
Název: Let's dance - 6. část
Autor: Teriga
Miro mě naučí základní taneční kroky a já se snažím dělat přesně to, co mi říká.
" Docela ti to ide, to teda jo." chválí mě.
" Díky." odpovím mu.
Nacvičíme společně nějakou sestavu, ale jen kousek a Miro se mě hned ptá, jestli jsem si to všechno zapamatovala. Kývnu, že ano.
" Tak to je dobre, pretože, keby si mala ísť na súťaž, tak musíš vedieť celú zostavu ako básničku."
" A ty taky jezdíš na soutěže?" zajímám se.
" Áno, jazdím. Už mám doma dosť veľkú zbierku pohárov. Ak chceš, môžeš sa na ňu prísť niekedy pozrieť." pozve mě.
Vyprsknu smíchy.
" Čomu sa smeješ?" nechápe.
" No, víš, obvykle zvou kluci holku domů za tím účelem, že jim ukážou sbírku motýlů. To je takový oblíbený balící trik, víš?" vysvětlím mu.
Ale není mi to nic platné, protože na mě kouká dost nechápavě. Zřejmě má na balení holek své metody.
" Jdu se napít." oznámím mu a natáhnu se pro láhev s vodou.
Miro se zase napije ze své láhve, chvíli mě nechá, abych si mohla vydechnout a potom pustí hudbu.
" Počúvame muziku a ideme ďalej." zavelí.
Vrátím se na taneční parket, postavím se před zrcadlo a poslouchám Mirovy pokyny.
" Narovnáme sa, pozeráme sa rovno a raz, dva, tri ...."
U tak rychlého tance se pěkně zapotím. Nestačím si utírat upocenou tvář ručníkem.
" A teraz skúsime zdvíhačky." navrhne Miro.
" Cože?" vykulím na něj oči. " Co blbneš? Vždyť tě ani neunesu." namítnu.
" Ja myslel, že v tom máš praxi z baletu." odpoví mi.
" Zapoměl jsi, že jsem měla soukromé hodiny, tak, kde bych se to asi tak měla naučit?"
" No to je pravda, to si hovorila. Ale čo, tak tlustej zase nie som. Aspoň to skúsiš a keď to nepôjde, tak sa nič nestane." navrhne Miro.
Musím se rozesmát.
" Tlustej? Ty? A kde? Vždyť jsi hubený, jako tyčka. Tak dobře, jdu na to!" odhodlám se.
Napřed zvedne Miro mě, potom zvednu já jeho, ale tak nějak nešikovně, že spadne, jen to zaduní a zůstane ležet nehybně na zemi.
" Ježíši Kriste, Miro!" vykřiknu zděšeně a kleknu si k němu na kolena. "Snad není mrtvej, proboha", napadne mě v tu chvíli.
Miro ležel bez hnutí na podlaze a simuloval, že je v bezvědomí. Slyšel Šárku polekaně vykřiknout a ucítil vůni jejího parfému, když se nad ním skláněla. Tiše očekával, co udělá. Povytáhla mu jedno víčko a pak mu rozepnula pár knoflíků. Její ruka jí zajela pod jeho košili a zastavila se těsně nad srdcem. Zjistila, že bije, tak chtěla ruku okamžitě vytrhnout, ale Miro byl rychlejší.
Miro mě chytí za zápěstí a otevře oči. Leknu se, ale nemůžu nic namítnout, protože si mě přetočí pod sebe. Chci se odtáhnout, ale nemám kam, protože mě drží pevně v objetí. Jeho rty se spojí s mými a já se ani nepokouším bránit. Oddávám se mu, i když mi zní v hlavě varovný hlásek: " Vzpamatuj se, Šárko! Je to kluk tvé sestřenice!" Je mi to jedno. Když mě ale začne líbat na krku, přece jen se vzpamatuji.
" Co to děláš?" zeptám se ho a snažím se postavit na nohy.
" Nič, čo by sa ti nepáčilo." odpoví mi.
" Mně se to nelíbilo." odpovím mu, když už stojím.
Chytne mě v pase a řekne.
" Ale áno, páčilo. A som si istý, že keby som to urobil ešte niekoľkokrát, bude sa ti to taky páčiť."
" Já s tebou tyhle hry hrát nebudu!" vytrhnu se mu.
" Prečo?" nechápe.
" Protože jsi zvíře!" vmetu mu do tváře a uteču do šatny.
" Ale aj tak ťa vzrušujem!" volá za mnou se smíchem, aby to stihl, než za mnou dveře zapadnou.
