close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Souboj titánů - 24. část

25. října 2011 v 10:49 |  Fan fiction





Název: Souboj titánů - 24. část

Autor: Míša Nesvalová - rosemaid-girl







"Takže? Nenapínej..!" zafňukala jsem.
"Takže možme prespať aj u neho v pokoji." dopověděl stále se usmívající Tomi.
"To je super!" řekla jsem nadšeně. "Jak se ti podařilo tu sestřičku přemluvit? Vždyť nás tam nechtěla ani pustit." vyptávala jsem se mezitím, co jsme se přesunovali do pokoje, kde ležel Miro. Byly tam ještě další tři postele. Roman s Mirkem si jednu zabrali a další Tomi a tu nejblíž k Mirovi jsme měli já s Jarem. Všichni jsme si jenom vyzuli boty, sundali bundy a zalehli do postelí. Nevím, jak ostatní, ale já jsem byla totálně ztrhaná.
"Dobrou noc, kluci." zašeptala jsem, ale i tak mě kluci slyšeli.
"Dobrú." odpověděli zároveň. Do teď jsem ležela na zádech a tak jsem se přetočila na bok, abych mohla dát Jarovi pusu. On to samozřejmě hned pochopil a tak se rychle překulil na bok. Trošku jsem se nad tím pousmála. Jaro mě objal kolem pasu a přitáhl si mě blíž. Chvíli jsem jen tak leželi, ale potom se naše obličeje začaly přibližovat až se naše rty spojily v krásném polibku. Nechtěla jsem, abysme se přestali líbat, ne teď - potřebovala jsem podporu, jinak bych se asi sesypala, v tento okamžik jsem byla ráda, že mám dva kluky - ale nemohli jsme se líbat, když vedle nás leží Miro v komatu, takže jsem se odtáhla a střelila k němu provinilý pohled. Jaro kývl, asi to znamenalo, že to chápe. Přetočila jsem se na druhý bok a dívala jsem se na Mira. Byla jsem smutná, že se to stalo, ale čas vrátit nedokážu. Po tvářích se mi znovu rozkutálely slzy. Jaro mi instinktivně pohladil ruku.
"Obejmi mě! A nepouštěj." zašeptala jsem unaveně, věděla jsem, že tento příkaz se Jarovi líbil. Chytil mě kolem pasu a přitiskl k sobě. Tak ráda jsem cítila jeho blízkost, ale byla jsem moc unavená na to, abych si ji dokázala vychutnat. Víčka jsem měla stále těžší, až už jsem nemohla udržet oči otevřené a usnula jsem v Jarově objetí.
Když jsem se probudila, bylo už šero. Slyšela jsem kroky, někdo pořád chodil tam a zpět po místnosti. Potom se zastavil u Mirovi postele. Odvážila jsem se znovu otevřít oči a podívat se, kdo to tady chodí. ale to jsem asi neměla dělat. U Mirovy postele stál Tomi (na tom by samozřejmě nebylo nic divnýho) a držel zvednutou Mirovu paži. Nasál její vůni a olízl si rty. Zadíval se na Mirovu paži a pomalu se k ní přibližoval, při tom otevíral ústa a tak jsem uviděla... Ne to není možný, to se mi muselo jenom zdát... Protřela jsem si oči a znovu jsem se podívala na Tomiho. Nezdálo se mi to... pár centimetrů od Mirovy paže, cenil Tomi své zuby s výraznými upírskými špičáky.
"Jakto, že jsem si toho nikdy nevšimla!" nadávala jsem si v duchu. Chtěla jsem rychle seskočit z postele a zabránit Tomimu, aby ho kousnul, ale až teď jsem si uvědomila, jak pevně mě Jaro svírá. Opatrně jsem uvolnila jeho sevření a vyklouzla z postele. Tomi si mě ani nevšiml. Asi byl moc zaneprázdněný krví, která tekla hadičkami do Mirova těla. To se mi ale hodilo. Chtěla jsem se vyplížit ven a zavolat pomoc, ale když jsem chytla za kliku, Tomi se náhle otočil, pustil Mirovi ruku a v podstatě přiletěl ke mně. Odstrčil moji ruku z kliky, naklonil hlavu na bok a přívětivě se usmál.
"Ty si chcela odisť?" zeptal se a stále se usmíval. Opřela jsem se o dveře, abych nespadla, protože se mi začaly podlamovat kolena a celá jsem se třásla. Byla jsem hrozně vystrašená. Nedokázala jsem ze sebe vydat ani hlásku.
