close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Souboj titánů - 26. část

28. října 2011 v 13:29 |  Fan fiction



Název: Souboj titánů - 26. část

Autor: Míša Nesvalová - rosemaid-girl





"Tak toto si nemala hovoriť!" řekl a vlepil mi facku. Potom už si jen pamatuju, jak padám k zemi a vidím odcházet Jara. Zavřela jsem oči a poddala se svému žalu.
"Vždyť já ho miluju! Proč jsem mu to řekla, proč se to stalo, proč... chtěla jsem s ním být už navždy, tak proč jsem mu to já kráva říkala!" nadávala jsem si v duchu. Bolela mě hlava, ale tahle bolest byla zanedbatelná ve srovnání s tím, co jsem cítila v srdci. Když odešel, vypálil mi tam velkou díru, kterou může zahojit jen on sám. Měl pravdu! Tímhle se můj problém vyřešil! Ale v jednom se spletl, nechci být s Mirem, já chci jeho! Krucinál, já jsem fakt blbá! Najednou jsem uslyšela v dálce nějaký hlas.
"Miška? Miška, čo sa stalo, si v pohodě?" byl to Roman, poznala jsem jeho hlas. Chtěla jsem, aby věděl, že jsem v pořádku, ale víčka mě neposlouchala, zůstávaly pořád zavřené. A tak jsem se snažila aspoň něco říct.
"Romi? Já chci Jara!" to bylo jediné, na co jsem dokázala myslet.
"Teraz ťa musím odniesť dovnútra a potom mu zavolám, hej?" v jeho hlase byl znát úsměv. Zvedl mě ze země a nesl zpátky do nemocnice.
"Dobře." řekla jsem unaveně a opřela si hlavu o jeho rameno. Vůbec jsem nedokázala vnímat, jestli jde poschodech nebo jede výtahem, pořád jsem uvažovala nad tím, co jsem Jarimu řekla. A nad tím, proč jsem si vybrala jeho? Vždyť mě uhodil, a kdyby našel ty správná slova, tak by mi i nadal a ještě mě opustil, ale stejně ho stále miluju. A mnohem víc než Mira! Jak už jsem to řekla Jarovi, Miro je kamarád. Z mého přemýšlení mě vytrhl Mirův hlas.
"Čo sa stalo, je v poriadku?" nemohla jsem tomu uvěřit, slyšela jsem Mirův hlas. On se uzdravil? Nebo se přeměnil? Ne, to není možné, Tomi přece říkal, že přeměna je bolestivá a trvá nejméně 2 dny.
"Ano, je iba vela unavená." řekl Romi a já jsem se donutila otevřít oči, abych se přesvědčila, jestli je to opravdu Miro. Roman mě položil na postel a já konečně otevřela oči. Nade mnou se skláněl důvěrně známý obličej orámovaný zlatými vlasy. Byl to on! Uzdravil se.. ale jak je to možné? Krásně se usmíval.
"Všetko ti potom poviem slubujem!" vtiskl mi pusu na čelo. Vážně pochybuju o tom, že všichni upíři neumí číst myšlenky, ale vždyť Miro není upír. Byla jsem z toho zmatená. "Ale teraz si musíš odpočinúť, hej ? Aby toho na teba nebolo príliš!"
"Ale já nejsem unavená!" zaprotestovala jsem.
"Ozaj?" pozvedl jedno obočí, když jsem si zívla.
"Možná trošičku, ale.. " nenechal mě domluvit, přiložil prst k mým ústům.
"Pššt, musíš si odpočinúť a je len na tebe kde..." stále se usmíval.
"Tady určitě ne! Nemocnici nechci vidět nejmíň sto let!" Kluci se zasmáli a Roman mi pomohl se posadit. "Děkuju." řekla jsem mu. "Tak kam mě vezmete, hoši?" zeptala jsem se.
"Kam si bude dáma žalať!" poklonil se Miro.
"V tom případě..." zamyslela jsem se. "Chci jet s vámi za Martinkou! A dal jí vůbec někdo vědět, že dojedete pozdějc?" Kluci se zase zasmáli.
"Tak dobre, môžeš isť s nami, ale len keď ti to povolia rodičia!" zvážnel Miro.
"A sakra, na to jsem nepomyslela." zamručela jsem si pro sebe.
"Hovorila si niečo?" zeptal se mě Mirko.
"Ne, ne, nic jsem neříkala, ale to bude asi problém, na rodiče jsem jaksi pozapomněla..." odmlčela jsem se. "Ale to nevadí pojedu příště" mrkla jsem na kluky a všichni na souhlas kývli hlavou. "Mimochodem... Romi? Nezapomněl si na něco?"
"Jaj, prepač, už idem!" vystřelil ze dveří s mobilem v ruce. Kluci se na mě tázavě podívali.
"K tomu se dostanem.. ale teď jsi na řadě ty Miro!" řekla jsem povzbudivě.
"Ak ti to nevadí, tak jej to poviem ja." přihlásil se o slovo Tomi.
"Nie, nevadí, veď je to tvoja zásluha." usmál se Miro na Tomiho a ten mu to oplatil.
