
Název: Škola a jiná neštěstí - 2. část
Autor: Vlasta1998
Je podzim. V to mě utvrzuje pohled na oblohu za oknem. Hnusná šedivá barva lemuje střechy panelových domů, na které mám z postele výhled a fakt, že venku prší, srazil mou náladu na minimum. A ještě k tomu jdu dneska do nové školy. Hrábnu po mobilu a vypnu budík, který se rozezvonil přes celý pokoj a s donucením vstanu z postele. Otevřu skříň a hledám něco na sebe. Do oka mi padne tričko s dlouhým rukávem, černé barvy a tmavě modré kalhoty. Škola mi začíná v devět a je asi deset minut cesty odsud. Nazuju si tenisky, beru šedou podzimní bundu, vodítko a jdu vyvenčit Siriuse. Obešla jsem sídliště a zamířila si nakoupit do malé sámošky, kde jsem se malinko zdržela. Poklusem jsem doběhla domů, dala najíst Siriusovi, nachystala si věci a opět poklusem spěchala do školy. V kanceláři ředitele jsem si vyzvedla rozvrh a klíče od skříňky, ve které jsem měla všechny učebnice. Vypadalo to tam jako v Americe. Na prostorné chodbě, z jedné strany osvícené okny, stála řada skříněk. Byla to poměrně malá škola, jelikož nejvyšší číslo skříňky bylo 430. No, všeobecnej gympl asi nikoho nezajímá. Projedu si názvy učebnic a když zjišťuju, že kromě slovenštiny a angličtiny, která je tu povinná, leží ve skříňce i učebnice češtiny a němčiny.
"Tolik jazyků, to nás chcou zabít?" usmála jsem se, vytáhla si učebnici do němčiny a podle rozvrhu spěchala do jazykové učebny ve druhém patře. Tam sem zamířila do poslední lavice a pokoušela se být nenápadná, po chvilce si ke mně někdo přisedne.
"Evy, si to ty?" ozval se známý hlas vedle mě. Kdo jiný by to mohl být, než Markéta včera z parku.
"Jé, ahoj. Co ty tu?" Usmála jsem se.
"Ja? Ja tu chodím do školy a ty, ty budeš tá naša nová spolužiačka, že?"
"Už to tak asi bude."
"Môžem si prisadnúť?"
"Jasně" přikývla jsem a rozhlédla se po třídě. Hned jsem si všimla hloučku kluků na druhé straně třídy. Zaujal mě tam jeden kluk, pořádně jsem si ho nestihla prohlídnout, jelikož mě přerušila Market.
"Ja? Ja tu chodím do školy a ty, ty budeš tá naša nová spolužiačka, že?"
"Už to tak asi bude."
"Môžem si prisadnúť?"
"Jasně" přikývla jsem a rozhlédla se po třídě. Hned jsem si všimla hloučku kluků na druhé straně třídy. Zaujal mě tam jeden kluk, pořádně jsem si ho nestihla prohlídnout, jelikož mě přerušila Market.
"Kam sa to pozeráš?" mávla mi rukou před obličejem a podívala se tím samým směrem. "Chalani?" usmála se. "Ktorý sa ti páči?"
'A musí se mi hned někdo líbit?"
"Nie, ale pozerala si sa tam nejako divne."
"Ten, co je nejblíž k oknu, hnědý vlasy, modrozelený oči?" Polohlasně jsem se zeptala.
"Adam? Hrá s mojím bratom v kapele." Usmála se. "ak predsa sa ti niekto…"
….zvonění..
"Zvoní!" usmála jsem se a stoupla si. Do třídy vešla učitelka. Krátké blond vlasy, zelené oči a krémový kostýmek, nemohlo jí být víc jak 45.
"Guten Tag." Pozdravila. "Sitzen." (kdo nerozumí německy, tak dobrý den a posaďte se), dál mluvila slovensky.
'A musí se mi hned někdo líbit?"
"Nie, ale pozerala si sa tam nejako divne."
"Ten, co je nejblíž k oknu, hnědý vlasy, modrozelený oči?" Polohlasně jsem se zeptala.
"Adam? Hrá s mojím bratom v kapele." Usmála se. "ak predsa sa ti niekto…"
….zvonění..
"Zvoní!" usmála jsem se a stoupla si. Do třídy vešla učitelka. Krátké blond vlasy, zelené oči a krémový kostýmek, nemohlo jí být víc jak 45.
