close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jednorázovka: Jen jedna z davu!

30. listopadu 2011 v 15:39 |  Fan fiction





Název: Jen jedna z davu!

Autor: Nikys







Zase, jako každou noc, sedím u okna a zasněně pozoruji hvězdy, které osvětlují jinak tmavou nocí zahalené město, ve kterém už 18. let žiji. Dívám se upřeně do prázdna a mé myšlenky patří opět jen jemu. Tomu nejkrásnějšímu klukovi na světě. Znovu a znovu si za zavřenými víčky vybavuji jeho usměvavou pohodovou tvář. Pamatuji si každičký detail jeho něžného obličeje. Olivové oči žnoucí čertovskými plamínky, široké lícní kosti, jemné črty jeho tváře, úzké rty vždy roztáhnuté do nekončícího a srdečného úsměvu. Po ramena dlouhé a vlnité blond vlasy, pevné vysportované tělo, které obepínalo černé tričko, džiny posazené proklatě nízko, že vystavoval na odiv i své jinak dobře utajované znamínko. V rukou svírám fotografii, na které jsme spolu. Znovu si vybavuji tu chvíli jako by to bylo včera. Opět cítím jeho ruku, která mě objímá kolem ramen, ještě pořád si vybavuji vůni jeho parfému a horkost jeho těla, která mnou prostupovala a to zvláštní napětí, které mě zcela pohltilo, když mě k sobě přivinul. Najednou jsem měla pocit, že se vznáším, kolena nervozitou brnkala o sebe cítila jsem jak se mi podlamují a pak se to stalo. Poděkoval mi za fotku a jeho nádherné oči se na moment střetly s těmi mými. Setřu si slzy, které mi pomalu stékají po lících a znovu pohlédnu do tmy za oknem. Pouliční lampy a hvězdy jsou jediným osvětlením, jinak tmavé a klidné červencové noci. Jak ráda bych ho zase viděla, co bych dala jen za chviličku strávenou s ním, místo toho mě čeká další bezesná noc.
"Kolikátá už? Vlastně to ani nepočítám." uvědomím si. Tiše, aby mě nikdo neslyšel vyjdu ven do té tmavé noci a pomalu bloudím ztichlými uličkami osvětlenými pouze pouličními lampami, jen já a věrný přítel, který je mi neustále v patách, "můj stín". Zvedá se vítr a na mou tvář dopadají první dešťové kapky. Je mi to jedno, dál bloudím setmělými uličkami, dokud se únavou nesvezu po stěně jednoho z domů. Objímám kolena a z očí se řinou slzy. Dešťové kapky už ani nevnímám, mimoděk mi na um přijdou slova jedné jeho písničky. "…Tisíce kvapiek spadnú keď spíme ulice zmoknú kým sa neprobudíme. Taxíky svietia a lákajú tých, čo nemajú úkryt a strácajú dych…" Celá udýchaná doběhnu domů, kde se teprve zastavím a v tu chvíli mám pocit, že ztrácím dech. Promočená a vyčerpaná se sesunu na svou postel. Cítím, jak víčka těžknou a já se pomalu propadám do říše snů.
Tmavá silueta pomalu kráčí mým směrem. Vůbec netuším, kdo to může být. Čím více se přibližuje, tím více získává zřetelnější obrysy. Když už je jen kousek ode mne, poznávám ho. Vždyť je to přeci Miro, ale co tady dělá honí se mi hlavou. Mlčky dojde až ke mne a v pase mě něžně uchopí, aby mě posléze přimáčknul ke svému pevnému rozpálenému tělu. Po dlouhé době se cítím konečně šťastná a usmyslím si, že tentokrát už ho nenechám odejít. Dívá se na mne a já cítím jak mě jeho oči propalují naskrz. Chci mu toho tolik říct, ale najednou mě úplně zradil hlas. Miro dál mlčí a přitom si mě zkoumavým pohledem prohlíží. Najednou se přibližuje svými rty k těm mým. Cítím jeho horký vzrušený dech na své tváři. Už, už mě chce políbit, když najednou znovu se napřímí a fascinovaně zírá skrze mě. Ztěžka se otočím a naprázdno polknu, když spatřím nádhernou blondýnku, ke které Miro pomalým krokem kráčí a v půli cesty rozpřahá své pevné ruce, aby mu dívka posléze skočila do náručí a on jí pevně objal a s polibkem na rty se s ní zatočil.
"Miro neodcházej, prosím!" marně na něho křičím, ani se neotočí a ruku v ruce s dívkou kráčí pomalu pryč.
Rozlepím víčka a na tvář mi skane několik slz. Celá se chvěji, stírám pot z čela a pomalu mi dochází, že to byl jen sen, přesto úlevu nepocítím. Vstanu a ještě s roztřesenýma nohama kráčím k oknu, které otevřu dokořán a nasaji ranní létem provoněný vzduch. Ve vzduchu cítím další horký letní den já se však nedokáži radovat z maličkostí tak, jako dřív. Mé myšlenky se neustále vrací k němu, ke klukovi, se kterým toužím tak moc být. I když je pro mne vším a nikdy na něj nezapomenu, moc dobře vím, že pro něj navždy budu jen jednou z davu…
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 ppp ppp | 30. listopadu 2011 v 15:49 | Reagovat

moc hezký a bohužel krutá realita pro spoustu děvčat

2 world-with-hsm world-with-hsm | Web | 30. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

ANo, můžeš využít oba způsoby

3 Alena Alena | 30. listopadu 2011 v 16:28 | Reagovat

Je to krásné... konečně něco, kde je opravdová realita a nejen fan fiction.. tak by mě zajímalo.. je to autorčin případ? Takto se trápit? Pokud ano, tak si myslím, že není proč...

4 nikys20 nikys20 | Web | 30. listopadu 2011 v 17:48 | Reagovat

[3]: Nene můj případ to rozhodně neni. Jen mě tak napadlo napsat něco trochu jiného než jsou ty ostatní povídky. Je to spíš takové zamyšlení.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017