close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsi můj osud - 9. část

9. listopadu 2011 v 14:20 |  Fan fiction



Název: Jsi můj osud - 9. část

Autor: Nikys




Milovaný Miro!
Vím, že jsem se k tobě nezachovala nejlépe a neměla jsem právo zatajit ti, že spolu čekáme dítě, ale v tu chvíli, když jsi mi sdělil, že na dva roky odjíždíš do Dublinu a já viděla jak šťastný jsi, nemohla jsem Ti to říct. Nechtěla jsem, aby si mi jednoho dne vyčítal, že si kvůli mne propásl svou šanci na vysněnou kariéru. Teprve až později, když mi lékař oznámil, že už nemám moc času jsem měla možnost přemýšlet a došlo mi jak sobecky jsem jednala. Připravila jsem Tě o to nejcennější, vidět svou dceru udělat první krok, říct první slůvko. Vždyť to jsou ty nejkrásnější okamžiky v životě rodiče a Ty jsi kvůli mně o ně přišel a naše dcera zase přišla o svého milujícího otce. Proto jsem se rozhodla to napravit, i když je asi už pozdě. Přeji si, aby Deniska vyrůstala u Tebe, svého otce. Ty jí totiž jako jediný můžeš dát vše co bude potřebovat a hlavně to nejdůležitější a to lásku. Po celou dobu co jsem nemohla se o malou starala a ještě pořád prozatím stará Mája, určitě Ti ráda pomůže s čímkoliv. Ona pro mne udělala hodně a já jí jsem neskutečně vděčná, navíc Deniska je na ní zvyklá a má jí moc ráda, proto tě prosím, aby jsi jí nebránil ve stýkání se s malou. Až budeš číst tento dopis budu už na druhém břehu. Prosím netrap se kvůli tomu, že tu už nejsem a žij naplno dál tak jako předtím. I když už nebudu vedle tebe v tvém srdci zůstanu navždy, tak jako jsi ty zůstal v tom mém a ani smrt na tom nemůže nic změnit. Prosím hlavně nezůstávej sám a najdi si nějaké hodné děvče, které Tě bude milovat tak jako Tě miluji já a které tě znovu učiní šťastným. Miluji Tě, Karolína.

Dočítam posledné riadky toho listu, na ktorý kanú moje slzy a znovu sa pozriem na fotografie tej malej. Je tak krásna, celá Karolínka. Neviem, čo bude ďalej, ako budem bez nej žiť, ale jedno viem iste, že o svoju dcéru sa postarám. Z vrecka vyberiem mobil a zavolám Mariane, s ktorou si dohovorím schôdzku na zajtrajšok a poprosím ju či by so sebou mohla vziať aj Denisku.

Mariana
Jen co uložím Denisku, začne mi zvonit mobil. Volajícím je Miro, chce se zítra sejít, domluvíme se na druhou hodinu v té restauraci, jak jsme byli dnes. Nakonec mě požádá, jestli bych sebou nemohla vzít i malou. Slíbím mu, že dorazím i s ní a rozloučíme se. Na druhý den jsem ve dvě hodiny na smluveném místě i s Deniskou. Miro dorazí chvíli po nás a je na něm vidět, že se moc nevyspal, přesto mu to zase neuvěřitelně sluší. Přijde až k nám, pozdravíme se a pak se sehne k malé.
"Ahoj princezno." pozdraví ji a podá jí plyšáka. Pak se zase zvedne a otočí se na mne. "Mariano, zavedeš ma teda k jej hrobu?" Kývnu a pomalu se vydáme na cestu. Miro kráčí tiše vedle mě a po chvíli zahlédne květinářství, ve kterém zmizí. Když vyjde ven, drží v rukou kytici rudých růží.
"Mala je najradšej."
"Já vím." odpovím. A všimnu si, že Miro drží ještě jednu kytici. Zachytí můj pohled a natáhne směrem ke mne svou ruku.
"Miro, ale to přeci..."
"Tá je pre teba, za tvoju ochotu. Mohla si sa na mňa pokojne vykašľať." skočí mi Miro do řeči.
"Tak děkuji." vezmu od něj květy a pokračujeme v cestě.
"Tak toto je Karolínin hrob." ukážu ho Mirovi, když jsme na místě.
"Prosím ťa, mohla by si ma tu nechať o samote?" poprosí mě a já bezeslova odejdu k východu. Zdálky přitom pozoruji Mira, jak se sklání nad Kájiným hrobem a pokládá na něj kytici rudých růží.

Miro
Stojíme pred hrobom mojej lásky a ja cítim, že tu chcem byť sám, preto poprosím Marianu či by s malou nemohli nachvíľu odísť. Ochotne sa vzdiali a ja zostanem pri hrobe sám. Zohnem sa, aby som mohol na hrob položiť kyticu červených ruží, mala je najradšej. Pozerám sa jej fotografiu na náhrobku a po lícach mi pomaly ztékají slzy.

Pomalu se vracím zpět a stále ho pozoruji, jak tam tak stojí bez hnutí. Zastavím se kousek od něj. Všimnu si slz v jeho očích, které pomalu skrápí černý mramor.
"Miro, měli bysme už jít." špitnu do ticha, které protínají pouze Mirovy vzlyky a lehce se dotknu jeho ramene. Otočí se na mne uslzenýma očima.
"Asi máš pravdu." šeptne.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 9. listopadu 2011 v 14:30 | Reagovat

nádherné, ale strašně smutné... stejně se dá dohromady s Marianou :-)

2 Alena Alena | 9. listopadu 2011 v 15:22 | Reagovat

[1]: Souhlasím.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017