close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Vek je iba číslo - 2. část

28. října 2011 v 13:40 |  Fan fiction





Název: Vek je iba číslo - 2. část

Autor: PUPČA







"MOŽEM?" zeptal se, sedl si naproti a před sebe postavil pivo, co si donesl. Na rtech vykouzlil usměv a já zas jen zírala a nevěřila svým očím ani uším. Asi jsem musela mít výraz šílence, protože na mě chvíli koukal a asi nevěděl, co říct. "AKO SA VOLÁŠ?" zeptal se tedy přímo a já se snažila odpovědět, ale slova se mi zadrhávala v krku.
"PETRA." hlesla jsem.
"A JA MIRO." řekl samosřejmě naprosto zbytečně.
"JÁ VÍM." koktala jsem, hlas se mi třásl a měla jsem sto chutí zalézt pod ten stul - kdybych se tam vešla. Miro se ale rychle vzpamatoval a naše koverzace začala trošičku nabírat spád i když musím uznat, že mluvil spíš on a ze mě jen občas vypadlo nějaké to slovíčko, když jich mělo být víc, hlas měla jsem problém jen ze sebe vysoukat, ale Miro byl báječný společník a nenechal mě utopit se v mé vlastní nejistotě a studu. Povídali jsme si dlouho, hudba tiše hrála a já ani nepostřehla, že sestra se s Romanem se kamsi vytratili a zbytek společnosti taky někam zmizel. Hltala jsem ho očima a přála si, aby tenhle večer nikdy neskončil.
"VIEŠ ČO, POJĎ TANCOVAŤ." pronesl Miro najednou bez varování a už mě táhl za ruku.
"NEEE!" bránila jsem se. "JÁ TO NEUMIM!" Ale byla jsem bez šance to změnit a tak jsme jen my dva v pološeru malého baru začali tančit na pomaloučkou písničku. Držel mě kolem pasu a já mu položila ruce na ramena, byl tak hrozně blízko, že jsem se bála i dýchat, aby se ten sen nerozplynul.
"IDE TI TO SKVELE." řekl a přitáhl mě ještě blíž k sobě, tělem mi projel blesk a měla jsem co dělat udržet se na nohou. Jeho objetí bylo pevné, hudba příjemná a jeho ruce se pomaločku začaly sunout pod moje tričko a já ucítila jeho teplé ruce na svých nahých zádech, instinktivně jsem se prohnula, svoje ruce spojila za jeho krkem a položila hlavu na jeho prsa. Pořád jsme se ploužili v rytmu hudby a já cítila jeho dech nahoře ve svých vlasech. Jeho levá ruka se oddělila, přesunula se výš a za bradu mě zdvihl hlavu a jeho rty se neúprosně blížily k mým, byly měkké, vlhké a něžné.
"PANE BOŽE, PANE BOŽE!" křičelo celé moje JÁ,a le plně jsem se oddala slasti jeho úst. Nemám zdání, jak dlouho to trvalo. Z povzdáli a s ozvěnou jsem najednou slyšela volání svého i jeho jména a pomalu se probírala. Vedle nás stáli moje sestra s Romanem a snažili se na sebe upoutat naši pozornost.
"ČO, ČO, ČO JE?" Zmohl se Miro za chvíli na otázku.
"NO ČO BY BOLO, IDEME, ZABUDOL SI? BRNO VOLÁ, CESTA JE DLHÁ." Pronesl poněkud nervózně Roman a táhl ho za rukáv pryč. Miro ustoupil dva kroky, vytrhl se mu a otočil se na mě, já stála jak přibitá a nebyla schopná se pohnout.
"ČÍSLO." koukal se na mě.
"CO, CO?" koktala jsem neschopná přemýšlet.
"DAJ MI SVOJE ČÍSLO." díval se na mě a tahal z kapsy mobil. Vysoukala jsem ze sebe telefonní číslo, které si Miro nacvakal do svého mobilu a zmizel spolu s Romanem za dveřmi baru. Stála jsem tam jak opařená a koktala cosi o tom, že chci, aby se vrátil.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Xx Zubíík xX Xx Zubíík xX | Web | 28. října 2011 v 13:43 | Reagovat

pěkný článek :))

2 dada dada | 28. října 2011 v 13:51 | Reagovat

sranda

3 Diana Diana | E-mail | 28. října 2011 v 13:51 | Reagovat

Aha, takže taky to umíš, no fantazii se meze nekladou, takže jsem zvědavá na pokračování, piš dál. ;)"

4 Miška Miška | Web | 28. října 2011 v 14:09 | Reagovat

Pěkné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017