
Název: Dovolená - 2. část
Autor: Miška
Dorazili jsme na letiště v Itálii. Bylo tu krásně. S Jarem jsme si šli pro věci a zjistili jsme, že budem na společném hotelu. Když jsme si šli pro věci, nastal problém, moje věci tam nebyly. Šla jsem za nějakým pánem.
"Prosím vás, kde jsou moje věci?" zeptala jsem se.
"No, pokud nebyly v letadle, tak zůstaly asi na letišti v Praze." odpověděl klidně.
Já myslela, že se zblázním. Okamžitě jsem běžela za Jarim, že nikde nejsou. Vystrašený byl ze mě :D. Zahlédnu kluka, který má moje věci, aspoň si myslím, že to jsou moje. Docela pohlednej, milej kluk, hnedovlasý... přesně můj typ.
"Hej, ty máš moje věci, okamžitě mi je dej!" Díval se na mě tak zmateně. Nebyl schopný slova. Až po chvilce se vzpamatoval.
"Ehm, prepač, ja som si nevšimol tej menovky, máme totiž rovnaké tašky." upřeně se mi díval do očí.
"Tak mi je dej a nestůj tam jako tvrdé y!" Okamžitě mi je dal a jen tak náhodou se zeptal.
"Nezačali sme práve najlepšie, ale čo keby som ťa pozval na dnešní večernú prechádzku okolo pláže ako ospravedlnenie...? Inak, som Roman." Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, připadal mi tak mile.
"No, máš asi pravdu, tak v 8 se pro mě stav na hotel Imperium (vymyšleno)...já jsem Míša."
Rozloučila jsem se a utíkala za Jarem. Spolu jsme šli na hotel se trochu porozhlídnout a ubytovat se. Vzali jsme si pokoj společný. Šla jsem se osprchovat a potom jsem se šla porozhlédnout na balkon s výhledem na moře. Jaro po chvilce přišel a z ničeho nic mě obejmul. Nechala jsem si to líbit, protože mi to bylo příjemné, nikdo z nás dvou nic neříkal, ale po chvilce jsem se vymanila z objetí a utekla ven. Vůbec jsem nechápala, co to se mnou je a proč jsem to udělala. Teďka jsem i trochu litovala, že máme společný pokoj a k tomu manželskou postel. Nevěřila jsem svým očím, ale přede mnou šel.....
"Prosím vás, kde jsou moje věci?" zeptala jsem se.
"No, pokud nebyly v letadle, tak zůstaly asi na letišti v Praze." odpověděl klidně.
Já myslela, že se zblázním. Okamžitě jsem běžela za Jarim, že nikde nejsou. Vystrašený byl ze mě :D. Zahlédnu kluka, který má moje věci, aspoň si myslím, že to jsou moje. Docela pohlednej, milej kluk, hnedovlasý... přesně můj typ.
"Hej, ty máš moje věci, okamžitě mi je dej!" Díval se na mě tak zmateně. Nebyl schopný slova. Až po chvilce se vzpamatoval.
"Ehm, prepač, ja som si nevšimol tej menovky, máme totiž rovnaké tašky." upřeně se mi díval do očí.
"Tak mi je dej a nestůj tam jako tvrdé y!" Okamžitě mi je dal a jen tak náhodou se zeptal.
"Nezačali sme práve najlepšie, ale čo keby som ťa pozval na dnešní večernú prechádzku okolo pláže ako ospravedlnenie...? Inak, som Roman." Koukala jsem na něj s otevřenou pusou, připadal mi tak mile.
"No, máš asi pravdu, tak v 8 se pro mě stav na hotel Imperium (vymyšleno)...já jsem Míša."
Rozloučila jsem se a utíkala za Jarem. Spolu jsme šli na hotel se trochu porozhlídnout a ubytovat se. Vzali jsme si pokoj společný. Šla jsem se osprchovat a potom jsem se šla porozhlédnout na balkon s výhledem na moře. Jaro po chvilce přišel a z ničeho nic mě obejmul. Nechala jsem si to líbit, protože mi to bylo příjemné, nikdo z nás dvou nic neříkal, ale po chvilce jsem se vymanila z objetí a utekla ven. Vůbec jsem nechápala, co to se mnou je a proč jsem to udělala. Teďka jsem i trochu litovala, že máme společný pokoj a k tomu manželskou postel. Nevěřila jsem svým očím, ale přede mnou šel.....
















Krásné.. a zajímavé :-)