"Ty sa ma bojíš?" odtáhl se. Přikývla jsem a on popošel ještě dál. "Prepáč, nechcel som ťa vystrašiť." řekl sklesle. Znovu jsem přikývla. "nechceš sa isť prejsť von?" nevěděla jsem jak na to zareagovat. co když mě někde v křoví vysaje? ale něco uvnitř mě nutilo mu věřit. Dívala jsem se mu do očí a byla jsem zmatená. Hrozně zmatená.. nakonec jsem souhlasila. Šla jsem k posteli si obout boty a potom jsem vyšla z pokoje v závěsu za Tomim. Chápala jsem, proč to nechtěl řešit v nemocnici, bylo to pro něj moc nebezpečné. Kousek od nemocnice byl park, tak jsme tam zašli. Usadili jsme se na nejbližší lavičku a já jsem čekala, co řekne.
"Čo by si o mně chcela vedieť?" zeptal se a mě to v celku zarazilo.
"Jsi upír?" pošeptala jsem nemohla jsem si být jistá, že se někdo neschovává za stromem. Tomi se pousmál.
"Hej." řekl pyšně.
"A osta..?" ani jsem to nestihla doříct.
"Nie, len ja!" vyhrkl. Zamyslela jsem se, jestli se ho mám zeptat nebo ne. "Nad čím premýšlaš?" zeptal se a mě to vyvedlo z míry.
"Nevím, jestli... ne to je blbost..." zavrhla jsem to.
"Ma sa možeš spýtať na čo chceš... ja ti za to hlavu neodhryzem." Zamrkala jsem abych vypudila myšlenku na to, jak mi odtrhává hlavu od těla.
"No... ty... jak se můžeš tak rychle pohybovat?" vyhrkla jsem najednou.
"Pre nás je to snadné, neviem prečo, ale možeme se pohybovat velmi rýchlo."
"Nás?" zírala jsem překvapeně.
"Snad si si nemyslela že som posledný svojho druhu..." ušklíbl se.
"Ne, to ne jen, nad tím jsem zrovna nepřemýšlela... a kolik vás tu je?" takhle jsme si povídali ještě dlouho, ale pořád jsem se vyhýbala té základní otázce.
"Viem, čo chceš vedieť." řekl, když jsem dlouho mlčela. Udiveně jsem se na něj podívala. " Jediná vec na ktorú si sa ještě nezpýtala, viem, že to chceš vedieť!"
"Jak..? "nřekla jsem skoro neslyšně a vzpomněla jsem si na Stmívání. Já jsem ale trubka! Plácla jsem se do čela. "Ty umíš číst myšlenky.." konstatovala jsem.
"Ako si na to prišla preboha? Nie, ja neviem čítať myšlienky.. " Jasně to umí jenom Edward.. Každý upír nemusí mít extra schopnosti, co to proboha zase plácám za nesmysly.. nadávala jsem si v duchu.
"Promiň, jen mě to tak napadlo..." řekla jsem trochu provinile.
"To je v pohode.. Viem že to bolo v Súmraku, ale ja žiadne schopnosti nemám, iba viem hrať na basgitare!" usmál se.
"Aha, a ty ses díval na Stmívání?"
"Nie, iba som ho čítal, veď je to svetový bestseller!" mrkl na mě.
"Aha.. :) asi bych si to taky měla přečíst, film se mi zdá úžasný, ale knížka bude určitě lepší."
"To iste a keď už sme u toho, áno pijem krv, ale lidskej sa snažím vyhýbať a hej možem jesť aj normálné jedlo, ale nie je to ono, prepáč, ale tie palacinky mi chutili ako blato." při té vzpomínce se otřepal. Zachichotala jsem se.
"V tom případě si dobrý herec." myšlenku na krev jsem se snažila vypudit z hlavy.
"Ani nie.. nemali bysme isť? Kluci sa po tebe budu sháňať!" V ten moment mi došlo, že jsem vlastně venku s upírem a sama. Rychle jsem se zvedla a chtěla být zase co nejblíž Jarovi a Mirovi.
"Máš pravdu, měli bysme jít!" Tomi už stál vedle mě a šli jsme směr nemocnice.
"Ja som ti vlastně nepovedal, čo s tým Mirom..." uvědomil si Tomi. Zastavil se. "Ale neviem, či by som ti to mal povedať, ale asi hej, veď je tvoj kluk..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 25. října 2011 v 11:06 | Reagovat

Tomi jako upír :-D podle mě kousnul Mira a on se tedko bude taky měnit, že? :-D

2 Miss MuciceQ Miss MuciceQ | Web | 25. října 2011 v 12:19 | Reagovat

[1]: taky si myslim :•D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017