close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Výletnice - 10. část - Koncert

14. září 2011 v 14:40 |  Fan fiction





Název: Výletnice - 10. část - Koncert

Autor: Vlasta1998







Dva týdny uběhly jako voda a já, v sobotu ráno, opět přes skype, mluvím s Naty.
"Promiň, ale já dneska nemůžu, mám chřipku." mluví chraplavým hlasem.
"Jasně, já tě chápu, tak já pojedu sama, to neva."
"Sama? Míša nejede?"
"Ne, jela k babičce, vždyť Otnice nejsou tak daleko a neschopná taky nejsem, zvládnu to sama." usmála jsem se.
"OK, tak já si půjdu lehnout. Jo, pozdravuj Šmajdu!" usmála se i ona.
"Ahoj a brzo se uzdrav." rozloučila jsem se s ní. Rychle jsem ještě zkontrolovala, jestli se akce nezrušila. Ne, jen se přesunula na fotbalový hřiště. "Tak tam trefím, už kolikrát jsem tam byla fandit našim klukům na fotbal." Vypla jsem počítač a šla pomoct mamce s obědem. Po tom, co jsem se skvěle najedla, jsem si ještě chvilku lehla, protože mě rozbolela hlava. A ani nevím jak, ale povedlo se mi usnout. Ještě štěstí, že mi ve 3 přišla esemeska od neznámého čísla. Rychle jsem ji otevřela a přečetla: Ahoj Vlastička, dúfam, že ťa dnes uvidím na koncerte a rovnako tak dúfajú aj chalani. Zdravie tvoj Miro.
"Miro? On si na mě vzpomněl?" Rychle jsem odepsala: Ahoj Miro, jistě, že na váš dnešní koncert v Otnicích půjdu a moc se těším. S pozdravem Vlasta.
Usmála jsem se začala prohledávat skříň, kvůli tomu, co si vezmu na sebe. Nakonec jsem si vybrala světle modré šaty se zavazováním kolem krku a bílé balerínky. Rozčesala jsem si vlasy a nechala je volně padat na ramena. Do kabelky jsem hodila peníze a mobil, do ruky klíče a sluneční brýle a vyběhla jsem z domu, abych stihla autobus.
Na místo koncertu jsem dorazila 10 minut před začátkem a zabrala místo ve čtvrté řadě a čekala. Postupně na pódium přišla Jaro, Adam a Tami a já se připojila do volání Miro! Miro!, který se po chvíli taky objevil. Začal písní Čo sa týka lásky potom Zabudnutý, Baby, Enter sadmen, Last forever, Svět, Kvapky, Rock´n´roll, Pod vodou, Loneliness, Suchý lad, Scény, Whole Lotta Rosie a Welcome to the jungle se kterou se chtěl rozloučit, fanynky ho však přivolaly zpátky a tak přidal We will rock you a Cest la vie a tanec s fanynkou.
"Kto si chce zatancovať?" Všechny se hlásily, já ne. "Tak kto?" zeptal se znovu a sešel z pódia a prošel mezi fanynkama až ke mně. LSmiem prosiť?" zeptal se a podal mi ruku. Jenom jsem přikývla a následovala ho až na pódium, kde jsem si s Mirem zatančila. Na konci, když mi děkoval, jsem si nemohla pomoct a zašeptala mu: "Tak ses dočkal toho tance?" Miro se usmál a pokračoval v děkování. Po tom, co poděkoval mě, tak jsem seskočila z pódia a odešla, potom Miro poděkoval fanynkám za atmosféru a odešel i s ostatními. Nikam jsem se nahrnula a z kabelky vytáhla plyšáky pro kluky a šla nejdřív k pódiu.
"Kluci?" opřela jsem se o kraj pódia.
"No poď za nami, rovnako už si tu bola." řekl Jaro a podal mi ruku, aby mi pomohl nahoru.
"No mně to neříkej, Mirko si mě vybral." usmála jsem se na něj.
"To áno, ale on hovoril, že to musíme zahrať, že si mu vraj sľúbila, že si s ním zatancuješ."
"Jo, aha. Mám pro vás plyšáky. Položila jsem je na jednu z beden, při tom jednoho - bílého s kytarou na krku uzmula pro Mira a hodila si tašku na ruku, aby nebylo vidět zápěstí s písmenem A a ustoupila o dva kroky dál. Kluci se po chvilce hádání o medvídky podělili.
"Ale tento je krajší!" ukázal Adam na plyšáčka pro Mira.
"Hm, ale ten je pro Mira."
"To nie je fér!" zamračil se Adam, čímž ukončil naši konverzaci.
"Tak, ako si sa mala?" odbočil Jaro od tématu.
"Šlo to, teď se musím štrotit na písemky a do toho mám ještě dvakrát hlídat malou Terku." rychle jsem odvykládala. "A vy?"
"Dobre."
"OK, tak já půjdu za Mirem. Ahoj." rozloučila jsem se a odešla si vystát frontu k Mirovi.
Sledovala jsem holky, co procházely kolem mě a radovaly se ze získané fotky nebo podpisu. Taky bych tu chtěla mít kamarádku, abych se jí mohla svěřit s problémy. Místo kamarádky tu mám jen medvídka pro Mira, který mi asi nepomůže. Ale Miro by mohl, stačí, abych ho nějak nenápadně upozornila na jizvu na ruce. Ale ne! Zarazila jsem se. Slíbila jsem Adamovi, že na to zapomeneme a jemu se to asi úspěšně daří, na rozdíl ode mě. K Mirovi se pouštělo po dvou a dvojici, co byla přede mnou už pustili, zbyla jsem tu jenom já a méďa. Po chvilce vyšla i poslední dvojice od Mira a byla jsem na řadě já.