"Guten Tag." Pozdravila. "Sitzen." (kdo nerozumí německy, tak dobrý den a posaďte se), dál mluvila slovensky.
!Takže, mali by sme tu mať novú žiačku." rozhlédla se po třídě a pohledem se zastavila u mě. "Mohla by ste ísť sem?" zeptala se. Zvedla jsem se a pomalu šla k tabuli. Všichni na mě vyseli pohledem.
"Dobrý deň slečna, ako sa voláte?" vypadala strašně příjemně a taky tak mluvila, doufám, že tak příjemná i zůstane.
"Dobrý den. Moje jméno je Eva Kořínková a jsem z Brna." Představila jsem se jak jí, tak třídě.
"Dobrý deň slečna, ako sa voláte?" vypadala strašně příjemně a taky tak mluvila, doufám, že tak příjemná i zůstane.
"Dobrý den. Moje jméno je Eva Kořínková a jsem z Brna." Představila jsem se jak jí, tak třídě.
"Dobre Evo, dúfam že sa rýchlo naučíte základy nemeckého jazyka a keď si k vám sadla Markéta," podívala se na ni. "tak vám aspoň pomôže sa učiť." Market protočila oči a já měla co dělat, abych se nezačala smát. "Dobre, nebudem ťa ďalej trápiť, môžeš si ísť sadnúť." řekla a já se odebrala zpátky do lavice. Nějak jsem se asi zapomněla zmínit, že se německy učím už od šesté třídy na základce a fakt, že oni letos s výukou začali a že se tady budu nudit, je hrůznej.
"Nebudem ťa to musieť doučovať, že nie?" děsila se tiše Marky.
"Ne, já německy umím." Usmála jsem se.
"Super, aspoň budem mať od koho opisovať." zaradovala se. Taková nuda, nemám ráda školu, probíhalo mi hlavou. Tak sladké zvonění se rozeznělo třídou. Dneska je asi den jazyků, jelikož po němčině následovala čeština, slovenština a angličtina. "Pre boha." Zhrozila se Marky nad cvičením z češtiny.
"Ne, já německy umím." Usmála jsem se.
"Super, aspoň budem mať od koho opisovať." zaradovala se. Taková nuda, nemám ráda školu, probíhalo mi hlavou. Tak sladké zvonění se rozeznělo třídou. Dneska je asi den jazyků, jelikož po němčině následovala čeština, slovenština a angličtina. "Pre boha." Zhrozila se Marky nad cvičením z češtiny.
"Copak nejde ti to?" usmála jsem se. "Vždyť je to úplně stupidní." usmála jsem se.
"No možná tak pre teba." Zamračila se.
"Marky, Máš to dobre? Potrebujem si to zkontrolovat." Otočil se Adam.
"Neviem, asi nie. Povedz si tu Evičke…" Kývla ke mně hlavou. "Tá to má určite dobre." Až teď si mě Adam všiml.
"Ahoj, ja som Adam." Usmál se.
"Eva." Představila jsem se, načež Marky vyprskla smíchy.
"Co je?" nechápala jsem a podala Adamovi papír se cvičením.
"Adam a Eva." Stále se smála. "Ako dlho ste sa hľadali?" stále se smála.
"Ty seš blbá." Drbla jsem do ní.
"Tak prepáč, no." Řekla a pokusila se přestat smát, kupodivu i úspěšně. "Evy? Nechceš dnes zájsť k nám?"
"Proč ne." Usmála jsem se.
"A ma nepozveš?" zamračil se Adam.
"Ok, tak príď tiež." Usmála se.
"Eva." Představila jsem se, načež Marky vyprskla smíchy.
"Co je?" nechápala jsem a podala Adamovi papír se cvičením.
"Adam a Eva." Stále se smála. "Ako dlho ste sa hľadali?" stále se smála.
"Ty seš blbá." Drbla jsem do ní.
"Tak prepáč, no." Řekla a pokusila se přestat smát, kupodivu i úspěšně. "Evy? Nechceš dnes zájsť k nám?"
"Proč ne." Usmála jsem se.
"A ma nepozveš?" zamračil se Adam.
"Ok, tak príď tiež." Usmála se.
"Super." Usmál se. Zbytek dne uběhl tak nějak normálně a ve tři jsme vyrazili k Marky domů.
















Super blog :)...Mohla by si prosím hlasovat v ankete? ^^...Hrozně se omlouvám za reklamu ale fakt prosím prosím Q.Q ^^ http://poo.blog.cz/1110/komiks