
" Ahoj, Šárka."
" Ahoj, Miro." odpovím mu na pozdrav.
" Vy se znáte?"
Romana těká pohledem na nás oba a odpovědí je jí jen moje: " Hm."
" No, co tu stojíte? Pojďte přece dál, ne?" pozve máma, která se objeví na zápraží dovnitř naše příbuzenstvo.
" Tebe taky nic nenapadne." zkritizuje mě v chodbě.
" No jo, pořád!" odseknu ji.
Pak nám Romča představí svého přítele. Všichni se s ním nadšeně vítají a chovají se k němu, jako by odjakživa patřil do naší rodiny. Miro je z toho trochu na rozpacích, " výslechu" se raději vyhne tak, že jde popřát mému taťkovi k svátku. S výběrem dárku se popral tak, jak se na správného Slováka sluší. Přivezl mu Borovičku, ale pochybuji, že jel pro ni až na Slovensko. Táta mu srdečně děkuje a pak přijímá gratulace od tety a strýce. Miro toho využije a jde ke mně.
" Bavíš se dobře?" zeptám se ho.
" Ja viem, že je to celé trapas, ale naozaj, ja nemal ani tušenie, že má Romana v pláne predstaviť ma vašej rodine." svěří se mi.
" Tak, že jsi tu nedobrovolně?"
" Áno."
Nakloní se k mému uchu, což mi přijde dost nápadné a zašeptá:
" Už som ti hovoril, že ti to moc pristane?"
" Děkuji." usměji se na něj.
Miro se ode mně zase odtáhne a já si všimnu, že k nám míří Romana.
" Co si tu povídáte, vy dva?" dožaduje se odpovědi.
" Miro mi právě chválil šaty." přiznám po pravdě.
" Má pravdu, sluší ti." pohlédne na ně sestřenka s obdivem.
" To sa mám, že mám okolo seba také dve pekné baby." zazubí se Miro.
" A odkud se vlastně vy dva spolu znáte?" dotírá Romana dál.
" To je tajomstvo, vieš?" odpoví ji Miro a spiklenecky na mě mrkne.
Romana vidí,že mu mrknutí oplatím, naštve se a celý večer řeší situaci po svém. Chodí si pro jednu skleničku za druhou. Možná, že si myslí, že když se opije a vyspí se z toho, tak všechno bude fajn. Jenže nebude. Miro si o ní jen zkazí mínění. Kromě toho, neměla bych to být já, kdo má právo se urážet? Ona mi přece taky neřekla, že s někým chodí, tak, co ji tak žere, že se znám s jejím klukem?
" Přátelé, pojďme si společně připít!" vyzve nás táta a my se chopíme skleniček.
Jako první sáhne po skleničce Romana. Teta se na ni podívá pohoršeně, Romča však dělá, že to nevidí.
" Tak na zdraví!" vykřikne strýc a pozvedne sklenici s vínem.
" Na zdravííííí!" vykřikneme všichni a navzájem si přiťukneme každý s každým.
" Nepřeháníš to trochu s tím pitím?" zeptám se polohlasně Romany.
" Neřekla bych." odsekne.
" Nemáš důvod být naštvaná."
" Jo? A proč mi teda s Mirem tajíte odkud se znáte?" vyjede po mně.
Jak ty ke mně, tak já k tobě, pomyslím si a rázně jí řeknu.
" Hlavně, že ty jsi mi řekla, že někoho máš!"
" Trhni si nohou!" zakřičí na mě.
Vidím, že nemá smysl se s ní hádat, tak se radši klidím z cesty. A málem při tom vrazím do Mira.
" Prepač." omlouvá se mi hned.
" To je v pořádku." ujišťuji ho.
" Vy ste sa pohádali?" kývne hlavou směrem k Romaně.
Pokrčím rameny. " Může si za to sama. To ona se chová trapně, ne já."
" Porozprávam s ňou." rozhodne se, ale já ho zadržím.
" Nech ji, nevidíš, že pila?"
Nejen pila, pije dál a nikdo si jí nevšímá. Táta totiž organizuje zábavu. Pustí hudbu a všichni se dávají do tance.
" Tak co, Šárko? Nechceš nám tady s Mirem předvést, co ses do něj naučila?" vybídne mě tatík.
" No já...." kouknu se rozpačitě na Mira.
" Neboj sa." usměje se na mě a vezme mě za ruku.
Jediné, co zatím umím, je jive a rumba. Protože nám k tanci hraje pomalá písnička, rozhodneme se pro rumbu. Krásnou, něžnou. Neujde mi, jak na nás všichni hledí s obdivem. Rodiče svým tancem doslova ohromím. Když dotančíme, všichni nám zatleskají a Miro, jako pravý džentlmen mi políbí zdvořile ruku.
" Nepřeháněj to." krotím ho.
Nechci tu vyvolávat hádky a v Romaně žárlivost.
" No vidím, Šárko, že jsme tě s maminkou pěkně podcenili." vysekne mi táta poklonu.
" Díky, tati." řeknu.
" Máte pravdu. Vaša dcéra je veľmi temperamentná." řekne Miro.
" Miro přehání." zachraňuji situaci, rudá, až ke kořínkům vlasů.
" Myslím, že ne." řekne mamka. " Máš vážně talent, Šárko."
" Vidíte to, a vy jste jí nevěřili." řekne teta.
" Teď vidím, že jsme asi měli." dodá mamka.
S Mirem se na sebe usmějeme, což byla chyba, protože moje sestřenice nám všem rychle ukáže, že je tu stále mezi námi. Přijde až mezi mě a Mira a z plných plic zakřičí.
" Co spolu máte?"
Nikdo z přítomných nechápe, o co jí vlastně jde a nikdo se ani neobtěžuje ji napomenout, za její nevhodné chování. Založím si ruce v bok a s klidem jí odpovím.
" Romano a víš, že jsi trapná?"
Nato sestřenka zklapne, otočí se na podpatku a peláší pryč.
" Musím za ňou." oznámí nám Miro a spěchá do chodby.
Jdu za ním a on mi poděkuje za nádherný večer a políbí mě. Vidět nás Romana, tak mě zabije. Pak Miro otevře dveře a vyběhne na ulici, ale Romanu ne a ne dostihnout. Vrátím se dovnitř, je mi docela zima. Táta zrovna o něčem živě debatuje se strýcem a teta se omlouvá mámě za Romanu. Nebaví mě to poslouchat, tak si jdu pro chlebíček, když v tom mi zavibruje mobil, co mám zavěšený na krku. Rozkliknu sms, je od Mira. Stručná a jasná.
" Rozídem sa s ňou."
















je to hezký psané ten hozhover :-)