"Ďakujem, takže ako už som ti hovoril, Miro sa chcel nechať premeniť, ale keď som sa chystal ho uhrysť tak som si vzpomenul, že naša krv lieči. Keď sa jej napije človek, uzdraví sa." pyšně se usmál Tomi. "A tak som mu dal napiť a výsledok vidíš tu teraz!"
"Já jsem nevěděla že upíři mají krev..." řekla jsem upřímně a tím jsem způsobila velký výbuch smíchu jak u Tomiho, tak u Mira.
"Ako už som ti hovoril, v Twilight ságe nie je všetko pravda, ako to, že môžme chodiť na slnku a nežiarime pri tom ako diamant ani nič podobné, len je nám to trocha neprijemné."
"Jo, to už si říkal, ale že mají upíři krev? Kdo to kdy slyšel?" mluvila jsem naprosto vážně, ale oni se stejně zase začali smát.
"Asi máš pravdu, nikto to neslyšel, lebo sme to nikemu nepovedali!"
"Asi to tak bude. Takže Miro není upír?" Vím, že už to v podstatě řekl, ale chtěla jsem si být jistá.
"Nie! Miro zatial nie je upír!" Zatím? On řekl zatím? Takže se stejně chce proměnit.
"Můžu být s Mirem o samotě?" Mirko z pokoje skoro vyletěl, aby se nemusel potkat ve dveřích s Tomim. Asi mu to vážně nedělalo dobře. Tomi šel za ním a zavřel dveře.
"Čopak Miška?" zeptal se mě, když viděl, že se můj výraz změnil.
"Víš, chtěla jsem ti to říct už před tím, než jste jeli za Martinkou, ale ještě jsem si tím nebyla jistá."
"Ty si tehotná? Miška to je super!" začal jásat Miro. Nechápala jse,m kde se v něm brala ta energie, před chvíli ještě ležel v bezvědomí na posteli a teď tady skáče radostí.
"Ne, Miro, poslouchej mě! Já nejsem těhotná!" okřikla jsem ho. Přestal s tím poskakováním a sedl si na postel.
"Nie? A čo si mi to teda chcela povedať?" Zhluboka jsem se nadechla.
"Chtěla jsem ti říct, že... že..." rozbrečela jsem se. Přisunul se ke mně a pohladil mě.
"Ano Miška? Ma to možeš povedať." řekl svým jemným hlasem, trochu mě to uklidnilo a snažila jsem se pokračovat.
"Já... já miluju Jara!" Tak a je to venku. Miro znehybněl, zdálo se mi, jako by snad i přestal dýchat. "Vím, že jsem ti to měla říct už dávno, ale já jsem to nedokázala, promiň, moc se ti omlouvám, že jsem to protahovala, ale vlastně jsem si to uvědomila až dneska ráno, když jsem se s ním pohádala a on mě uhodil...." chtěla jsem pokračovat ala v ten moment Miro vyskočil z postele.
"Čože urobil? Ten haj*el! A kde teraz je, hm?" pochodoval po pokoji sem a tam. "Ja ho zabijem! Toto nie! Toto robiť nebude!" rozčiloval se.
"Přestaň!" zakřičela jsem na něj. "Uklidni se sakra! To není tvoje věc!" zastavil se a otočil se na mě.
"Toto že nie je moja vec? Ty si moje dievča a on je bubeník v mojej kapele! Je to moja vec!" řekl posmutněle.
"On je možná bubeník v tvojí kapele, ale já už rozhodně nejsem tvoje holka!"
"Ty si mi dala kopačky?" zasýpal, chytl se okraje postele a silně dýchal. "Prečo? " řekl se slzami v očích. Byl hrozně roztomilej když brečel. Ale nesměla jsem mu na to skočit.
"Protože miluju Jara! A na tom tvoje slzy nic nezmění!" Popotáhl.
"Ja viem.. ale keď.. ja ťa mám vela rád a nechem o teba prijsť, vieš?" podíval se na mě svýma uplakanýma očima.
"Vždyť o mě nepřijdeš! Pořád budu vaše princezna, vaše veličenstvo!" vzpomněla jsem si na, to jak Miro plánoval, že bude prezidentem. Poklonila jsem se mu a Miro se usmá.l "Honem foťák, to se musí zdokumentovat! Šmajda se po sto letech usmál!" zavtipkovala jsem a Mirův úsměv se roztáhl ještě víc.
"Som rád, že budeš moja princezná, a možeš mi ako moja poddaná splnit jedno želanie?"
"Pokud bude v rámci mých možností, klidně." chtěla jsem mu udělat radost, když jsem ho rozbrečela.
"Možem ťa naposledy pobozkať?" vypadlo z něj…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův nový videoklip Loneliness?

Ano
Ne
Ještě jsem neviděl(a)...

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 28. října 2011 v 14:11 | Reagovat

Kolik to má dílů? :-)

2 rosemaid-girl rosemaid-girl | 28. října 2011 v 17:11 | Reagovat

to ještě nwm .. ještě to nemám dopsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017