Miro seděl u stolu a když jsem přišla, zrovna dopisoval SMS a ani si mě nevšiml.
"Miro? Jedna fanynka tu ještě čeká." uvedla jsem se. Miro zvedl hlavu a když mě uviděl, nádherně se usmál.
"Vlastička, ahoj." přišel ke mně a políbil mě na tvář. "Tak, ako sa ti tancovalo?"
"Mně skvěle a tobě?"
"Taktiež dobre." přikývl.
"Byli jste skvělí." usmála jsem se na něj.
"Ďakujeme." poděkoval za všechny Miro.
"Jo, tohle je pro tebe." podala jsem mu plyšáčka.
"Jaj, ďakujem. Tak teraz neviem, či mu nebudem závidieť ten prívesok." ukázal Miro medvídkovi na krk, kde se třpytila kytara.
"To je řetízek, pro tebe."
"Wow, ja ti ale nemám čo dať."
"Mně stačil ten tanec." usmála jsem se.
"Nie tak...." zamyslel se. "Zober si aspoň toto." odepl si z ruky náramek a podával mi ho.
"Dobře, budu to brát, jako dárek k narozeninám." přikývla jsem.
"Ty budeš mať narodeniny?"
"Jo, za deset dní." přikývla jsem.
"Dobre, ako predčasný darček, daj mi ruku." řekl a sáhl po mé levé ruce, náramek však nezapl. Pohledem skončil na mém zápěstí a písmeny A. "Čo je to?" zeptal se.
"Nic." stáhla jsem si k sobě.
"Mňa sa môžeš so všetkým zveriť, nemusíš sa báť."
"Miluju ho." zašeptala jsem a sklonila hlavu.
"Koho?" stáhl si mě na klín
"Adama!" stále jsem šeptala a cítila jsem, jak mi po tvářích tečou slzy. Miro zmlkl, takovou odpověď nečekal. "V noci..." začala jsem, cítila jsem, že mu to můžu a musím říct. "...jak jsme byli venku. Byli jsme na molu toho rybníčka." odmlčela jsem se. "A on mě začal líbat." dokončila jsem větu. "Potom mi řekl, že má jinou." dořekla jsem a schoulila se Mirovi do náruče.
"Ja ho zabijem." zamračil se Miro. "Vlastička, neplač, on ti za to nestojí." pohladil mě po zádech.
"Máš pravdu." zvedla jsem se a utřela si uslzené oči. "Nestojí mi za to." pokusila jsem se o úsměv, který se mi nepovedl. "Jsi strašně hodný, Miro, ale já už budu muset jít." chystala jsem se k odchodu.
"Ten náramok!" doběhl mě a zapl mi ho na ruku. "A ešte niečo, dáš mi svoju adresu?" zeptal se. Nechápala jsem na co ji chce, ale rychle jsem mu ji napsala na kousek papíru a běžela na autobus, který mi samozřejmě ujel před nosem.
"Super, teď musím čekat další hodinu, než pojede další." švihla jsem s sebou na lavičku.

Adam
Videl som, ako odtiaľto Vlastička uteká bez rozlúčenia. A keď sa obzrela mala uplakané oči. Išiel som sa spýtať Mira, čo sa jej stalo, on mi nič nepovedal a ešte k tomu sa na mňa pozeral ako na vraha. Čo som urobil?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

...Miro Šmajda?

Ano!!!
Ne...

Komentáře

1 Alena Alena | 14. září 2011 v 14:53 | Reagovat

pěkný. konečně povídka, kde je zakompovaný někdo z rosemaid a neserou se tam paranoidi.. libi se mi,že Miro je tam spíš jako ten důvěrník a ne jako ten, do koho je hlavní hrdinka zamilovaná. pěkné to je.. snad se brzy dočkám dalšího dílu

2 XoXo Graphic XoXo Graphic | Web | 14. září 2011 v 15:07 | Reagovat

Chudák Vlasta... kvůli klukovi se trápit natolik, že si vyryla písmenka... a proč teda není s Mirem.. koukám, že on jí má dost rád, nemýlím se?

3 Vendy Vendy | 14. září 2011 v 15:20 | Reagovat

Krásný.. honéém pokračování :-)

4 Miška Miška | Web | 14. září 2011 v 15:51 | Reagovat

Je to dokonalé :)

5 Lissa Lissa | Web | 14. září 2011 v 16:43 | Reagovat

jůů.. :) krásné.. :) moc se těším na pokračování.. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Optimalizované pro Mozillu Firefox | Official www.mirosmajda.com | © miro-smajda-daily.blog.cz 2009-2017