
Název: Souboj titánů - 25. část
Autor: Míša Nesvalová - rosemaid-girl
"No vieš, keď sme sa jednou rozprávali, tak mi povedal, že keby mal život na vlásiku, tak ho mám premeniť a tiež povedal, že vie, že je to sobecké, keď s tebou chce byť nekonečne dlho, ale že by to nemohol urobiť ani fanušikom, ani nikomu inému, a nepriatelom už vobec nie."
"Takže Miro to věděl." řekla jsem udiveně.
"Predsa by som to nemohol tajit pred najlepším kamaratom... vlastně to ja som dovod, prečo odcháza Mirko zo skupiny, nechce som mnou mať nič spoločné..." pověděl smutně. Poplácala jsem ho na rameno.
"Oni to ví všichni kluci?" uvědomila jsem si, co předtím řekl.
"Ako už som hovoril... ", povzdychl si, "..nemohol by som klamať kamaratom."
"Jo jasně, chápu..." zase jsem se zamyslela, "a kdy ho chceš proměnit? A ta sestřička přece říkala, že se jeho stav zlepšil."
"To neviem kedy budem mať tú možnosť, no hej ona to povedala, lebo... "odmlčel se.
"Protože?"
Lebo som ju ovplyvnil..."
"Co že si udělal?" zeptala jsem se překvapeně.
"Ovplyvnil som jej mysel, len takto nás nechala prespať v nemocnici a iba tak som ťa donútil mi veriť."
"Ty si mě ovlivnil?" zeptala jsem se nevěřícně, byla jsem na něj naštvaná.
"Musel som... ty by si inač začala vyvádzat." Ale v tomto měl pravdu, zbytečně bych vyváděla...
"To máš pravdu." uznala jsem.
"Som rád, že si sa nenahnevala.." připustil Tomi.
"Hm..." zabručela jsem. "Ale musíš mi slíbit jedno!"
"Jasne čo len budeš chcieť." řekl pohotově.
"Už nikdy nebudeš ovlivňovat nikoho, komu by to mohlo ublížit! A hlavně ne nikoho z kapely ani kamarádů! Jasný?" vrhla jsem na něj přísný pohled.
"Jasné." usmál se.
"Super!" Už jsme stáli před pokojem, kde ležel Miro. Otevřeli jsme dveře a zjistili, že kluci ještě spí. Ale když jsem si sedla na postel, kde jsem spala, Jaro se probudil.
"Dobré ráno." popřála jsem mu.
"Aj tebe slnieč…" řekl to až moc nahlas a tak jsem mu zakryla pusu rukou. Dozvěděla jsem se sice, že Tomi slyší velmi dobře, takže to určitě postřehl a kluci ještě spali, ale i tak! Co kdyby... :P Vtiskl mi do dlaně pusu, a usmál se.
"Nepůjdeme se projít?" zeptala jsem se a ani jsem nečekala jinou odpověď.
"Jasne!" vyskočil z postele a obouval si boty. Mezitím jsem zašla za Tomim.
"Dělej co musíš" pousmála jsem a Tomi jen kývl. Ucítila jsem Jarův dech na krku.
"Ideme?" Kývla jsem a znovu se usmála na Tomiho. Než jsme vyšli z pokoje, ještě jsem se podívala na Mira a povzdechla si. Když jsem zavřela dveře od pokoje, chytila jsem Jara za ruku a šli jsme na procházku.
"Kde si bola s Tomim?" zeptal se mě na schodech a znělo to trochu žárlivě. Nevěděla jsem, co mu mám říct. Pravdu! Jasně že pravdu, ale těžce se mluví o tom, že vím, že jeden z jeho kamarádů je upír.
"Byli jsme se projít do parku a povídali jsme si, nechtěli jsme vás budit." To nebyla lež. Jen ne celá pravda.
"Aha..." řekl nezaujatě. "Douf.." chtěl něco dodat, ale já jsem ho přeskočila.
"Neboj, nekousl mě, ani se o tom nepokusil." Oddechl si.
"To má šťastie ináč by som..." zarazil se. "Počkat! Ako to..? On.." koktal ze sebe.
"On mi všechno řekl, nemusíš mít strach, vím, že je to vaše velké tajemství, nikomu to neřeknu."
"Veď ja viem, ty nie si taká..." objal mě kolem ramen.
"To ne, ale jsem běhna." řekla jsem sklesle. Jaro okamžitě zbystřil.
"Toto nehovor Miška! Ty nie si behna!!"
"Ale co když mi to tak vyhovuje? Co když nechci přijít ani o jednoho z vás? Co když vás miluju oba? Co potom?" zoufale jsem se rozbrečela. Jaro mě objal a tak jsem si položila hlavu na jeho hruď a plakala. Jari mě hladil na zádech a občas mi dal pusu do vlasů.
"Ale ja ťa budem milovať stále! Aj keď by si sa rozhodla zostať s Mirom, stále budeš mať v mojom srdci miesto, rozumieš mi?" utřela jsem si slzy rukávem a přikývla. Vzal moji bradu, aby se mi mohl podívat do očí a roztomile řekl. "Ty si krásná, aj keď plačeš." Pokusila jsem se o úsměv. "Ale takto si eště krajšia." dodal a konečně jsme se zase políbili. Tentokrát byly jeho polibky něžné, ale pořád stejně krásné. Když jsme se přestali líbat znovu jsem si položila hlavu na jeho hruď.
"Tomi by to měl udělat!" řekla jsem najednou. Jaro ztuhnul.
"Prečo? Veď sa jeho stav zlepšil, sestrička to hovor..." zamyslel se. "On ju ovplyvnil, či?" přikývla jsem.
"Neměl jinou možnost! Jinak by nás nenechala s ním zůstat!" Viděla jsem, že byl naštvaný. "Jari?" hlas se mi zlomil, byla jsem vystrašená, nikdy jsem nepostřehla, že by se někdo z nich doopravdy naštval.
"Slúbil nám, že už to viacej neurobí!" zavrčel Jari. "Toto mu neprejde!" vtrhl se z mého objetí a pospíchal za Tomim.
"Ale on neměl jinou možnost! Viděl, že jsme s ním moc chtěli zůstat! Nemohla jsem tam Mira nechat samotného!" snažila jsem se ho uklidnit, ale to se mi moc nepovedlo. Když jsem vyslovila poslední větu zastavil se a otočil se ke mně.
"Tak týmto sa myslím vyriešil tvoj velký problém!" rozkřikl se a já jsem nebyla schopná slova. "Už si sa rozhodla, takže tu nemám čo robit." řekl už o něco tišeji. Zůstala jsem stát jako opařená.
"Tak já se strachuju o kamaráda a ty si myslíš, že tě nemám ráda? Jen proto, že jsem ho nechtěla nechat samotného v bezvědomí? Jsi hrozný sobec! A to že budu radši s ním si teď vychytal! Nebudu se sobcem, co myslí jen na to jedno!" zařvala jsem na něj a do očí mi znovu hrkly slzy.
"Ty... Ty..." nenacházel slova. Myslím, že kdyby byl po ruce nějaký ostrý předmět tak už ho po mě hodil. Naštěstí ale nic neměl. Přistoupil ke mně blíž a...
















Dobrá povídka