
Název: Vek je iba číslo - 4. část
Autor: PUPČA
Usmál se a jen letmo mě políbil na tvář, vzal za ruku a já se jak ve snech zvedla, sebrala kabelku a následovala ho. Cestu jsem nevnímala, šla jsem slepě a neschopná normálně uvažovat. Když se zastavil u dveří pokoje a odemykal je, celým mým tělem křičelo jedno jediné slovo UMŘU, stála jsem na prahu, zírala do malé předsíňky a snažila se přinutit nohy ke kroku, Mirovy rty opět vykouzlily úsměv, něžně mě popostrčil dovnitř a já slyšla jak zamyká. V hlavě mi hučelo a měla jsem pocit, že je mi znova osmnáct a čeká mě moje POPRVÉ. Stála jsem v té předsíňce a nohy stále odmítaly poslušnost. Miro se zul a já tak nějak instinktivně sice vyzula střevíce, ale stála jsem pořád na to samém místě.
"POJĎ ĎALEJ." uslyšela jsem Mirův hlas a já se končně pohnula a vstoupila do malého pokoje, kde byla jen postel, křesílko, ve stěně televize a malinký báreček. "DÁŠ SI NIEČO, DŽUS?" zeptal se.
"EE." jen jsem zakroutila hlavou a stála jak přibitá, skleničku bych nejspíš ani neudržela,.
"TAK ANI JA." řekl a začal se ke mně pomalu přibližovat. Šly na mě mrákoty a uvědomovala jsem si hlouposti, jako že mám pořád ještě kabelku přes rameno a ty brýle, co mám na nose mi vubec neslušej. Přivřela jsem oči, sklonila hlavu a nevěděla, co dělat. Cítila jsem, že už stojí těsně u mě.
"TOTO NĚPOTREBUJEŠ." řekl tiše a kabelka se ocitla na zemi. Trochu se rozkročil a jeho ruce mě objaly v pase a něžně přítálhy blíž k němu, byla jsem totálně v křeči a tělem mi projíždělo miliony voltů. Uvědomila jsem si, že moje ruce pořád bezvládně visí a pomalu je přesunula na jeho záda a naše objetí bylo ještě pevnější. Miro se ke mně víc přitlačil a něžně vzdychl. Zvedla jsem hlavu - najednou jsem chtěla vidět ty jeho nádherný oči. Měl je přivřený a ústa lehce pootevřená. Pomaličku se skláněl, až se naše rty spojily a on těmi svými něžně přejížděl po mých a jazyk použil jen občas, bylo to vzrušující. Většina mužskejch vám vrazí jazyk rovnou do krku, ale tohle bylo něžné a jen pomaloučku nabíralo na intenzitě.
Odhrnul mi dlouhé tmavé vlasy a jeho usta se přesunula na muj krk, něžné polibky a vlhkost jeho ust mě přiváděla k šílenství a já už se sotva držela na nohou.............
"POJĎ ĎALEJ." uslyšela jsem Mirův hlas a já se končně pohnula a vstoupila do malého pokoje, kde byla jen postel, křesílko, ve stěně televize a malinký báreček. "DÁŠ SI NIEČO, DŽUS?" zeptal se.
"EE." jen jsem zakroutila hlavou a stála jak přibitá, skleničku bych nejspíš ani neudržela,.
"TAK ANI JA." řekl a začal se ke mně pomalu přibližovat. Šly na mě mrákoty a uvědomovala jsem si hlouposti, jako že mám pořád ještě kabelku přes rameno a ty brýle, co mám na nose mi vubec neslušej. Přivřela jsem oči, sklonila hlavu a nevěděla, co dělat. Cítila jsem, že už stojí těsně u mě.
"TOTO NĚPOTREBUJEŠ." řekl tiše a kabelka se ocitla na zemi. Trochu se rozkročil a jeho ruce mě objaly v pase a něžně přítálhy blíž k němu, byla jsem totálně v křeči a tělem mi projíždělo miliony voltů. Uvědomila jsem si, že moje ruce pořád bezvládně visí a pomalu je přesunula na jeho záda a naše objetí bylo ještě pevnější. Miro se ke mně víc přitlačil a něžně vzdychl. Zvedla jsem hlavu - najednou jsem chtěla vidět ty jeho nádherný oči. Měl je přivřený a ústa lehce pootevřená. Pomaličku se skláněl, až se naše rty spojily a on těmi svými něžně přejížděl po mých a jazyk použil jen občas, bylo to vzrušující. Většina mužskejch vám vrazí jazyk rovnou do krku, ale tohle bylo něžné a jen pomaloučku nabíralo na intenzitě.
Odhrnul mi dlouhé tmavé vlasy a jeho usta se přesunula na muj krk, něžné polibky a vlhkost jeho ust mě přiváděla k šílenství a já už se sotva držela na nohou.............
















Jééé, no tak to jsem zvědavá, co bude dál! Snad je nic nevyruší... :-D autorka píše skvěle, moc se těším na další díl! :-)