
Název: Škola a jiná neštěstí - 3. část
Autor: Vlasta1998
"Jaroo!" zařvala Marky už odedveří.
"V obývačke!" ozvalo se z bytu.
"Ja len, až príde Adam, tak ho za nami pošli, prosím ťa."
"Koho tu máš?" ve dveřích se objevil mladý kluk, s vyčesaným čírem na hlavě a pomněnkově modrýma očima.
"V obývačke!" ozvalo se z bytu.
"Ja len, až príde Adam, tak ho za nami pošli, prosím ťa."
"Koho tu máš?" ve dveřích se objevil mladý kluk, s vyčesaným čírem na hlavě a pomněnkově modrýma očima.
"Ahoj." Usmála jsem se na něj
"Ahoj, teba som tu ešte nevidel, teda myslím." Usmál se i on.
"Ne, neviděl jsi mě tady, jsem tu nová, Eva."
"Aha, Jaro. Marky, prosím ťa hudbu nie moc nahlas, príde Miro." Marky přikývla a odvedla si mě do svého pokoje. Pokoj byl prosvětlený velkými okny a celkově vymalovaný béžovo-oranžovou barvou. "Brácha ti nechal pokoj s balkónem?" podivila jsem se. "To by moje ségra nikdy neudělala." Zamračila jsme se při vzpomínce na ni.
"Ahoj, teba som tu ešte nevidel, teda myslím." Usmál se i on.
"Ne, neviděl jsi mě tady, jsem tu nová, Eva."
"Aha, Jaro. Marky, prosím ťa hudbu nie moc nahlas, príde Miro." Marky přikývla a odvedla si mě do svého pokoje. Pokoj byl prosvětlený velkými okny a celkově vymalovaný béžovo-oranžovou barvou. "Brácha ti nechal pokoj s balkónem?" podivila jsem se. "To by moje ségra nikdy neudělala." Zamračila jsme se při vzpomínce na ni.
"Ty máš sestru?" podivila se.
"Jo, ale nemáme se moc v lásce." Zamračila jsem se.
"Aha." Přikývla.
"A kdy má přijít Adam?"
"Išiel si pre niečo domov a hneď príde, mal by tu byť asi z päť minút."
"A v jaké skupině vlastně hraje?"
"No, ich skupina sa volá Rosemaid a ak chceš, niečo ti od nich pustím." Chvíli hledala v počítači a pak něco pustila. Písnička byla v angličtině a zpíval ji pro mě známý hlas, jen jsem nevěděla, odkud ten hlas znám. "Táto sa volá Last forever, ale Adam ju nehral, to tam ešte nebol." Stoupla si a otevřela okno. Za dobu, kdy jsem tvrdla ve škole se rozjasnilo a zpoza mraků vykukovalo sluníčko, je zvláštní, jak jeden nebo dva lidi dokáží rozjasnit celý den a zvednout ti náladu ze dna na hladinu. Netušila jsem, že si za tak krátkou dobu dokážu najít kamarádku, která je tak úžasná. Adam se dostavil asi po pěti minutách, které jsme s Marky strávily prohlížením fotek, ze kterých jsem se pokusila zapamatovat si jména spolužáků.
"Jo, ale nemáme se moc v lásce." Zamračila jsem se.
"Aha." Přikývla.
"A kdy má přijít Adam?"
"Išiel si pre niečo domov a hneď príde, mal by tu byť asi z päť minút."
"A v jaké skupině vlastně hraje?"
"No, ich skupina sa volá Rosemaid a ak chceš, niečo ti od nich pustím." Chvíli hledala v počítači a pak něco pustila. Písnička byla v angličtině a zpíval ji pro mě známý hlas, jen jsem nevěděla, odkud ten hlas znám. "Táto sa volá Last forever, ale Adam ju nehral, to tam ešte nebol." Stoupla si a otevřela okno. Za dobu, kdy jsem tvrdla ve škole se rozjasnilo a zpoza mraků vykukovalo sluníčko, je zvláštní, jak jeden nebo dva lidi dokáží rozjasnit celý den a zvednout ti náladu ze dna na hladinu. Netušila jsem, že si za tak krátkou dobu dokážu najít kamarádku, která je tak úžasná. Adam se dostavil asi po pěti minutách, které jsme s Marky strávily prohlížením fotek, ze kterých jsem se pokusila zapamatovat si jména spolužáků.
"Hele, kašli na to, já si to prostě nedokážu zapamatovat." Zvedla jsem se ze zemně a přešla k oknu. " Holt do mě vždycky drbnete a řeknete mi jméno." Sedla jsem si na radiátor.
"No ja za tebou stále chodiť nebudem." usmála se Marky.
"Ja tiež nie!" přidal se i Adam.
"No tak teda díky, no, si kvůli mně budou muset napsat jmenovky." Smíchy už jsme se ani jeden neudrželi. "Hm, ale já už budu muset jít, Sirius nepočká."
"Sirius?" nechápal Adam.
"To je pes."
"Ahá." Došlo Adamovi.
"Priznaj sa, čo si myslel?" zajímala se Marky.
"Na nič."
"Hele, dostaň to z něj ty, já půjdu." Připravila jsem se k odchodu.
"Ja ťa odprevadím, rovnako už musím." začal se balit i Adam, všichni tři jsme prošli chodbou a zastavili se u kuchyně. Jaro už nebyl sám, spolu s ním seděl u stolu střapatý bonďáček, až když se otočil, tak mi to došlo. S Jarem seděl v kuchyni stříbrný finalista superstar Miro Šmajda.
"Sirius?" nechápal Adam.
"To je pes."
"Ahá." Došlo Adamovi.
"Priznaj sa, čo si myslel?" zajímala se Marky.
"Na nič."
"Hele, dostaň to z něj ty, já půjdu." Připravila jsem se k odchodu.
"Ja ťa odprevadím, rovnako už musím." začal se balit i Adam, všichni tři jsme prošli chodbou a zastavili se u kuchyně. Jaro už nebyl sám, spolu s ním seděl u stolu střapatý bonďáček, až když se otočil, tak mi to došlo. S Jarem seděl v kuchyni stříbrný finalista superstar Miro Šmajda.
"Adamko, prosím ťa." otočil se na nás. "Dnes neskoušíme, niečo mi do toho vliezlo."
"Dobre." Přikývl Adam.
"Už odchádzaš?" všiml si mě.
"Áno, musím ísť."odpověděl za mě Adam.
"Hm, dobře, ale ja som hovoril na Evičku."
"Jo, já už taky musím, mám nějaké povinnosti, které nepočkají a pokud ano, tak z mého bytu nic nezbyde." Usmála jsem se, samozřejmě že nechápal. "To je jedno, zatím." Obula jsem se a vyrazila ven.
"Dobre." Přikývl Adam.
"Už odchádzaš?" všiml si mě.
"Áno, musím ísť."odpověděl za mě Adam.
"Hm, dobře, ale ja som hovoril na Evičku."
"Jo, já už taky musím, mám nějaké povinnosti, které nepočkají a pokud ano, tak z mého bytu nic nezbyde." Usmála jsem se, samozřejmě že nechápal. "To je jedno, zatím." Obula jsem se a vyrazila ven.
















Pekné :)