" Docela ti to ide, to teda jo." chválí mě.
" Díky." odpovím mu.
Nacvičíme společně nějakou sestavu, ale jen kousek a Miro se mě hned ptá, jestli jsem si to všechno zapamatovala. Kývnu, že ano.
" Tak to je dobre, pretože, keby si mala ísť na súťaž, tak musíš vedieť celú zostavu ako básničku."
" A ty taky jezdíš na soutěže?" zajímám se.
" Áno, jazdím. Už mám doma dosť veľkú zbierku pohárov. Ak chceš, môžeš sa na ňu prísť niekedy pozrieť." pozve mě.
Vyprsknu smíchy.
" Čomu sa smeješ?" nechápe.
" No, víš, obvykle zvou kluci holku domů za tím účelem, že jim ukážou sbírku motýlů. To je takový oblíbený balící trik, víš?" vysvětlím mu.
Ale není mi to nic platné, protože na mě kouká dost nechápavě. Zřejmě má na balení holek své metody.
" Jdu se napít." oznámím mu a natáhnu se pro láhev s vodou.
Miro se zase napije ze své láhve, chvíli mě nechá, abych si mohla vydechnout a potom pustí hudbu.
" Počúvame muziku a ideme ďalej." zavelí.
Vrátím se na taneční parket, postavím se před zrcadlo a poslouchám Mirovy pokyny.
" Narovnáme sa, pozeráme sa rovno a raz, dva, tri ...."
U tak rychlého tance se pěkně zapotím. Nestačím si utírat upocenou tvář ručníkem.
" A teraz skúsime zdvíhačky." navrhne Miro.
" Cože?" vykulím na něj oči. " Co blbneš? Vždyť tě ani neunesu." namítnu.
" Ja myslel, že v tom máš praxi z baletu." odpoví mi.
" Zapoměl jsi, že jsem měla soukromé hodiny, tak, kde bych se to asi tak měla naučit?"
" No to je pravda, to si hovorila. Ale čo, tak tlustej zase nie som. Aspoň to skúsiš a keď to nepôjde, tak sa nič nestane." navrhne Miro.
Musím se rozesmát.
" Tlustej? Ty? A kde? Vždyť jsi hubený, jako tyčka. Tak dobře, jdu na to!" odhodlám se.
Napřed zvedne Miro mě, potom zvednu já jeho, ale tak nějak nešikovně, že spadne, jen to zaduní a zůstane ležet nehybně na zemi.
" Ježíši Kriste, Miro!" vykřiknu zděšeně a kleknu si k němu na kolena. "Snad není mrtvej, proboha", napadne mě v tu chvíli.
Miro ležel bez hnutí na podlaze a simuloval, že je v bezvědomí. Slyšel Šárku polekaně vykřiknout a ucítil vůni jejího parfému, když se nad ním skláněla. Tiše očekával, co udělá. Povytáhla mu jedno víčko a pak mu rozepnula pár knoflíků. Její ruka jí zajela pod jeho košili a zastavila se těsně nad srdcem. Zjistila, že bije, tak chtěla ruku okamžitě vytrhnout, ale Miro byl rychlejší.
Miro mě chytí za zápěstí a otevře oči. Leknu se, ale nemůžu nic namítnout, protože si mě přetočí pod sebe. Chci se odtáhnout, ale nemám kam, protože mě drží pevně v objetí. Jeho rty se spojí s mými a já se ani nepokouším bránit. Oddávám se mu, i když mi zní v hlavě varovný hlásek: " Vzpamatuj se, Šárko! Je to kluk tvé sestřenice!" Je mi to jedno. Když mě ale začne líbat na krku, přece jen se vzpamatuji.
" Co to děláš?" zeptám se ho a snažím se postavit na nohy.
" Nič, čo by sa ti nepáčilo." odpoví mi.
" Mně se to nelíbilo." odpovím mu, když už stojím.
Chytne mě v pase a řekne.
" Ale áno, páčilo. A som si istý, že keby som to urobil ešte niekoľkokrát, bude sa ti to taky páčiť."
" Já s tebou tyhle hry hrát nebudu!" vytrhnu se mu.
" Prečo?" nechápe.
" Protože jsi zvíře!" vmetu mu do tváře a uteču do šatny.
" Ale aj tak ťa vzrušujem!" volá za mnou se smíchem, aby to stihl, než za mnou dveře zapadnou.
















úžasné :-)