
Název: MY - 3. část
Autor: AnneBabs
Rychle si ho zapíšu do mobilu a kuchtím večeři pro Lukáše.
"Stejně přijde pozdě." řeknu si a špagety mu schovám do lednice. Celkem se mi uleví, když mi od něho přijde SMS: "Lásko, je mi to líto, ale přijdu až tak v deset."
Dnes se s ním už nepotřebuji vidět. Dolehá na mě špatný pocit z toho, co jsem udělala v lese. Bylo to fajn, ale... Neměla jsem. Posadím se na sedačku a pustím se do pláče. Co když se to dozví Lukáš, vždyť ho miluji, nechci ho ztratit. Na uklidnění si dám čokoládu. Zapnu televizi a aniž bych vnímala, co sleduji, nechám běžet nějaký kanál. Po hodině a půl mě to přestne bavit a tak jdu spát. Nemůžu usnout ,tím pádem, se mi povede zastihnout Lukáše.
"Lásko? Spíš?" zeptá se.
Snažím se oddechovat jako spící. Dále na mě nemluví. Svlékne se a lehne si ke mně do postele.
Ráno je krásné... Svítí sluníčko a venku zpívají ptáčci. Lukáš už je určitě v práci. Zadívám se na Karlův most. Určitě přes něho dnes půjde, aby mi koupil květiny, nebo přispěl nějákému žebrákovi na vylepšení jeho hrozného života. Zasněně se dívám dále na mini lidičky, co po něm přecházejí a spěchají někam pryč, až skoro přeslechnu zazvonění domovního zvonku. Rozběhnu se ke sluchátku a zvednu ho...
"Anooo?" zeptám se jako malá.
"Ahoj, tady Miro... Já jsem se přišel jenom domluvit na tom dnešním večeru..."
"Jasně, pojď dál." stisknu tlačítko pro otevření dveří. Vlezdoprdelka. Otevřu mu dveře, pozvu ho dál a udělám mu čaj.
"No, tak co jsi chtěl?" zeptám se a usrknu čaje. Zatvářím se možná trochu divně, protože se Miro zasměje. "Promiň, osolila jsem nám čaj." zasměji se a jdu dělat další. Tento ocukruji a konečně se dostaneme k dnešnímu večeru.
"Půjdeme na večeři do jednoho hotelu, už jsem ti objednal pokoj... Tady máš kreditní kartu..."vytáhne z peněženky kartu. "A kup si nějaké super šperky a šaty a já nevím, co vy ženský potřebujete... Ale v 16 hodin tě vyzvednu tady a hodím tě do pokoje v tom hotelu... Ty se tam převlékneš a až přivezu do tý restaurace kluky, tak připravená sejdeš dolů... Ok?"
"Jasan."
Vytáhne z kapsy malý papírek, na kterém jsou naškrábány 4 číslice.
"To je pin." řekne Miro a usrkne ze svého šálku.
"Díky... Ale nemůžu si od tebe vzít jen tak nějakou kartu... vždyť se známe jenom pár hodin!"
Usměje se... "Tak se můžeme seznámit..." a podívá se otevřenými dveřmi do ložnice.
"Miro, teď ne... musím si jít nakoupit ještě ty věci."
"O.k. tak já letím domů, ještě mám práci."
Ve dveřích mne obejme a dá mi pusu na tvář. "Čauky zlato!"zamává mi a mizí na schodech.
Dnes se s ním už nepotřebuji vidět. Dolehá na mě špatný pocit z toho, co jsem udělala v lese. Bylo to fajn, ale... Neměla jsem. Posadím se na sedačku a pustím se do pláče. Co když se to dozví Lukáš, vždyť ho miluji, nechci ho ztratit. Na uklidnění si dám čokoládu. Zapnu televizi a aniž bych vnímala, co sleduji, nechám běžet nějaký kanál. Po hodině a půl mě to přestne bavit a tak jdu spát. Nemůžu usnout ,tím pádem, se mi povede zastihnout Lukáše.
"Lásko? Spíš?" zeptá se.
Snažím se oddechovat jako spící. Dále na mě nemluví. Svlékne se a lehne si ke mně do postele.
Ráno je krásné... Svítí sluníčko a venku zpívají ptáčci. Lukáš už je určitě v práci. Zadívám se na Karlův most. Určitě přes něho dnes půjde, aby mi koupil květiny, nebo přispěl nějákému žebrákovi na vylepšení jeho hrozného života. Zasněně se dívám dále na mini lidičky, co po něm přecházejí a spěchají někam pryč, až skoro přeslechnu zazvonění domovního zvonku. Rozběhnu se ke sluchátku a zvednu ho...
"Anooo?" zeptám se jako malá.
"Ahoj, tady Miro... Já jsem se přišel jenom domluvit na tom dnešním večeru..."
"Jasně, pojď dál." stisknu tlačítko pro otevření dveří. Vlezdoprdelka. Otevřu mu dveře, pozvu ho dál a udělám mu čaj.
"No, tak co jsi chtěl?" zeptám se a usrknu čaje. Zatvářím se možná trochu divně, protože se Miro zasměje. "Promiň, osolila jsem nám čaj." zasměji se a jdu dělat další. Tento ocukruji a konečně se dostaneme k dnešnímu večeru.
"Půjdeme na večeři do jednoho hotelu, už jsem ti objednal pokoj... Tady máš kreditní kartu..."vytáhne z peněženky kartu. "A kup si nějaké super šperky a šaty a já nevím, co vy ženský potřebujete... Ale v 16 hodin tě vyzvednu tady a hodím tě do pokoje v tom hotelu... Ty se tam převlékneš a až přivezu do tý restaurace kluky, tak připravená sejdeš dolů... Ok?"
"Jasan."
Vytáhne z kapsy malý papírek, na kterém jsou naškrábány 4 číslice.
"To je pin." řekne Miro a usrkne ze svého šálku.
"Díky... Ale nemůžu si od tebe vzít jen tak nějakou kartu... vždyť se známe jenom pár hodin!"
Usměje se... "Tak se můžeme seznámit..." a podívá se otevřenými dveřmi do ložnice.
"Miro, teď ne... musím si jít nakoupit ještě ty věci."
"O.k. tak já letím domů, ještě mám práci."
Ve dveřích mne obejme a dá mi pusu na tvář. "Čauky zlato!"zamává mi a mizí na schodech.
















Zajímavééé :DD honem dalsi :)