close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Let's dance - 7. část

7. října 2011 v 20:39 |  Fan fiction





Název: Let's dance - 7. část

Autor: Teriga







Sednu si na lavičku v šatně a mísí se ve mně dojmy a zlost zároveň. Zlost mám na Mira proto, protože mě štve, jak mě má přečtenou. Dobře to řekl, že kdyby mě políbil znovu, nebránila bych se tomu. Bylo tedy zbytečné mu lhát. Jenže já musím na líbání s ním a na cokoliv jiného zkrátka zapomenout, když nechci, abych si to u své sestřenice pěkně rozlila. Ale...ty Mirovy polibky! Už jsem se několikrát v životě líbala s klukama, ale to bylo jen při takových příležitostech, jako oslavy narozenin nebo rozloučení se spolužáky z devítky. Někteří mě, pravda líbali sice dost odvážně, nic méně, byli to jenom kluci. Miro je muž. Překvapil mě, vzrušil, vyjevil. Na druhé straně ale nechápu, co na mě vidí. Proč se chce zahazovat se mnou, šestnáctiletou holkou? Co si od toho jenom slibuje? I když bych s ním chtěla zažít víc, než jen líbání a letmé doteky, zakážu si na to přestat myslet a nařídím si, že se musím tvářit, že jsem proti jeho kouzlu osobnosti, nebo, co to vlastně je lhostejná. A nebudu s ním ani mluvit, to bude pro něj trest za to všechno. A on si musí uvědomit, že každá dívka, na kterou si ukáže prstem mu hned tak nepadne k nohám a že ne vždycky dostane to, co chce. A taky, že by se měl věnovat převážně své přítelkyni a ne mně.
Miro zaťuká na dveře, pustím ho dál a pak se moc moc zlobím sama na sebe, když zjistím, že s ním mluvím.
" Urobil som niečo zle?" zeptá se, když se posadí vedle mě.
" Jo!" odseknu. " Jsi kluk mé sestřenice, a to je špatně!" vyjedu si na něj.
Miro vůbec nic nechápe, postaví se a zeptá se:
"Tvojej sesternice?"
" Romana Černá je moje sestřenice. Naši říkali, že prý s tebou chodí. Je to pravda, Miro?" podívám se na něj.
Mlčí, ale nakonec stejně kývne na souhlas.
" Jak dlouho?"
" Čo, ako dlho?" nechápe.
" S ní chodíš." doplním.
" Mesiac." odpoví Miro, jako by se nechumelilo.
" Máte spolu hezký vztah?" zajímá mě dál.
" No, musím priznať, že v poslednej dobe som trochu zmätený. Neviem čo chcem. Či jej alebo teba." přizná se.
" Mě? Ty chceš se mnou chodit?" nevycházím z údivu.
" Rád by som." odpoví a znovu si ke mně přisedne. Trochu si odsednu a on to zpozoruje.
" Tie sa ma bojíš?" zeptá se překvapeně.
" Já se tě nebojím." zavrtím hlavou.
" Ale áno, bojíš sa. Bojíš sa, že keď s tým raz začneš, že nedokážeš prestať. Je to ako droga. Okrem toho: Cítiš, ako to medzi nami iskrí?" snaží se mě přesvědčit.
" Jen si nic nenamlouvej! Mezi námi vůbec nic není!" odseknu.
" Ja to vidím ale inak. Toto je túžba. Cítime ju obaja." obejme mě v pase a pohladí po tváři.
" Já nic ne....." zamumlám a nevědomky si opřu svoji rozpálenou tvář o jeho konejšivě chladnou dlaň. Jsem plná rozpaků, nevím, co dělám.
Mirův obličej je náhle asi milimetr ode mně. Jeho rty se přibližují k mým, je to skoro polibek, ale já ucuknu.
" Nezlob se, ale já to Romaně nemůžu udělat. Nenáviděla by mě. A ty by ses měl taky rozhodnout, co vlastně chceš. Nemůžeš mít nás obě."
" Dobre, dnes večer sa rozhodnem." slíbí mi a jeho rty se znovu mučivě otřou o ty mé. Znovu ucuknu.
" Teď jsem ti přece vysvětlila, že to nemůžu udělat."
" Tak už mi nič nevysvetľuj." řekne Miro a zavře při líbaní oči.
Líbá mě i jazykem, mě se to líbí, ale dál to zajít nenechám.
" Měli by....měli by jsme jít radši tančit, ne?" vykoktám se zrychleným dechem.
Miro mě vezme za ruku a vede do sálu. Už mě pro dnešek neučí jive, ale rumbu. Tančíme ji smutně, ale něžně. Když mi skončí výuka a já chci odejít domů, zastaví mě.
" Daj mi, prosím ťa ešte tvoje číslo na mobil."
" K čemu?" vyzvídám.
" Aby som ti mohol napísať, až budem vedieť, že som sa rozhodol správne."
Vytáhnu z kabelky bloček, napíšu na něj pár číslic, podepíši se a dám ho Mirovi se slovy.
" Rozhodni se správně."
Pak odejdu domů.
Doma panuje velký shon. Mají k nám přijít na oslavu tátových narozenin teta se strýcem a Romča. Máma nadává kde jsem a pak mě nutí, abych si oblékla sváteční šaty. Nechápu, proč se musím strojit, ale poslechnu ji. Obléknu si společenské šaty, na nohy obuji lodičky, udělám si drdol, ozdobím se šperky, navoním se parfémem a rty přetřu rtěnkou. Hotovo!
" Šárko, běž otevřít!" zavolá na mě máma z kuchyně, když se ozve domovní zvonek.
Chci něco říct, ale raději zavřu pusu a jdu do chodby ke dveřím. Když je však otevřu, tak mi ale pěkně spadne čelist.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám Mirův druhý singl Baby?

Ano
Ne
Ještě jsem neslyšel(a)...

Komentáře

1 Miška Miška | Web | 7. října 2011 v 20:46 | Reagovat

Bude tam Miro s tou sestrenici :DDD

2 vlasta1998 vlasta1998 | Web | 7. října 2011 v 20:51 | Reagovat

supééér :)

3 Vendy Vendy | 7. října 2011 v 22:36 | Reagovat

Úžasné jako vždy :-)

4 Lissa Lissa | Web | 8. října 2011 v 11:57 | Reagovat

super!! :) moc se těším na další.. :)

5 Milusha Milusha | Web | 8. října 2011 v 15:25 | Reagovat

[1]: Né asi... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017