmenuji se Lussy a je mi 15, ale to se do jisté míry brzy změní.
O týden později:
"Mami, mami prosím, pusť mě tam. Půjde se mnou Luss."
"Tak to se opovaž, já s tebou nikam nejdu a obzvlášť ne na toho namyšlence."
"Miro není namyšlenec!"
"A dost!" Zasáhla včas mamka. "Lussy, jednou to prostě vydržíš. Nejsi malé dítě."
"Ale mami..."
Všechny protesty byly zbytečné. Bylo rozhodnuto a mě tak čekalo to nejhorší a nejnudnější odpoledne v mém životě.
Všichni byli spokojení. Tami (jméno mojí sestry, je sice Tamara, ale to se jí nelíbí a zásadně vyžaduje, ať se jí říká Tami), že jde na koncert Mira Šmajdy, mamka, že bude mít doprovod a nebude se o ni tolik bát. Jen já jsem byla proti, ale to nikoho nezajímalo.
O pár hodin později jsme už jsme byly na místě.
Připadala jsem si jako v jiném světě. Vedle mě se tlačilo spousta Mirem posedlých děvčat a kupodivu sem tam i nějaká ta paní, která má už mnohokrát více jak ostatní.
Stála jsem vzadu, nic moc jsem nevnímala, jen jsem se občas zaposlouchala a zjistila, že ty písně nejsou až tak zlé. Ale to nic nemění na tom, že si nadále myslím, že ten týpek je dooost divnej. Koncert skončil a já čekala na Tami u východu. Přiběhla celá nadšená.
"Taky se ti to tak líbilo? Je úžasnej, viď?"
"Bože, prober se! Jen si na něco hraje!"
Najednou jsem si připadala, jako by mě někdo něčím praštil.
"Luss! Luss!"
To je poslední, co si pamatuji.
Pak jsem se probrala, ale ne v tom klubu.
"Kde, kde to jsem?"
Mé jméno je nepodstatné, ale přece vám ho řeknu. Jmenuji se Lussy a je mi 15, ale to se do jisté míry brzy změní.
O týden později:
"Mami, mami prosím, pusť mě tam. Půjde se mnou Luss."
"Tak to se opovaž, já s tebou nikam nejdu a obzvlášť ne na toho namyšlence."
"Miro není namyšlenec!"
"A dost!" Zasáhla včas mamka. "Lussy, jednou to prostě vydržíš. Nejsi malé dítě."
"Ale mami..."
Všechny protesty byly zbytečné. Bylo rozhodnuto a mě tak čekalo to nejhorší a nejnudnější odpoledne v mém životě.
Všichni byli spokojení. Tami (jméno mojí sestry, je sice Tamara, ale to se jí nelíbí a zásadně vyžaduje, ať se jí říká Tami), že jde na koncert Mira Šmajdy, mamka, že bude mít doprovod a nebude se o ni tolik bát. Jen já jsem byla proti, ale to nikoho nezajímalo.
O pár hodin později jsme už jsme byly na místě.
Připadala jsem si jako v jiném světě. Vedle mě se tlačilo spousta Mirem posedlých děvčat a kupodivu sem tam i nějaká ta paní, která má už mnohokrát více jak ostatní.
Stála jsem vzadu, nic moc jsem nevnímala, jen jsem se občas zaposlouchala a zjistila, že ty písně nejsou až tak zlé. Ale to nic nemění na tom, že si nadále myslím, že ten týpek je dooost divnej. Koncert skončil a já čekala na Tami u východu. Přiběhla celá nadšená.
"Taky se ti to tak líbilo? Je úžasnej, viď?"
"Bože, prober se! Jen si na něco hraje!"
Najednou jsem si připadala, jako by mě někdo něčím praštil.
"Luss! Luss!"
To je poslední, co si pamatuji.
Pak jsem se probrala, ale ne v tom klubu.
"Kde, kde to jsem?"
















Kdo ji praštil? Honem pokráčko!