close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Jsi můj osud - 5. část

7. října 2011 v 20:20 |  Fan fiction





Název: Jsi můj osud - 5. část

Autor: Nikys







Karolína
Poslední dobou mi často bývá dost nevolno, už to trvá asi čtrnáct dní a týden meškám, proto jsem se rozhodla zakoupit těhotenský test. Teď sedím v pokoji, před sebou udělaný test a nervózně čekám na výsledek. Vůbec netuším, co budu dělat, jestli vyjde pozitivně. Z přemýšlení mě vytrhne až zvuk mobilu signalizující, že uplynula doba vyhodnocení testu. Nadechnu se a podívám se na test. Do očí se mi nahrnou slzy, pane bože, já jsem těhotná, je to jediné, co se mi teď honí hlavou. Klid Karolíno, třeba se ten test spletl a nejseš těhotná, opakuji si pro sebe a rozhodnu se ještě zajít ke svému gynekologovi. Zavolám mu a on mě objedná na zítra ráno.
Večer mi přijde sms od Mira, chce se zítra odpoledne sejít v naší restauraci. Odepíši mu, že přijdu a po osvěžující sprše zalehnu do postele. Než se mi podaří usnout, musím o všem, co se teď děje, znovu a znovu přemýšlet.
Ráno v devět hodin už sedím v ordinaci u svého gynekologa.
"Slečna Kroupová, pojďte si dál," usměje se na mne sestřička a já pomalu vejdu do ordinace.
"Tak co Vás trápí?" usměje se na mne lékař.
"Víte, já jsem asi těhotná." vysypu ze sebe.
"Tak si lehněte a podíváme se na to."
Když je prohlídka u konce podívá se na mne.
"Slečno Kroupová, jste opravdu gravidní, gratuluji Vám." podává mi ruku, kterou mlčky přijmu a poděkuji. "Tak vypíšeme těhotenskou průkazku, co vy na to?"
"Ano." pípnu. Vlastně mě ani na chvíli nenapadlo, že bych šla na potrat, nebo to malé nabídla k adopci. Ať už to všechno dopadne jakkoli, jsem pevně rozhodnutá si to dítě nechat.
Odpoledne se chystám na schůzku s Mirem, kterému hodlám všechno říct. Ještě předtím tu novinku oznámím našim. Nejdřív jsou v šoku a když se trochu vzpamatují, chtějí vědět, kdo je otec. To jim samozřejmě odmítnu říct a tak se naštvou ještě víc. Po chvíli však mají oba jasno.
"To dítě musíš dát pryč!" vyslechnu si konečný verdikt mých rodičů. To že to tak nechci, je absolutně nezajímá.
"Dobře." řekne nakonec táta. "Když si to chceš nechat, nech si to, ale nepočítej s naší pomocí." Po lících mi stékají slzy.

Miro
V posledných týždňoch mám veľa práce a vďaka tomu som Karolínku dosť zanedbával. Tak som sa rozhodol to napraviť a pozval som ju do reštaurácie. Navyše jej musím taky povedať o tej ponuke práce v zahraničí, ktorú som dnes prijal a dokonca podpísal aj zmluvu. Moc by som si prial, aby odletela so mnou, či bude môcť, hovorím si v duchu a zo zamyslenia ma vyruší dievčenský hlas. Keď sa spamätám dôjde mi, že hlas patrí Karolinke.

Karolína
Dorazím do restaurace a hned spatřím Mira u našeho stolu. Jdu k němu a pozdravím ho. Nereaguje, jako by byl zamyšlenej. Po chvíli se vzpamatuje a pozdraví mě taky. Když se oba posadíme, rozhodnu se mu to všechno říct, ale Miro mě předběhne.
"Karolínka, musím ti niečo povedať. Dostal som ponuku na prácu v zahraničí, konkrétne v Írskom hlavním meste Dublinu. Je to dosť dobrá ponuka a ja už podpísal zmluvu."
"A co to znamená pro nás?" zeptám se zaskočeně.
"No, vieš, budem sa tam musieť na dva roky presťahovať. Samozrejme som počítal s tým, že by si išla so mnou, teda či budeš chcieť." dodá a tázavě se na mne zadívá. Mísí se ve mne všechny možné pocity. Chtěla jsem mu říct o tom malém, co čekám, ale teď už to prostě není možné. Když vidím, jak nadšeně o té práci v Dublinu mluví a potom moc dobře vím, co tahle nabídka pro něho musela znamenat a samozřejmě znamená, je to pro něho šance, jak nastartovat svoji kariéru a já bych ho o tu možnost teď měla připravit. Ne, nesnesla bych pomyšlení, že kvůli mne nemohl uskutečnit svůj velký sen.
"Karolínka, stalo sa niečo?" Vytrhne mne Mirův hlas ze zamyšlení.
"Ne, nic jen jsem se zamyslela. Miro... já... víš," odmlčím se, "nemohu s tebou odletět, je mi to líto." řeknu a sklopím zrak.
"Prečo?" zeptá se smutně.
"Čeká mě maturita a já bych ten gympl chtěla dokončit. Věř mi, že bych s tebou letěla moc ráda, ale prostě nejde to."
"Chápem ťa... Karolínka, ja chcem ti povedať, že to môžem ešte všetko odvolať a zostať tu s tebou."
"Ne, Miro, to ti nedovolím. Ty musíš letět, je to pro tebe šance a ta se jen tak neodmítá."
"Tak dobre, poletím, ale budem na teba čakať." dodá Miro. Lehce se usměje a chytí mě za ruku. Stěží zadržuji slzy a snažím se, aby na mne Miro nic nepoznal. Vypijeme kávu a společně ruku v ruce opoušíme restauraci.
"Miro, kdy odlétáš?" zeptám se, když zastavíme před kolejí.
"Už zajtra." vzdychne. "Karolínka, moc ťa lúbím."
"Já tebe taky." odpovím a hlavou se mi přitom honí spousty myšlenek. Smutně se na mne podívá a spojí naše rty v neskutečně vášnivý, silný a i když o tom netuší, tak zároveň i poslední polibek...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se ti CD Mira Šmajdy Čo sa týka lásky?

Ano!!
Ne...
Nemám ho...

Komentáře

1 Alena Alena | 7. října 2011 v 20:25 | Reagovat

Nikis píše dokonale,nemám slov.Myslím, že Miro odjede a vrátí se za ty dva roky a ona už bude mít klučinu malýho:)

2 mája mája | Web | 7. října 2011 v 20:26 | Reagovat

Máš nádherný blog...Prosím mrkni na můj, zajímá mě tvůj názor...
O.S.:miro je boží...=)

3 Vendy Vendy | 9. října 2011 v 14:29 | Reagovat

Krásnééé :-) těším se na další dílek... :-)

4 Teriga Teriga | 11. října 2011 v 16:49 | Reagovat

Jak to, že pije kafe, když je těhotná?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017